Na Velké Javorině se nám líbilo

23. září 2014 v 23:12 | Miroslav Rozkošný

Rozhovor s účastnicemi setkání sokolů na Velké Javořině

Poprve za účasti i našich mladých sokolů

______________________________________________________
V sobotu 20. září se konalo už 7. setkání sokolů moravsko - slovenského pomezí na Velké Javořině. Jeho pravidelnými účastníky jsou členové Věrné gardy Tělocvičné jednoty Sokol Přerov. Letos poprve se této akce zúčastnili také mladí členové naší jednoty včetně dětí. Jaké zážitky si přivezli z tohoto setkání jsem se zeptal cvičitelek Vlasty Krejčířové a Zory Horákové.
Vloni nás Javořina přivítala snad tím nejhorším co mohla - zimou, deštěm, mlhou a neskutečnými větry. Jak vám počasí vyšlo letos ?
Zora: Počasí od rána slibovalo slunečný den. Ale když jsme vystoupali ne nejvyšší vrchol Bílých Karpat, tak památník, ke kterému jsme měli dojít, nebyl v mlze vidět. Sraz byl naplánovaný na 11:00 hodin. Přesně v tu dobu se mlha roztrhala. Úvodní projevy, hymny, zdravice i nezbytné focení tak proběhly za krásného počasí.

____________________________________________________________________
Splnilo setkání tvoje očekávání nebo jsi měla jiné představy ?
Zora: Na tomto setkání jsem byla poprvé. Nejela jsem s žádnou konkrétní představou. Byla jsem mile překvapena průběhem celé akce.
Vasta: Bylo to milé přátelské setkání. Už dlouho jsem neměla možnost si zazpívat i slovenskou hymnu.

____________________________________________________________________
Kdo nebo co tě z tohoto setkání nejvíc zaujalo ?
Vlasta i Zora: Krásný papoušek ve sklepě Holubyho chaty a její obsluha, která celkem bez větších problémů zvládla množství nahrnuvších se Sokolů.
_________________________________________________________________________________________________________
A celkově byl program setkání dobrý nebo bys ho dokázala nějak ještě vylepšit?
Zora: Setkání bylo dobře naplánované (včetně počasí J). Jediná výtka se týká času setkání. Jedenáctá hodina znamená pro účastníky z větší dálky, což Přerov je, velmi brzké vstávání.
Vlasta: Pravdou je, že vstávání ve 4:00 už jsem dlouho neabsolvovala a doufám, že mě to čeká zase až za rok. Ale ještě trochu víc mě mrzelo, že nebyl prostor k větší turistické procházce. 7 km mi nepřišlo moc, i když procházka lesem na vrchol byla moc hezká i tak. Možná zajistit odjezdy autobusů nejen od Holubyho chaty, ale i od nějakého vzdálenějšího místa, aby se mohlo vyšlápnout do okolí i po obědě.

____________________________________________________________________
Naše župa přispěla na setkání nějakými dárky. O jaké dárky šlo a jak byly přijaty ?
Zora: Br. Martin Krejčíř byl pověřen předat knihu br. Jaroslava Skopala "Zápasy s totalitou a útěky za svobodou". Ne všichni, pro které knihu vezl, byli přítomni. Ostatní přijali tento dárek s povděkem a autorovi vzkazovali poděkování a pozdravy.
Vlasta: Kromě dárků jsme předali na setkání i pozdravy a přečetli projev, který starosta naší župy pro přítomné připravil. Sklidil potlesk, všichni ho nechávají pozdravovat a někteří se přijedou podívat do Přerova na setkání u příležitosti výročí smrti bratra Kratochvíla, po kterém se naše župa jmenuje.

____________________________________________________________________
Také některé další župy nebo jednoty předávaly dárky nebo jen my jsme byli tak štědří ?
Dárky jsme předávali až po projevech, neokázale, neveřejně. Takže pokud to tak dělali i ostatní, neměli jsme šanci to postřehnout.

____________________________________________________________________
A co naší nejmenší sokolíci, nenudili se mezi tolika dospělými ?
Zora: Při turistice není pro nudu prostor. Samotnému setkání u pomníku děti věnovaly patřičnou pozornost. Po občerstvení a krátkém odpočinku na Holubyho chatě si společně hrály. Cesta zpět do Přerova probíhala ve znamení spánku.
Vlasta: Děti se vzájemně znají ze cvičení, takže si spolu rozumí a zabaví se dobře i v okamžicích, kdy by dospělí předpokládali, že se budou nudit :-).

____________________________________________________________________
Z fotek jsem poznal, že tradičně i letos tam byla slovenská kapela? Doufám, že jste si zatancovali ?
Vlasta: My jsme tanec přenechali zdatnějším Sokolům a Sokolkám. Spokojili jsme se s poslechem a šetřili síly na zpáteční cestu.

____________________________________________________________________
Stačilo ti být jednou na setkání moravských a slovenských sokolů na Javořině nebo ještě někdy v budoucnu se ho chceš zúčastnit ?
Zora: Zcela jistě se některého dalšího ročníku zúčastním.
Vlasta: Taktéž

Děkuji za rozhovor . Miroslav Rozkošný

Fotografie manželů Krejčířových a Dity Šmerdové najdete v Galerii (levá záložka).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama