Věnováno Janu Přidalovi

2. září 2015 v 18:43 | Jaroslav Skopal

zesnulému dlouhodobému starostovi Sokolské župy Prostějovské

Dne 31. srpna 2015 tiše odešel z tohoto světa bratr Jan Přidal, někdejší starosta Sokolské župy Prostějovské, člen výboru ČOS, polistopadový člen předsednictva České obce sokolské, starosta Sokola Vřesovice a též autor četných souborů vlastní zemité poezie a historických vzpomínkových dokumentů.

Znám je i jako přímý účastník sokolského protinacistického odboje, v němž se objevoval jako aktivní a posléze zatčený člen skupiny JINDRA vedle svých starších bratrů. Sokolskému odboji na Moravě 1939 - 1945 věnoval ve svém psaní mnoho času, když navázal na dříve započatou práci svého staršího bratra Karla Přidala. Měl jsem tu čest při finalizaci tohoto dokumentu s bratrem Janem Přidalem spolupracovat a tak se alespoň částečně seznámit s tím, co vše sokolský odboj zahrnoval a jaké velké oběti přinesli jeho sokolští příslušníci.
Bratr Jan Přidal je mezi přerovskými sokoly dobře znám. Často k nám na pozvání zajížděl a též aktivně vystupoval. Mj. cvičil na přerovském trávníku ve skladbě seniorů při posledním krajském sokolském sletu 16. června 2012.
Z jeho posledních návštěv připomenu alespoň účast na křtu mé knihy o Rudolfu Lukaštíkovi a jeho blízkých 16. prosince 2013 v sále našeho sokolského loutkového divadla. Zde vystoupil s jednou svou vlastní básní věnovanou těžkým dnům naší vlasti.
Poslední návštěva se udála 22. listopadu 2014, kdy byl mezi čestnými hosty při vzpomínce na 100 let od popravy prvého sokolského odbojáře z období počátku první světové války, přerovského sokola Slavomíra Kratochvila. K hrobu Slavomíra Kratochvila ho přivezl jeho nástupce ve funkci starosty Prostějovské župy bratr Svatopluk Tesárek.
Oběma těmto událostem jsou věnovány i dvě fotografie pana Vojtěcha Podušela.
Na bratra Jana Přidala budeme v Přerově a celé naší Sokolské župě Středomoravské - Kratochvilově dlouho s úctou vzpomínat.

Na závěr připojuji krátký úryvek z Přidalovy knihy Sokolský odboj na Moravě 1939 - 1945:
"Karel Přidal, téměř již rok vězněný, při své statečnosti a odporu během vyšetřování svou výpověď stále měnil a pletl. Proto byl na příkaz gestapáka Weisbergera 14 dnů mučen a posléze v železech připoután na posteli. Po tomto týrání při dalším nelidském vyšetřování Karel zešílel a předvedl neuvěřitelně dramatické, šejkspírovské výstupy na Právnické fakultě přímo v kanceláři gestapa. Ve svém duševním rozpoložení byl již odhodlán nebo připraven vyskočit otevřeným oknem z Právnické fakulty. V posledním okamžiku gestapák Weisberger to vystihl a jeho činu zabránil. Za pomocí příchozího gestapáka byl spoután a odeslán pod dozorem vojína SS na psychiatrickou léčebnu do Černovic. Tam po čtrnáctidenním léčebném pobytu Karla primář této léčebny nakonec uznal za duševně a nervově chorého. Byl odeslán zpět do Kounicových kolejí s tímto písemným lékařským doporučením: "Karel Přidal je duševně a nervově chorý a proto podle mezinárodního práva mělo by s ním být patřičně zacházeno." Gestapák Weisberger, lékařský výsledek neuvěřitelně respektoval a zprostil Karla dalšího vyšetřování. V důsledku toho musela být celá skupina 75 členů brněnské Jindry znova přešetřována, což trvalo více jak dva měsíce.
Sebeobětováním sama sebe a neuvěřitelným skutkem nebo činem Karel Přidal vlastně nevědomky zachránil brněnskou a prostějovskou skupinu "Jindry" před již připraveným transportem k soudu do Vratislavi. Soud se kvůli novému přešetřování celé odbojové skupiny Jindra musel odložit o dva měsíce později. Tak teprve 16. ledna 1945 byla skupina sokolské "Jindry" transportována do Vratislavi. V té době však již ruská vojska bojovala 20 km od tohoto města. Vzhledem k tomu museli být všichni vězni ze soudní budovy evakuováni do vnitrozemí Říše. Skupina 75 brněnských a prostějovských sokolů byla transportována nejdříve pěšky a pak nákladním vlakem přes Míšeň, Drážďany do Lipska, kde byla americkou armádou osvobozena. Karel byl při předstíraném šílenství ušetřen transportu k soudu a po osvobození Brna se sám z vězení osvobodil ještě se dvěma spoluvězni. Za postupující sovětskou armádou směrem na Olomouc pak putoval pěšky do Prostějova. Celá skupina 75 brněnských a prostějovských vězňů, po těžce prožité anabázi, přežila i velké bombardování Drážďan a byla v Lipsku osvobozena americkou armádou a dostala se koncem května 1945 do svých domovů."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama