Pietní vzpomínka na Slavomíra Kratochvila

26. listopadu 2014 v 12:53 | Jaroslav Skopal |  Z činnosti

Pozvání Sokolů přijali zůstupci města, rodiny a dvou sousedních žup

Sokolská župa Středomoravská - Kratochvilova připravila u příležitosti stého výročí popravy Slavomíra Kratochvila pietní, první oběti protirakouského odboje, setkání sokolů s delegací města Přerova, okolních sokolských žup a příbuzenstvem po bratru Slavomíra Kratochvila Otakarovi. V sobotu 22. listopadu 2014 v 10:00 vykročil průvod účastníků vedený čtveřicí sokolů v historických krojích z bratrské Sokolské Olomoucké - Smrčkovy od brány přerovského hřbitova k nedalekému hrobu Slavomíra Kratochvila.
Tam byly nejdříve položeny kytice na Kratochvilův hrob. V přehledném krátkém projevu seznámil historik a zastupitel Přerova Jiří Lapáček přítomné s životní cestou Slavomíra Kratochvila, který se ve 26. roce svého života stal první obětí domácího odboje proti Rakousku. Stalo se tak 23. listopadu 1914 v Moravské Ostravě. V dalším krátkém projevu náměstek primátora Pavel Košutek ocenil význam Slavomíra Kratochvila pro Přerov a připomenul vše to, co nám ve městě Slavomíra Kratochvila dosud připomíná.
Ze sokolských hostů uvádím přítomnost jednatele Sokolské župy Olomoucké - Smrčkovy br. Františka Kráčmara, z jehož iniciativy přijela do Přerova také čtveřice krojovaných sokolů, která má za sebou výcvik u Hradní stráže, pořádaný po dohodě České obce sokolské s Hradem. Právě tato vzpomínka posloužila bratrům sokolům z Olomouce - Nové Sady si prakticky ověřit výsledky výcviku a prezentovat se před veřejností. Dále starosta Sokolské župy Prostějovské br. Svatopluk Tesárek přivezl sebou i někdejšího župního starostu br. Jana Přidala, přímého účastníka druhého sokolského odboje proti nacistické okupaci za druhé světové války.

Příjemným překvapením byla účast ses. Libuše Kolajové, neteře Slavomíra Kratochvila. Je jí už přes devadesát let. Dále byly přítomny praneteř Zdenka Hurtová, prapraneteř Zdenka Jurčová a praprapraneteř Eva Jurčová. Všechny přijely ze Zádveří na Zlínsku. Některé byly u Kratochvilova hrobu poprvé a paní Zdenka Jurčová po návratu do svého domova odeslala elektronickou cestou do Přerova poděkování: "Děkujeme Vám za pozvání a velmi milé přijetí. Bylo nám ctí se pietního obřadu zúčastnit."
Osobnosti Slavomíra Kratochvila byl věnován tento můj příspěvek:
Při hledání podkladu, jak Slavomíra Kratochvila nejlépe posuzovat jako sokolskou osobnost, jsem s chutí sáhl po dokumentu Jana Ulmana z roku 1934 "Slavomír Kratochvil první oběť domácího odboje". To proto, že autor sám měl podobný osud za druhé světové války, kdy zahynul rukou nacistů jako příslušník sokolského druhého odboje.
Jan Ulman vyzvedl na životě Slavomíra Kratochvila, že již v mladém věku byl vyplněn prací pro celek. Založením měl být romantik a idealista, životem a prací nekompromisní realista. Své práci stanovil určitý a vyhraněný cíl. Mnozí se od něho učili zásadovosti a neústupné vytrvalosti. Nedovedl dělat se svým svědomím kompromisy. Byl až nepříjemně upřímný a otevřených názorů. Osobním kouzlem, přímým poctivým slovem dokázal uklidňovat jak v řadách mládeže, sokolského dorostu, tak i prostých vojáků.
Z vojenské služby v Pulji (v období 1910 - 1911) si v dopisech přímo vyléval srdce svému příteli Václavu Leixnerovi či přítelkyni Hermě Hoškové. Stěžoval si hlavně na kontrast nesvobody vojenského prostředí a svobodné práce ve společnosti jemu blízkých lidí a došel až ke srovnání svého stavu na vojně s otroctvím.
Poté, co Rakousko 28. července 1914 vyhlásilo válku Srbsku, vadilo mu, jak si vláda vynucovala projevy loyality a mnozí Češi podléhali tlaku a stáli za Rakouskem. Přitom docházelo k zatýkání, internování a persekuci těch, kteří nesouhlasili s vládou. V takové situaci stateční jedinci, jakým byl právě Slavomír Kratochvil, ztratili definitivně důvěru v Rakousko jako vícenárodní státní celek a rozhodli se pro podkopávání jeho základů. Kratochvila tížila myšlenka, že za Rakousko musí ve válce bojovat čeští lidé. Souběžně došlo k omezení svobody tisku, veřejných schůzí a projevů.
Kratochvil věděl, že nelze dělat revoluci, organizovat atentáty či stavět barikády. Šlo však tlumit příliš rakousky naladěné cítění a dodávat odvahu zakřiknutým českým lidem. Byl mezi prvními, kteří zasévali sémě odporu, z něhož vyrostlo ohromné hnutí odboje.
Síla osobnosti Slavomíra Kratochvila se projevila i v posledních hodinách jeho života 23. listopadu 1914 dopoledne, kdy stál před válečným soudem v Moravské Ostravě společně se svými sokolskými bratry Vojtou Fárkem, Vladimírem Stejskalem a Františkem Klabazňou. Kratochvil v něm vzal všechnu vinu na sebe. Kryl své kamarády a to nejen ve věci rozmnožování "velezrádných" letáků, ale i v jejich předání samotnému udavači Aloisovi Křepelkovi, když ten je měl dostat od Vojty Fárka. Tímto postojem uchránil jejich životy.

Slavomír Kratochvil tak pro nás zůstává příkladem, jak se zachovat v kritických situacích, když jde o všechno, když je ohroženo bytí národa a samotné demokracie. S tím bychom měli odcházet z dnešní vzpomínkové akce a i nadále vytvářet povědomí o jeho příkladné statečnosti mezi mladou generací.
Další obrázky Vojtěcha Podušela ze vzpomínkové akce naleznete v Galerii (levá záložka)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama