K historii Sokola v Přerově

16. února 2015 v 19:36 | Milan Geryk

Hřiště za novou sokolovnou v Přerově

Malé odbočení úvodem. Naši novou sokolovnu zabrali němečtí okupanti 4 roky po jejím dokončení. V dnešní době se projednává zvelebení její zahrady, kam zahrnujeme volejbalové hřiště a hřiště na házenou s lesním okolím..
Poprvé jsem do ní vstoupil s tatínkem v době války, když jsme s dalšími sokoly schovávali před okupanty do skladiště Kleinovy sodovkárny nářadí a nábytek ze sokolovny. V okamžiku skončení války okupanti zničili všechny přerovské mosty, tedy i Tyršův most, který sloužil od roku 1903. Sokolovna byla odřezána od centra města. Mosty byly zprvu flikovány a nahrazovány lávkami. Elektrárenský most byl nahrazen pontonovou lávkou s jedním polem vyvýšeným, aby mohly podjet čtyřveslice od staré loděnice k sokolovně Ten se při benátské noci 7.9.1946 při přeplnění rozpustilým davem převrátil a znovu byl otevřen 12.9. už bez vyvýšené části. V prosinci řeka zamrzla a most musel být rozebrán. Led na Bečvě pak sloužil místo mostu. 19.12.1947 jsme poprvé přešli po obnoveném mostě u elektrárny. Připomeňme ještě publikace "Sokol Přerov 1946 - 75-leté výročí založení jednoty", "Znovuzrozená jednota Sokol Přerov 1990" a "Památník k 140.výročí 1871-2011".
17.5. 1946 jsem byl převeden do dorostu. Po válce Sokol rychle využil i svou zahradu k bohaté činnosti. Na volejbalovém hřišti družstvo Sokola Přerov hrálo své mistrovské zápasy. Každoročně se hrával turnaj za účasti předních celků z republiky jako ATK (Armádní klub) a Sokol Kolín, Sestava bratři Zezulové, Matlocha, Lučan, Andrášek, Jeřábek a další budila respekt, Přerov byl rovnocenným soupeřem a přivábil množství nás mladých diváků. Samozřejmě hřiště využívali také cvičenci OSV (Odbor sokolské všestrannosti, později překřtěný na ZRTV - Základní a rekreační tělesná výchova) a volejbalová družstva nižší výkonnostní kategorie. V roce 1977 jsme založili volejbalovou odnož ZRTV, která účinkovala i v soutěžích a existuje tedy již 38 let, má vlastní kroniku. Využívala toto "ligové" hřiště a sál..
Házenkářské hřiště bylo budováno pro házenou. V uvedeném období tam hráli naši vrstevníci, se kterými jsme se znali z OSV. V zimě se na tomto hřišti udržoval led a sloužil dětem jako kluziště. Pamatuji si zápas v ledním hokeji, kdy proti amatérskému mužstvu Sokola Přerov nastoupili na házenkářském hřišti s neumělými mantinely reprezentanti Bulharska nebo Rumunska, kteří projížděli Přerovem do Prahy na mistrovství Evropy. S Přerovem prohráli..
Za házenkářským hřištěm byl svým způsobem konec světa, patřící snad ke klášteru. Z hřiště byl vstup na "Běžnou" neboli "Dlážku". Tam jsme hrávali volejbal přes provaz. Časem tam vznikly 3 tenisové kurty, o které se starali bratři Kleinové. V sousedství byl pak cítit vepřín. Později tam vznikl plavecký stadion a stadion Spartaku pro fotbal a pro masová vystoupení.
Házenkářské hřiště bylo v létě využíváno na venkovní cvičení OSV. Také zde proběhla četná veřejná cvičení. Vyvrcholením byl župní všesokolský slet 1948. Cvičil jsem mezi dorostenci. Nácvik stovky přerovských dorostenců vedl skvělý cvičitel bratr Jaroslav Lesák. Nevynechal jediné cvičení, na závěr roku pořádal pro pilné cvičence a cvičenky autobusový zájezd. Již v roce předešlém jsme mnozí cvičili na Strahově v předškolních hrách, kde jsme poprvé prošli branou borců. V Přerově byl nad vstupem na házenkářské hřiště dřevěný altánek pro hudebníky. Pod ním se řadily skupiny ke sletovým vystoupením a toto místo jsme prohlásili za bránu borců. Všechny zúčastněné složky měly jednotné předepsané sokolské cvičební úbory. Měli jsme i vycházkový resp. tábornický sokolský kroj pro dorostence. V létě 1948 jsme pak cvičili na 11. všesokolském sletu v Praze. V roce 1949 jsem byl přeřazen do mužů. Sokol byl mohutnou organizací se složitým řízením. Dostali jsme seznam oddílů Sokola, abychom si vybrali, v čem chceme být užiteční. Vybral jsem si kanoistiku k plavení se po Bečvě na čtyřveslici - gigu ze staré loděnice. Zkoušel jsem i tenis. Přihlásil jsem se do kurzu pro cvičitele v roce 1950. Ubytovali jsme se na týden nebo dva týdny v sokolovně na galerii a pak vykonali zkoušky. Probíraná ideologie tělesných cvičení byla již ovlivněna převratem z roku 1948. Byl jsem pak cvičitelem mladších žáků a vystoupil s nimi na veřejném cvičení na házenkářském stadionu s přeskoky kozy,
Sokol Přerov pořádal o prázdninách pro děti tábory. V roce 1946 ve Velkých Losinách v dřevěných ubikacích, v bývalém lágru RAD vybudovaném od Němců. Tábor vedl bratr K. Hrazdira, naše družstvo pak bratři Zich a Zedek. Žádal jsem o uvolnění na jeden den pro návštěvu prezidenta Edvarda Beneše v Přerově, ale nebylo to možné.V Praze na 11. sletě jsme ho už nezastihli. Vzpomínám na výlet na Mravenečník. V roce 1947 stanový tábor v Lukově u rybníka Bezedník, v roce 1948 pak stanový tábor nad Mnichovem u Vrbna, kde jsme pracovali v lese sekerou a pilou pod vedením bratra Flasara. Volejbalový turnaj v deblu vyhráli bratři Pospíšilové. Ovšem vždy se musely předem připravit podsady ke stanům a to na sokolské zahradě. Tam teprve mnozí pochopili, k čemu jsou kladiva, hřebíky a kleště.
Nezdůraznil jsem zde, že po celou dobu probíhala pravidelná cvičení, vycházky, výlety, i na kolech. Konaly se i schůzky teoretického obsahu, zejména když nebylo čím topit.

Samozřejmě od té doby se mnoho věcí změnilo. Ale sokolská zahrada dále slouží původním účelům, i když mnoho objektů muselo být zbouráno. Vzpomínám na mnohé cvičitele (Bednařík, Tichý, Kramář, Simon, O. Široký, Tabery starší.....) a další funkcionáře Sokola, i na sokolníka, který nestrpěl na zahradě projíždění na bicyklech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama