Devadesátiny sestry Jiřiny Hendrychové

26. října 2014 v 15:19 | Miroslav Rozkošný |  Historie

Stále se těší na pravidelné cvičení

Jiřina Hendrychová oslavila devadesátku. V červnu ses. Jiřina Hendrychová úspěšně zakončila cvičební rok v přerovské sokolovně a 15. října oslavila své devadesáté narozeniny. Nyní ji trochu zlobí vysoký krevní tlak, ale už se těší, že po jeho zlepšení opět začne navštěvovat pravidelná cvičení.
Sokol je pro Jiřinu Hendrychovou už dlouhá léta neodmyslitelnou součástí života. Do Sokola ji však nepřivedly rodiče jako v mnoha jiných případech. O tom ses. Jiřina vypráví: "Vyučila jsem se švadlenou a když jsem viděla různě nahrbené postavy některých švadlenek, řekla jsem si, tak ne a začala chodit do cvičení." První kroky ji zavedly do DTJ, ale ještě před válkou začala cvičit v Sokole, kde vedle sokolské všestrannosti se věnovala také gymnastice a atletice. Dlouhá léta byla také cvičitelkou starších žákyň, ale ze svého cvičitelského období nejraději vzpomíná na dobu, když spolu s br. Vladimírem Taberym st. nacvičovali v roce 1960 na spartakiádu společnou skladbu pro dorostence a dorostenky nazvanou Zapalte ohně na horách. "Cvičil s námi i známý přerovský zpěvák Pavel Novák," vzpomíná Jiřina.
Také po roce 1989, kdy se obnovovala Česká obec sokolská nezůstala ses. Hendrychová stranou. Pravidelně se zúčastňovala sokolských sletů a na tom posledním jako osmaosmdesátiletá cvičila dokonce ve dvou skladbách. To všechno dobře zvládla a stále se snaží být aktivní, i když celý život zastávala manuální práci, a také život se s ní nikak nemazlil. V devatenácti létech byla nasazená na nucené práce do Německa, kde v berlínském závodě brousila kovové vrtule. "Práce to byla pro nás mladá děvčata velice těžká a denně kolem nás padaly bomby," vzpomíná Jiřinka na tuto dobu. Půl roku před koncem války byla děvčata přeřazena na práci v Hradci Králové, ale Jiřina s kamarádkou utekly domů. Doma v Přerově ji hledala policie, ale nenašla, protože Jiřina se skrývala u své sestry. Ale ani z poválečnch poměrů se dlouho nemohla radovat. Přišel únor 1948 a malý závod jejího tchána na mlecí stroje byl znárodněn. Tchán byl uvězněn a politickým vězněm na dobu jednoho roku se stal i její manžel.
Problémy, které Jiřinu Hendrychovou v životě provázely, překonala také díky Sokolu a navíc jako cvičitelka byla prospěšná i ostatním.Všichni na ni vzpomínáme taky jako na milou kamarádku, která ochotně pomáhala s různými opravami oblečení, šila masky na šibřinky, oponu na jeviště, bylo toho dost, s čím si vždy ochotně uměla poradit. Jako vedoucí družstva gymnastek starších žákyň a dorostenek připravovala děvčata na závody a sama ještě v loňském roce byla i rozhodčí. Nikdy taky nechyběla ve slavnostním kroji při oslavách sokolských i státních. Jako uznání za obětavou činnost ve prospěch sokolského hnutí obdržela ses. Jiřina bronzovou medaili České obce sokolské už před deseti lety u příležitosti svých osmdesátých narozenin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama