Říjen 2014

Oslavy 28. října v Přerově

29. října 2014 v 18:23 | Jaroslav Skopal, fota Vojtěch Podušel |  Z činnosti
V Přerově tradičně oslavy organizačně zabezpečuje město za spoluúčasti armády, organizací a spolků. Vojáci přijeli z hranické posádky, protože ta přerovská s odchodem vojáků - letců z Přerova zanikla. Vidět byli víc než jindy sokolové. Nástup v krojích a se sokolskými prapory za vojáky nesoucími státní vlajku byl řízen povely přerovského starosty jednoty br. Vladimíra Taberyho.
Vše začalo na nám. TGM, řečníkem byl končící primátor pan Jiří Lajtoch. Účast radních a zastupitelů byla též vyšší než v předchozích letech. Jakoby chtěli naznačit, že kdoví jak to bude vypadat, až žezlo na radnice převezmou Společně pro Přerov a ANO.
Novinkou, kterou navrhlo město, bylo zakončení dopolední vzpomínky u přerovské sokolovny, na níž jsou umístěny dvě pamětní desky věnované první oběti domácího odboje, Slavomíru Kratochvilovi.
Krátkou informaci o osobnosti Slavomíra Kratochvila jsem uzavřel pozvánkou na připravovanou akci u jeho hrobu na městském hřbitově 22. listopadu 2014 v 10:00, jejíž scénář je zatím v přípravách.
Opticky větší účast než jindy si vysvětluji stým výročím od zahájení první světové války, kterému bylo letos v médiích věnováno víc pozornosti. Bylo vidět i více účastníků s malými dětmi, když se vydaly do města i celé rodiny.

Další obrázky Vojtěcha Podušela z oslav naleznete v galerii (levá záložka).

K otevřené taneční hodině

29. října 2014 v 15:36 | Jaroslav Skopal |  Z činnosti

Tanec jako nová aktivita Sokola Přerov

Sobota 25. října 2014 večer patřila v přerovské sokolovně tanci. Pod názvem Otevřená taneční hodina prezentoval nedávno založený taneční oddíl Sokola Přerov výsledky své dosavadní práce. I s nesokolskými tanečníky se sešlo na parketu až 70 milovníků tance.
Informace a své dojmy z tanečního večera mi ochotně sdělil bratr Petr Douda, který společně s vedoucí tanečního oddílu sestrou Lucií Pavlíkovou nesl tíži organizační práce a vlastního řízení průběhu akce. Trochu ho překvapila malá účast místních sokolů z jiných oddílů, kteří jsou jinak známi svým všestranným zájmem o pohybové aktivity. Přiznal, že příště bude muset být lepší propagace, rozhodně v takových akcích i pro veřejnost hodlají pokračovat. V sále bylo zima, s čímž se však předem počítalo. Výtěžek ze vstupného stačil tak akorát pokrýt náklady s akcí spojené.
Br. Petr Douda sám vystupoval nejen jako moderátor, ale i jako člen předváděcího týmu. Partnerkou mu byla ses. Adéla Zamazalová. V roli lektorů se nejvíce zapojili Lucie Pavlíková a trenér Jiří Petr. V anketních lístcích, které byly účastníky zodpovědně vyplněny, byl čitelný příznivý dojem z celého večera. Chválena byla skupina tanečních párů z řad mládeže, která předvedla ukázky ze svého tanečního výcviku.

Z výboru Tělocvičné jednoty Sokol Přerov se do výuky na parketu aktivně zapojil br. Peter Suja se svou manželkou, takže v jeho osobě bude mít výbor Sokola Přerov zasvěceného informátora a posuzovatele této nové sokolské aktivity v Přerově.
Složku fotografií Vojtěcha Podušela z veřejné taneční hodiny najdete v Galerii (levá záložka).

Sestra Ludmila Chytilová ukončila cestu životem

26. října 2014 v 22:13 | Bohumil Domanský, Jaroslav Skopal |  Historie

O jejím životě

Ještě v polovině září t.r. navštívili představitelé města a čtyři dni po nich zástupci Sokola sestru Ludmilu Chytilovou v Domově seniorů v Přerově, aby jí poblahopřáli ke stým třetím narozeninám. V tom druhém případě jsem byl osobně přítomen a bývalá přední přerovská sokolská činovnice se zdála být relativně v dobré pohodě. Návštěva se opět stočila na aktuální dění v přerovském sokole a sokolské župě, což byla problematika jí důvěrně známá.
Teď již nám nezbývá, než vzít na vědomí, že 23. října 2014 skonala a nastal čas definitivního rozloučení s naší milou sestrou. To se bude konat v Přerově v obřadní síni přerovského hřbitova 31. října 2014 ve 13:00 hodin.
Stručný výčet tělocvičných a sportovních aktivit sestry Chytilové zupracoval před čtyřmi roky br. Bohumil Domanský. Uvádím jej níže v původní podobě.

Doplňuji ještě její ocenění Medailí Jana Ámose Komenského, udělené jí městem Přerovem 29. října 2002 za celoživotní obětavou činnost v Sokole Přerov a za výchovu mládeže ve sportovním využívání volného času. Česká obec sokolská jí pak ještě v roce 2012 udělila Zlatou medaili ČOS, která jí byla předána starostkou ČOS ses. Hanou Moučkovou 16. června 2012 při slavnostním zahájením Krajského sletu sokolských žup Olomouckého kraje v Přerově. Stalo se tak na nám. TGM před vykročením sletového průvodu směrem ke stadionu v Sokolské ulici.
Dokument s názvem Osvědčení dokládá, že 18-letá sestra Ludmila Barašíková absolvovala na jaře 1930 14-denní školu ČOS, která tvořila základ kvalifikace její cvičitelské práce.
Jaroslav Skopal

Nad jedním přátelstvím

26. října 2014 v 15:41 | František Jemelka |  Historie

Nabízel se, neokázele, v hlavních sokolských činnostech

Vím, že se bude vzpomínat na nedávno zemřelého významného sokolského bratra ing. Jiřího Skopala. I já mám potřebu se vypovídat z nenadálého náhlého odchodu bratra Jiřího. Vždyť týden před jeho skonem jsem ho navštívil a dobře jsme si popovídali. A nic konkrétního mně nepoukazovalo na blízkost konce... A tak zůstávají "jen" vzpomínky, když donedávna to byla žitá současnost tří desítek let naší známosti, z níž vzniklo nedeklarované a nepatetické přátelství. To bylo založeno na oboustranném sokolství. A u bratra Jiřího ještě umocněné jeho širokým záběrem profesních i osobních zájmů. Prožívaných solidně a poctivě, čímž uměl obohatit, poučit, povzbudit, potěšit, pobavit každého a pomoci každému svému protějšku. Byl empatický, v žádném případě neklamal, nikdy nezklamal.
Nabízel se, neokázele, v hlavních sokolských činnostech - sletech i těch regionálních, spojených s turistickokulturními akcemi; se mnou poprvé v Podkrkonoší v Trutnově, poté v Brně, Liberci, Ostravě, Skalici a dalších, na sokolských výletech na Velký Blaník, Ještěd, Čantoryji, do Kutné Hory, Brandýsa nad Orlicí, Dubňan, Hodonína...Vzájemné pozdravy z cest, blahopřání ke svátkům, k životnímu jubileu, sokolské společenské akce, přátelské návštěvy atd. Takový široký záběr by se neuskutečňoval během desítek let s člověkem, který by neměl čím obohacovat, čím pobavit, potěšit, povzbudit I když třeba detaily jsou zasunuty, důležitý vjem zůstává - přátelství s dobrým člověkem, charakterním, seberozdávajícím, empatickým, znalý v různých oborech, přitom skromný, respektující úroveň druhých, mající pochopení a povzbuzení pro zdravotní problémy jiných. Asi nevyjmenuji všechny zájmy a znalosti, takže třeba - rodina, sokolství, pracovní nasazení v živočišné výrobě a později v zemědělském školství, hudba vážná, dechová, džezová, cimbálová, koně (i aktivní ježdění), cyklistika, motorismus aktivní i zájmový o Grand Prix, historie, výtvarné umění a s ním spojené návštěvy výstav, znalost moravských vín, zahrádka , pěší i zimní turistika, čili lyžování, i taková drobnost - český fousek a jistě i další.
Bohužel, více již mé obzory nerozšíří. I další mí přátelé musí uznat, že někoho nelze nahradit. Věřím, že to může potvrdit mnoho, většina, všichni sokolové a i ti z vnějšku. Budiž toto mé sdělení přijato jako pravdivé svědectví, vyplývající ne z povrchních zkušeností.
Bratře Jiří, nazdar tvé památce!

Říjnové a listopadové oslavy 2014 v Přerově

26. října 2014 v 15:24 | Irena Darmová |  Organizační

proběhnou za významné účasti Sokola


Devadesátiny sestry Jiřiny Hendrychové

26. října 2014 v 15:19 | Miroslav Rozkošný |  Historie

Stále se těší na pravidelné cvičení

Jiřina Hendrychová oslavila devadesátku. V červnu ses. Jiřina Hendrychová úspěšně zakončila cvičební rok v přerovské sokolovně a 15. října oslavila své devadesáté narozeniny. Nyní ji trochu zlobí vysoký krevní tlak, ale už se těší, že po jeho zlepšení opět začne navštěvovat pravidelná cvičení.
Sokol je pro Jiřinu Hendrychovou už dlouhá léta neodmyslitelnou součástí života. Do Sokola ji však nepřivedly rodiče jako v mnoha jiných případech. O tom ses. Jiřina vypráví: "Vyučila jsem se švadlenou a když jsem viděla různě nahrbené postavy některých švadlenek, řekla jsem si, tak ne a začala chodit do cvičení." První kroky ji zavedly do DTJ, ale ještě před válkou začala cvičit v Sokole, kde vedle sokolské všestrannosti se věnovala také gymnastice a atletice. Dlouhá léta byla také cvičitelkou starších žákyň, ale ze svého cvičitelského období nejraději vzpomíná na dobu, když spolu s br. Vladimírem Taberym st. nacvičovali v roce 1960 na spartakiádu společnou skladbu pro dorostence a dorostenky nazvanou Zapalte ohně na horách. "Cvičil s námi i známý přerovský zpěvák Pavel Novák," vzpomíná Jiřina.
Také po roce 1989, kdy se obnovovala Česká obec sokolská nezůstala ses. Hendrychová stranou. Pravidelně se zúčastňovala sokolských sletů a na tom posledním jako osmaosmdesátiletá cvičila dokonce ve dvou skladbách. To všechno dobře zvládla a stále se snaží být aktivní, i když celý život zastávala manuální práci, a také život se s ní nikak nemazlil. V devatenácti létech byla nasazená na nucené práce do Německa, kde v berlínském závodě brousila kovové vrtule. "Práce to byla pro nás mladá děvčata velice těžká a denně kolem nás padaly bomby," vzpomíná Jiřinka na tuto dobu. Půl roku před koncem války byla děvčata přeřazena na práci v Hradci Králové, ale Jiřina s kamarádkou utekly domů. Doma v Přerově ji hledala policie, ale nenašla, protože Jiřina se skrývala u své sestry. Ale ani z poválečnch poměrů se dlouho nemohla radovat. Přišel únor 1948 a malý závod jejího tchána na mlecí stroje byl znárodněn. Tchán byl uvězněn a politickým vězněm na dobu jednoho roku se stal i její manžel.
Problémy, které Jiřinu Hendrychovou v životě provázely, překonala také díky Sokolu a navíc jako cvičitelka byla prospěšná i ostatním.Všichni na ni vzpomínáme taky jako na milou kamarádku, která ochotně pomáhala s různými opravami oblečení, šila masky na šibřinky, oponu na jeviště, bylo toho dost, s čím si vždy ochotně uměla poradit. Jako vedoucí družstva gymnastek starších žákyň a dorostenek připravovala děvčata na závody a sama ještě v loňském roce byla i rozhodčí. Nikdy taky nechyběla ve slavnostním kroji při oslavách sokolských i státních. Jako uznání za obětavou činnost ve prospěch sokolského hnutí obdržela ses. Jiřina bronzovou medaili České obce sokolské už před deseti lety u příležitosti svých osmdesátých narozenin.

Vzpomínky na Jiřího Skopala

21. října 2014 v 23:20 | Jaroslav Skopal, Miroslav Rozkošný |  Historie

K úmrtí člena Sokola Přerov ing. Jiřího Skopala

Bratr ing. Jiří Skopal zemřel po těžké nemoci 15. října 2014 ve věku 74 let. Smuteční rozloučení se konalo v obřadní síni přerovského hřbitova 21. října za velké účasti rodiny a veřejnosti, v níž byli početně zastoupeni členové přerovského Sokola. Mnozí si ho pamatují jako člena přípravného výboru pro obnovu Tělocvičné jednoty Sokol Přerov ze začátku roku 1990 a z poslední doby jej znali jako obětavého člena vzdělavatelského sboru a předsedu odboru Věrné gardy Sokola Přerov.
Jirka, jak jsme ho v sokolském kruhu běžně oslovovali, pocházel ze sokolské rodiny. Byl vnukem slavného přerovského sokola Františka Skopala. Ten měl velkou zásluhu na postavení nové přerovské sokolovny. Na začátku války se z něho stala vedoucí osobnost sokolského protinacistického odboje v Přerově. Zatčen byl 28.5.1940, pak tvrdě vyslýchán, odsouzen a popraven 12.3.1943 ve Vratislavi. Z těchto důvodů jsem si Jirku pozval i na křest knihy o osudech Rudolfa Lukaštíka v prosinci 2013. Obávám se, že s Jirkovým úmrtím ztrácíme poslední osobu, která o Františku Skopalovi dokázala poskytnout celou řadu cenných informací.
S Jirkou jsem se setkával již jako "žák" v prostředí tzv. nedělní školy pro příslušníky Českobratrské církve evangelické v Přerově. Chodili jsme po válce oba do Sokola, i když každý do jiného oddělení. Po zrušení Sokola v období po roce 1948 jsme se moc nevídali. Pátral jsem po nějakých zápiscích dokládajících naši společnou účast na cvičeních v odboru základní a rekreační tělesné výchovy v přerovském Spartaku. Našel jsem několik záznamů z našeho jarního plnění disciplín tehdejšího odznaku zdatnosti. V červnu 1982 mu šplh na tyči s přírazem trval asi 5 s, granátem hodil 27 m, 3 km zaběhl za 12:51, 100 m uplaval za 2 min.
Zasloužil se o obnovu Sokola v Přerově po listopadu 1989, které vyvrcholilo ustavující členskou schůzí dne 7. března 1990. Byl aktivním cvičencem, turistou i účastníkem sokolských kulturních akcí. Při červencovém výměnném zájezdu Sokola Přerov v roce 1995 do Dánska se Jirka přihlásil k účasti se svou maminkou. Bydleli jsme v rodinách na venkově v okolí Esbjergu, kde velká část dánských hostitelů pracovala v zemědělství. Zde jsem pozoroval, jak si Jirka Skopal se zájmem a odborným zaujetím porovnává své odborné poznatky a zkušenosti z živočišné výroby s tím, co viděl na vlastní oči na dánském venkově. Vedl odborné debaty se SÆrenem SÆrensenem, který se jako činovník věnoval organizaci regionální házené a souběžně se živil hospodařením na své zemědělské půdě a chovem prasat s vysokým podílem mechanizace.
V roce 2004 jsme se oba nezávisle přihlásili na turistický zájezd do Švýcarska. Odjíždělo se z Prahy a najednou jsme zjistili, že máme společnou cestu. Vzali jsme si sedadla vedle sebe a mnohdy pak spolu procházeli i turistické trasy. Jirka byl společenský a dokázal se bavit prakticky s každým. Proto mu cesty tohoto typu nedělaly problém.
Jaroslav Skopal

Jirku jsem poznal ještě dřív než v přerovském Sokole. Bylo to někdy v polovině sedmdesátých let. Pracoval jsem jako agronom Jednotného zemědělského družstva (JZD) Kokory a Jirka ve funkci hlavního zootechnika sousedního JZD Rokytnice. Po čtyřech létech, kdy jsem nastoupil do JZD Horní Moštěnice jako zootechnik, jsme se stali také profesními kolegy. Mezi zootechniky jsem poznal několik lidí, kteří na mě působili jako lidé úplně z jiného oboru. Nad ně svým noblesním vystupováním a vyjadřováním ještě víc vynikal právě zemřelý bratr Jirka Skopal. Spíš mně připomínal středoškolského profesora, a tím se také v závěru své profesní kariéry stal. S Jirkou jsme měli nejméně tři společné zájmy. Tím prvním byly koně. Já jsem s koňmi vyrůstal od dětství a Jirka byl parkurový jezdec. Rádi jsme se proto setkávali na skokových závodech, které pořádala zemědělská škola v Přerově. Dalším naším společným koníčkem bylo zahrádkaření. Byl jsem svědkem doby, kdy Jirka při zhoršení svého zdravotního stavu se snažil práce na zahrádce zanechat a při jeho zlepšení, opět na zahrádce pracoval, než se definitivně musel zahrádky vzdát.
Podobně tomu bylo i v Sokole. V určitých obdobích, kdy při léčení se Jirkovi stav alespoň trochu zlepšil, snažil se přerovskému Sokolu pomoci jak jen mohl. Zpravidla to bylo při nácviku a vystoupení sletových skladeb. Měl jsem tak možnost s Jirkou několikrát cvičit a obdivovat se mu, co při svém zdravotním stavu dokázal. Byl nejlepším cvičencem z nás mužů Věrné gardy. Vloni, když Věrná garda hledala svého nového vedoucího, Jirka se na tuto funkci nechal přesvědčit a výkon jeho činnosti nebyl vůbec formální. Naopak, snažil se připravit na schůzky Věrné gardy program, který by nikdo z nás nezajistil, a ten také uváděl.
S Jirkou Skopalem jsem hovořil naposled před pár týdny, kdy mě pozval domů, aby mi předal klíč od své sokolské skříňky, kterou, jak si myslel, už nikdy potřebovat nebude. Jistě to bylo pro něho těžké, ale přesto nesmutnil. Bylo by to pod jeho noblesu. Raději přitom s humorem se mnou vzpomínal na společné známé především ze zemědělského prostředí. Rád jsem mu přitom alespoň trochu zpříjemnil několik desítek minut z těžkého konce jeho života. Jen jedna věc mně přitom mrzí. Jirka byl návštěvníkem koncertů a ještě před rokem jsme spolu seděli v sále Městského domu v Přerově při tradičním říjnovém koncertu Moravské filharmonie. Ještě víc však miloval divadlo. Jen těžko se s ním může někdo z Přerova měřit v počtu navštívených představení v olomouckém divadle během jednoho roku, a při jeho zdravotním stavu už vůbec ne. Bohužel se mi však nepodařilo, zajistit nemocnému Jirkovi DVD představení sokolské verze známé opery Prodaná nevěsta, jak jsem mu při své poslední návštěvě slíbil, a kterou chtěl tak moc vidět. Bohužel už jsem to nestihl. Život rychle ubíhá. Alespoň lidem, kteří mají tolik zájmu jako zesnulý br. ing. Jiří Skopal. Tolik toho Jirka ještě mohl vykonat pro rodinu, své přátele a známé. Bohužel smrt byla rychlejší.
Miroslav Rozkošný

V galerii najdete složku s několika archivními obrázky s Jiřím Skopalem

Otevřená taneční hodina v Sokole Přerov

16. října 2014 v 22:58 | Lucie Pavlíková |  Organizační

i v latinskoamerických rytmech

Vážení členové a příznivci Sokola,
dovolte mi, abych Vás srdečně pozvala na akci s názvem OPEN DANCE CLASS - otevřená taneční hodina ve standardních a
latinskoamerických tancích, kterou pořádá T.J. Sokol Přerov ve spolupráci s tanečním oddílem T.J. Sokol Přerov - KST Fénix.
Přijďte si užít jedinečný večer plný latinskoamerických a standardních rytmů! Pojďte si zatancovat to, co si jinde nezatancujete! Kromě taneční hudby vás čeká i bohaté občerstvení, 0,5 l piva za 20 Kč, krátká výuka polky a waltzu, taneční ukázky a soutěžní slosovatelná anketa!
Formální oblečení NENÍ podmínkou! Vstupné 100 Kč, pro členy Sokola 80 Kč.
Přijďte si užít zábavný sobotní večer!!!
Srdečně Vás zve T.J. Sokol Přerov a taneční oddíl T.J. Sokol Přerov - KST Fénix!
Více na: www.facebook.com/tanecnioddil nebo na tanec.sokolprerov.cz
Lucie Pavlíková
vedoucí T.J. Sokol Přerov - KST Fénix


Sokol udržuje v paměti členů historii

11. října 2014 v 13:36 | Jaroslav Skopal |  Historie

Úvodem

Zatím je brzy na komentování výsledků voleb, které právě končí. Vyplňuji volný prostor upozorněním na téma a související akce, které v posledních dnech proběhly nejen v Praze v Tyršově domě, ale ve všech větších sokolských tělocvičných jednotách

8. říjen 1941 v historii České obce sokolské

Je tomu 73 let, kdy v rámci opatření nacistických úřadů v naší okupované zemi proběhla jedna z největších akcí za eliminaci vlivu Sokola. Čtyři dny po velkém zatýkání sokolů v noci na 8. října 1941 nabylo účinnosti nařízení Reinharda Heydricha o likvidaci Sokola jeho rozpuštěním a zabavením majetku. Tak se 8. říjen stal Památným dnem Sokola. Jeho smyslem je připomenout si všechny oběti ze sokolských řad, které si období okupace od 15. března 1939 až po 8. květen 1945 vynutilo. A tak jen krátce z historie sokolského odboje.
V ústředí České obce sokolské v Praze její tehdejší starosta MUDr. Stanislav Bukovský svolal v noci na 15. března 1939 do Tyršova domu své nejbližší spolupracovníky, aby společně prošli nejdůležitější spisy a zejména zničili doklady vztahující se k obraně státu. Tím byl vlastně zahájen odboj. Osobnost br. Stanislava Bukovského je nám blízká tím, že je to rodák z nedalekého Vyškova a že v roli starosty ČOS navštívil i T.J. Sokol Přerov, např. při slavnostním otvírání nové přerovské sokolovny v září 1936. Br. Stanislav Bukovský byl mezi zatčenými činovníky Sokola v Praze dne 8. října 1941. S dalšími spolubratry skončil v koncentračním táboře v Osvětimi, kde byl popraven v plynové komoře 14. srpna 1942. Zachoval se jeho portrét tužkou na papíře 28 x 20 cm, který nakreslil v táboře ještě s portréty dalších spoluvězňů polský kreslíř Stanislav Gutkiewicz.
První odbojovou polovojenskou organizací, která začala působit prakticky hned po 15. březnu 1939 byla Obrana národa (ON). V ní se organizovali hlavně někdejší důstojníci čsl. armády a působila v ní celá řada sokolů. Sokolský odboj se začlenil do ON. Osud starosty přerovské sokolské jednoty br. Sylvestra Plevy, povoláním odborného učitele, který v ON působil, je dokladem, že sokolové trpěli už před rokem 1941. Br. Sylvestr Pleva byl zatčen 1. září 1939 a byl umučen na Mírově 8. listopadu 1941. Vedoucí osobností sokolského odboje na Přerovsku byl místostarosta Sokola Přerov, br. František Skopal, dědeček našeho člena br. Jiřího Skopala. Byl zatčen 27. května 1940 a po věznění a mnoha výsleších odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán ve Vratislavi dne 12. března 1943.
Zmíním ještě osud br. Rudolfa Lukaštíka, našeho župního starosty, zvoleného do své funkce brzy po 15. březnu 1939. I on patřil k významným organizátorům sokolského odboje a to nejen v rámci naší župy, ale i koordinací součinnosti s dalšími moravskými župami, zejména se sousední župou Olomouckou. Jeho dnem D, kdy se musel rychle a osudově rozhodovat byl 30. listopad 1939. Zjistil tehdy, že ho v práci, v přerovské elektrárně, a poté i doma a v župní kanceláři hledá gestapo a že je bezprostředně ohrožen zatčením. Šlo o těžké rozhodování, zda se podrobit výslechům nebo se nevydat a utéct za hranice. Tajně tuto otázku diskutoval i s br. Františkem Skopalem. Uposlechl jeho rady a rychle si s pomocí přátel zorganizoval útěk. Jeho cesta skončila tzv. balkánskou cestou ve Francii a posléze po její kapitulaci ve Velké Británii. Tam pomáhal organizovat zahraniční odboj našich uprchlých vojáků, zakládal sokolské jednoty při některých armádních útvarech a spolupracoval i s prezidentem Benešem. O svých zážitcích z útěku za hranice okupované vlasti a své činnosti ve Francii a ve Velké Británii pak v šedesátých letech po válce, když opustil komunistický kriminál, napsal vlastní rukou vzpomínky a zůstala po něm i zajímavá dokumentace, hodná zařazení do "paměti národa".
Ještě je vhodné zmínit, že odbojová organizace Obrana národa byla v průběhu roku 1940 významně narušena velkým zatýkáním. Pamětník br. Jan Přidal ze Sokola Vřesovice v sousední Sokolské župě Prostějovské, který měl letos již 93 let, patřil k těm, kteří ve své župě působili v nově zakládané sokolské odbojové organizaci JINDRA. Měli jsme ho již několikrát v Přerově na vzdělávacích akcích a na jedné z nich poutavě vyprávěl o svých zážitcích z vyšetřování gestapem a jak nakonec díky blížícímu se konci války se mu podařilo přežít koncentrák. Uvedu ještě, že župním vedoucím sokolské organizace JINDRA na Přerovsku byl br. František Sigmund. Byl zatčen gestapem 30. října 1942, vězněn a vyslýchán na více místech a pobýval i v jednom koncentračním táboře. I jeho se již pro blížící se konec války nepodařilo odsoudit. Vrátil se domů s podlomeným zdravím.
Závěrem několik čísel: Z řad přerovského sokolstva a z období nacistické okupace má svá jména uvedená na pamětní desce přerovské sokolovny 38 obětí.
Počet umučených, popravených či padlých v boji podle příslušnosti k ostatní jednotám v naší Sokolské župě Středomoravské - Kratochvilově udává následující přehled sestavený asi rok po skončení války:
Bochoř 2, Brodek u Přerova 4, Buk 4, Drahotuše 8, Dřevohostice 3, Dub nad Moravou 7, Horní Moštěnice 1, Hranice 12, Kokory 1, Lazníky 3, Lipník nad Bečvou 1, Lobodice 1, Lověšice 1, Majetín 2, Nelešovice 1, Osek 3, Předmostí 3, Rokytnice 5, Slavíč 1, Soběchleby 1, Spálov 3, Suchonice 3, Tovačov 1, Tršice 7, Týn 1, Újezdec 1, Velká 1, Velký Újezd 3, Veselíčko 2, Věrovany 1.

Dnes v době relativního míru si těžko umíme představit, jak naši předchůdci z řad sokolstva i odjinud dokázali přinášet oběti nejvyšší v boji za nabytí svobody své pokořené vlasti. Tak si to alespoň připomínejme při takových příležitostech, jako je ústředím ČOS zavedený Památný den.

Z průběhu jedné vzpomínkové akce

Přerovští sokolové si ve středu 8. října odpoledne připomenuli u pamětní desky na sokolovně a poté v sále loutkového divadla své předchůdce, kteří se v době nacistické okupace postavili různými formami odboje proti nastolené totalitě. Představitelé Tělocvičné jednoty Sokol Přerov a Sokolské župy Středomoravské - Kratochvilovy položili nejdříve kytice k pamětní desce 38 obětí z přerovské jednoty. Krátká úvodní slova přednesli bratři Bohumil Domanský a Miroslav Rozkošný, který byl garantem celé vzpomínky.
V sále loutkové divadla, kam se pak účastníci přesunuli, uvedla ses. Eva Tšponová postupně tři mluvené příspěvky k danému tématu. První přehledně zachytil účast sokolských odbojářů naší sokolské župy v odboji včetně odkazů na koordinaci se sousedními župami, zejména Olomouckou.
Pak odezněly dva osobnostní profily z přerovského sokolského odboje a to nejdříve ses. Anny Řezníčkové v podání historika Petra Jiráka. Osud přerovského sokolského odbojáře br. Jana Ulmana zpracoval další historik Pavel Kopeček. Příspěvek přednesla v jeho nepřítomnosti ses. Marcela Haraštová.
Kulturní část programu vzpomínkové akce se prolínala s mluveným slovem. Zajistili ji žáci kytarové třídy Základní umělecké školy Bedřicha Kozánka s hrajícím učitelem Petrem Vařákem.
Bylo příjemné vidět, že mezi kytaristy jsou i dva mladí aktivní cvičenci Sokola Přerov a to Terezka Krejčířová a Jakub Harašta.

Proti loňské akci na stejné téma byla letos opět o něco vyšší účast. Zasloužila se o to střední generace sokolů, která začíná k pohnuté historii naší země nalézat svůj vlastní vztah. Z málo zastoupené veřejnosti bylo možno spatřit několik představitelů Českého svazu bojovníků za svobodu a zájmového historika Františka Červeného. Přerovské sokoly potěšila účast dvou sester z Tělocvičné jednoty Sokol Hranice.

Památný den sokolstva v Přerově

10. října 2014 v 20:52 | Jaroslav Skopal |  Z činnosti

Připomenutí obětí druhého odboje z řad sokolstva

Přerovští sokolové si ve středu 8. října odpoledne připomenuli u pamětní desky na sokolovně a poté v sále loutkového divadla své předchůdce, kteří se v době nacistické okupace postavili různými formami odboje proti nastolené totalitě. Představitelé Tělocvičné jednoty Sokol Přerov a Sokolské župy Středomoravské - Kratochvilovy položili nejdříve kytice k pamětní desce 38 obětí z přerovské jednoty. Krátká úvodní slova přednesli bratři Bohumil Domanský a Miroslav Rozkošný, který byl garantem celé vzpomínky.
V sále loutkové divadla, kam se pak účastníci přesunuli, uvedla ses. Eva Tšponová postupně tři mluvené příspěvky k danému tématu. První přehledně zachytil účast sokolských odbojářů naší sokolské župy v odboji včetně odkazů na koordinaci se sousedními župami, zejména Olomouckou. Pak odezněly dva osobnostní profily z přerovského sokolského odboje a to nejdříve ses. Anny Řezníčkové v podání historika Petra Jiráka. Osud přerovského sokolského odbojáře br. Jana Ulmana zpracoval další historik Pavel Kopeček. Příspěvek přednesla v jeho nepřítomnosti ses. Marcela Haraštová.
Kulturní část programu vzpomínkové akce se prolínala s mluveným slovem. Zajistili ji žáci kytarové třídy Základní umělecké školy Bedřicha Kozánka s hrajícím učitelem Petrem Vařákem. Bylo příjemné vidět, že mezi kytaristy jsou i dva mladí aktivní cvičenci Sokola Přerov a to Terezka Krejčířová a Jakub Harašta.

Proti loňské akci na stejné téma byla letos opět o něco vyšší účast. Zasloužila se o to střední generace sokolů, která začíná k pohnuté historii naší země nalézat svůj vlastní vztah. Z málo zastoupené veřejnosti bylo možno spatřit několik představitelů Českého svazu bojovníků za svobodu a zájmového historika Františka Červeného. Přerovské sokoly potěšila účast dvou sester z Tělocvičné jednoty Sokol Hranice.
Dvě fotoreportáže od pana Vojtěcha Podušela a Bratra Petra Suji naleznete ve fotogalerii (levá záložka).

O sokolském druhém odboji

10. října 2014 v 20:41 | Jaroslav Skopal |  Historie

Příspěvek pro Památný den sokolstva v Přerově 8. října 2014

8. říjen 1941 v historii České obce sokolské
Je tomu 73 let, kdy v rámci opatření nacistických úřadů v naší okupované zemi proběhla jedna z největších akcí za eliminaci vlivu Sokola. Čtyři dny po velkém zatýkání sokolů v noci na 8. října 1941 nabylo účinnosti nařízení Reinharda Heydricha o likvidaci Sokola jeho rozpuštěním a zabavením majetku. Tak se 8. říjen stal Památným dnem Sokola. Jeho smyslem je připomenout si všechny oběti ze sokolských řad, které si období okupace od 15. března 1939 až po 8. květen 1945 vynutilo. A tak jen krátce z historie sokolského odboje.
V ústředí České obce sokolské v Praze její tehdejší starosta MUDr. Stanislav Bukovský svolal v noci na 15. března 1939 do Tyršova domu své nejbližší spolupracovníky, aby společně prošli nejdůležitější spisy a zejména zničili doklady vztahující se k obraně státu. Tím byl vlastně zahájen odboj. Osobnost br. Stanislava Bukovského je nám blízká tím, že je to rodák z nedalekého Vyškova a že v roli starosty ČOS navštívil i T.J. Sokol Přerov, např. při slavnostním otvírání nové přerovské sokolovny v září 1936. Br. Stanislav Bukovský byl mezi zatčenými činovníky Sokola v Praze dne 8. října 1941. S dalšími spolubratry skončil v koncentračním táboře v Osvětimi, kde byl popraven v plynové komoře 14. srpna 1942. Zachoval se jeho portrét tužkou na papíře 28 x 20 cm, který nakreslil v táboře ještě s portréty dalších spoluvězňů polský kreslíř Stanislav Gutkiewicz.
První odbojovou polovojenskou organizací, která začala působit prakticky hned po 15. březnu 1939 byla Obrana národa (ON). V ní se organizovali hlavně někdejší důstojníci čsl. armády a působila v ní celá řada sokolů. Sokolský odboj se začlenil do ON.
Osud starosty přerovské sokolské jednoty br. Sylvestra Plevy, povoláním odborného učitele, který v ON působil, je dokladem, že sokolové trpěli už před rokem 1941. Br. Sylvestr Pleva byl zatčen 1. září 1939 a byl umučen na Mírově 8. listopadu 1941. Vedoucí osobností sokolského odboje na Přerovsku byl místostarosta Sokola Přerov, br. František Skopal, dědeček našeho člena br. Jiřího Skopala. Byl zatčen 27. května 1940 a po věznění a mnoha výsleších odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán ve Vratislavi dne 12. března 1943.
Zmíním ještě osud br. Rudolfa Lukaštíka, našeho župního starosty, zvoleného do své funkce brzy po 15. březnu 1939. I on patřil k významným organizátorům sokolského odboje a to nejen v rámci naší župy, ale i koordinací součinnosti s dalšími moravskými župami, zejména se sousední župou Olomouckou. Jeho dnem D, kdy se musel rychle a osudově rozhodovat byl 30. listopad 1939. Zjistil tehdy, že ho v práci, v přerovské elektrárně, a poté i doma a v župní kanceláři hledá gestapo a že je bezprostředně ohrožen zatčením. Šlo o těžké rozhodování, zda se podrobit výslechům nebo se nevydat a utéct za hranice. Tajně tuto otázku diskutoval i s br. Františkem Skopalem. Uposlechl jeho rady a rychle si s pomocí přátel zorganizoval útěk. Jeho cesta skončila tzv. balkánskou cestou ve Francii a posléze po její kapitulaci ve Velké Británii. Tam pomáhal organizovat zahraniční odboj našich uprchlých vojáků, zakládal sokolské jednoty při některých armádních útvarech a spolupracoval i s prezidentem Benešem. O svých zážitcích z útěku za hranice okupované vlasti a své činnosti ve Francii a ve Velké Británii pak v šedesátých letech po válce, když opustil komunistický kriminál, napsal vlastní rukou vzpomínky a zůstala po něm i zajímavá dokumentace, hodná zařazení do "paměti národa".
Ještě je vhodné zmínit, že odbojová organizace Obrana národa byla v průběhu roku 1940 významně narušena velkým zatýkáním. Pamětník br. Jan Přidal ze Sokola Vřesovice v sousední Sokolské župě Prostějovské, který měl letos již 93 let, patřil k těm, kteří ve své župě působili v nově zakládané sokolské odbojové organizaci JINDRA. Měli jsme ho již několikrát v Přerově na vzdělávacích akcích a na jedné z nich poutavě vyprávěl o svých zážitcích z vyšetřování gestapem a jak nakonec díky blížícímu se konci války se mu podařilo přežít koncentrák. Uvedu ještě, že župním vedoucím sokolské organizace JINDRA na Přerovsku byl br. František Sigmund. Byl zatčen gestapem 30. října 1942, vězněn a vyslýchán na více místech a pobýval i v jednom koncentračním táboře. I jeho se již pro blížící se konec války nepodařilo odsoudit. Vrátil se domů s podlomeným zdravím.
Závěrem několik čísel: Z řad přerovského sokolstva a z období nacistické okupace má svá jména uvedená na pamětní desce přerovské sokolovny 38 obětí.
Počet umučených, popravených či padlých v boji podle příslušnosti k ostatním jednotám v naší Sokolské župě Středomoravské - Kratochvilově udává následující přehled sestavený asi rok po skončení války:
Bochoř 2, Brodek u Přerova 4, Buk 4, Drahotuše 8, Dřevohostice 3, Dub nad Moravou 7, Horní Moštěnice 1, Hranice 12, Kokory 1, Lazníky 3, Lipník nad Bečvou 1, Lobodice 1, Lověšice 1, Majetín 2, Nelešovice 1, Osek 3, Předmostí 3, Rokytnice 5, Slavíč 1, Soběchleby 1, Spálov 3, Suchonice 3, Tovačov 1, Tršice 7, Týn 1, Újezdec 1, Velká 1, Velký Újezd 3, Veselíčko 2, Věrovany 1.

Dnes v době relativního míru si těžko umíme představit, jak naši předchůdci z řad sokolstva i odjinud dokázali přinášet oběti nejvyšší v boji za nabytí svobody své pokořené vlasti. Tak si to alespoň připomínejme při takových příležitostech, jako je ta dnešní.

Sokolská přehlídka folkloru v Bzenci

6. října 2014 v 11:27 | Miroslav Rozkošný |  Organizační

Pojeďte s námi

Tělocvičná jednota Sokol Přerov pořádá v sobotu 11. října společnou návštěvu V. Národní přehlídky sokolských folklorních souborů, která se koná v Bzenci. Začátek ve 13,30 hodin v kulturním domě Na Luži.
Společný odjezd vlakem z Přerova za příznivého počasí v 9,24 h. a za nepříznivého v 11,24 hodin. Za příznivého počasí prohlídka pamětihodností Bzence.
Průvodce a vedoucí zájezdu ses. Jaroslava Kubíková.

Pieta i aktivní pohyb v Hranicích

4. října 2014 v 21:26 | Miroslav Rozkošný

Hraničtí sokoli se představili veřejnosti

Tři v jednom, tak by se dal nazvat program, který v sobotu 4. října připravila Tělocvičná jednota Sokol Hranice pro širokou veřejnost. Především byl tento program součástí evropského projektu MOVE WEEK (Týden v pohybu), jehož hlavními koordinátory jsou v České republice Asociace sportu pro všechny a Česká obec sokolská. Cílem tohoto projektu je zapojit co nejvíce lidí do boje proti obezitě a úmrtím z důvodu nedostatku pohybu.
Do programu pořadatelé také zahrnuli pietní vzpomínku Památný den Sokola, kterou vyhlásila Česká obec sokolská jako připomínku na 8. říjen 1941, kdy gestapo pozatýkalo většinu župních činovníků Sokola a řada z nich se z koncentračních táborů domů již nikdy nevrátila. Třetí součástí programu u hranické sokolovny bylo slavnostní otevření nového sportovního areálu u sokolovny.
Během odpoledne se hraničtí pořadatelé představili veřejnosti jako dobří a nápadití pořadatelé. Nástup krojovaných sokolů v historických krojích a s prapory byl impozantní. Následné položení věnců a uložení prsti z památných míst 2. světové války, kterou z ruk nejmladších sokolíků přijal nestor hranických sokolů Pavel Vývoda, bylo až dojímavé. Nechyběly ani slavnostní zdravice, které přednesli zástupce krajského hejtmana Radovan Rašťák, ředitel Státního okresního archivu Jiří Lapáček za legionáře a hranická starostka Radka Ondriášová. Župní místostarosta a vzdělavatel br. Petr Douda přečetl zdravici starosty župy Středomoravské - Kratochvilovy br. Jaroslava Skopala a omluvil jeho neúčast. Po skončení úvodního programu přestřihla pásku u nového sportovního areálu starostka hranického Sokola ses. Vladimíra Kubešová. V následném programu se pak představily dvě cvičitelky Mix dance pro dospělé. Z chlapců pak v dalším programu zaujala zejména skupina nového sportovního odvětví opět pod anglickým názvem Break dance otac crew. Během programu si děti i dospělí vyzkoušeli co všechno právě otevřený sportovní areál nabízí. Se svoji ukázkou se zapojili i hraničtí šachisté. Vzorní a nápadití hraničtí pořadatelé připravili pro návštěvníky také výstavu z minulosti a současnosti Sokola v Hranicích.

To všechno si nenechala ujít ani desetičlenná, vesměs krojovaná skupina sokolů z Tělocvičné jednoty Sokol Přerov, která přijela podpořit své hranické kolegy. Škoda jen, že pořadatelé nedokázali přilákat na tuto akci více lidí z řad veřejnosti. Zatím to v české společnosti vypadá tak, že víc lidí přilákají různé akce, které propagují guláše a dobré pití, čehož mají snad všichni už beztak dost, než akce propagující pohyb a zdravý životní styl.
Bohatou fotodumentaci autora článku k této akci najdete v Galerii.

Pozvánka na Památný den Sokola do Přerova

4. října 2014 v 21:07 | Miroslav Rozkošný |  Organizační

Středa 8. října 2014 v přerovské sokolovně