Z osmého setkání sokolů moravsko - slovenského pomezí

21. září 2015 v 16:09 | Miroslav Rozkošný

Holubyho chata začíná být účastníkům těsná

Holubyho chata a vrchol Velké Javořiny v Bílých Karpatech ožily v sobotu 19. září 2015 již tradičním Setkáním sokolů moravsko - slovenského pomezí. Tentokrát poprvé za účasti téměř plného autobusu členů naší T. J. Sokol Přerov a jejich příznivců. Přijelo i hodně návštěvníků ze Slovenska a ze strany Uherskobrodských pořadatelů. Poprvé se na tomto setkání objevila i sokolka v historickém kroji Libuše, která přijela z Telnice na Brněnsku sama.
Slavnostní ráz setkání dodali setkání i mladí slovenští vlajkonoši, takže letošní sokolské setkání bylo opravdu velkou akcí, při které Holubyho chata, lidově řečeno, praskala ve švech a tři obsluhující za pultem a mezi stoly sotva stíhali. K tomu přispělo, že vedení chaty s naší sokolskou objednávkou jaksi přestalo počítat a místo nás rezervovalo stoly pro dvacet turistů. Další chybou také bylo, že už delší dobu je zavřený výčep s posezením vedle Holubyho chaty, který letos také znatelně chyběl.
Jak už to na takové velké akci bývá, vyskytly se i problémy další, ale pozitivní dojem z letošního setkání jednoznačně převážil. Zásluhu na tom má především zkušená a stále vitální starostka sokolské župy M.R. Štefánika Sokola na Slovensku sestra Olga Samáková, která se svými mladšími krojovanými sestrami předváděla, že Slováci nebo alespoň Slovensky mají víc temperamentu než my Moraváci. Vytáhli se i pořadatelé ze Slovácké župy, kteří letos přišli s překvapením. Tím bylo vystoupení taneční skupiny s krásně žlutými třásněmi neboli ponpony. Slovácká děvčata i jejich vystoupení se líbila všem a diváci proto nešetřili potleskem. Myslím si, že podobných vystoupení by na Javořině mohlo být víc, protože ne všichni se jedou na Javořinu bavit, ale hodně lidí přijíždí také proto, aby byli baveni. Program u pomníku na vrcholu Javořiny měl tradičně srdečný ráz, do kterého se zapojili i někteří účastníci našeho autobusového zájezdu s písní Spějme dál. Škoda jen, že jsme nácviku zpívání nevěnovali víc času, mohli jsme udělat dojem lepší. Bohužel cestou v autobusu prý lidem moc do zpěvu nebylo a nepomáhala ani nabízená slivovice.
Závěrečný program u zdi Holubyho chaty, při kterém měla za pořadatele hlavní projev ses. Samáková a několik vstupů také mladá starostka z Uherského Brodu ukázal, že pořadatelé se na letošní setkání pečlivě připravili. Po tomto programu už jen gradovala veselá nálada účastníků hlavně na terase Holubyho chyty, a to hlavně zásluhou malé sokolské kapely z vesnice od Trenčína, která pouze s harmonikou, saxofonem, klarinetem a ozembuchem nadělala tolik muziky, že těžko si někdo mohl víc přát. Navíc všichni tito muzikanti jsou výbornými zpěváky. Letos přijeli i v krojích, protože si odskočili z významných slovenských dožínek. Za jejich doprovodu jsme také v 15:00 hod. odcházeli ke svému autobusu, ale to už asi hodinu krásně svítilo slunce, předtím celou dobu schované v husté mlze.

A protože na Javořině bylo veselého ejchuchu až moc, navrhl jsem účastníkům zájezdu, zastavit se ke zklidnění emocí na poutním Veleradě. Nikdo nebyl proti.

Seriál fotografií ze dne zájezdu do Velké Javořiny, na Velehrad a z Přerova od br. Františka Hudečka najdete v galerii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama