Listopad 2013

Za divadlem do beňovské sokolovny

29. listopadu 2013 v 16:44 | František Kubík |  Organizační

Přijedou ochotníci z Vlkoše


Vzdělavatelé žup se sešli v Praze

27. listopadu 2013 v 18:24 | Miroslav Rozkošný, f. Bohuslav Bubník |  Z činnosti

Bouřlivá diskuze na Podzimním zasedání Sboru vzdělavatelů žup ČOS v Praze dne 23.listopadu 2013

Z padesáti žup České obce sokolské se tohoto zasedání zúčastnilo čtyřicet. Někteří zástupci nepřijeli a některé župy dokonce vzdělavatele nemají. Přesto referáty a příspěvky diskutujících informacemi zcela zaplnily čas vymezený pro toto jednání. Z nich vyberu alespoň některé, protože popisovat průběh celého jednání by si vyžadovalo článek, který může svojí délkou čtenáře už dopředu odrazovat.
Nejdelší referát na tomto zasedání měla starostka ČOS ses. Ing. Hana Moučková, která hovořila o dopadu nového občanského zákoníku na ČOS. Podle jejího vyjádření se musíme s touto záležitostí vypořádat na úrovni ČOS téměř výhradně s pomocí profesionálních pracovníků, především právníků. Z části však také v župách a dobrovolnými činovníky i v jednotách. aby Sokol splnil všechny náležitosti vyplývající z této nové právní normy. Nesplnění tohoto požadavku by znamenalo pro Sokol ztratit možnost přijímání dotací, ztrátu daňových výhod a také, jak řekla ses. Moučková, jedná se o ochranu majetku ČOS, který čítá 10,5 mld. Kč.. "Aby někdo sokolovnu nezašantročil," dodala.
A že je něco podobného aktuální, jsem se dověděl hned následující ráno na ubytovně v Tyršově domě. Bratr z Jičína v Čechách mě informoval, že na tento týden mají svolanou mimořádnou valnou hromadu, kde budou jednat o prodejí své zadlužené sokolovny městu. Druhý z ubytovaných k tomu připojil, že sokolovna v Karlových Varech je již několik let ve ztrátě, což chtějí vydržet ještě do oslav stého výročí svého založení. "A potom ať se děje vůle boží," dodal.
Přestože se v občanském zákoníku jedná o zvládnutí náročných právnických záležitostí, v neposlední řadě také o peníze a zákoník se dotkne každého z nás, informace o něm přijali všichni přítomní v klidu až s pokorou. Naopak nejbouřlivější ohlas vzbudil dotaz ses. Jariny Žitné v diskuzi, která se ptala proč nebylo uděleno státní vyznamenání br. Přidalovi z Přerova (správně má být z župy Prostějovské). Z předsednického stolu zazněla odpověď, že z Přerova nebyly pro její udělení zaslány použitelné údaje. Vůči tomu jsem se ohradil slovy, že pokud údaje zasílal bratr župní starosta, který zná dokonale současnou situaci v přerovském Sokole a o jeho historii píše knížky, nikdo lepší údaje o sokolské činnosti br. Přidala zpracovat nedokáže. Přesto ses. Volková a br. Bubník trvali na svém. Bouřlivou diskuzi na toto téma, do které se zapojilo šest účastníků, nakonec musel ukončit předsedající zasedání br. Mička, s tím, že tato záležitost se dá do zápisu a bude znovu projednána. Až po urgenci se do zápisu ze zasedání dostal také můj návrh, aby vzdělavatelský odbor zařadil do své činnosti, vedle soutěží pro děti a seniory také literární soutěž pro všechny generace na námět Jak dál v Sokole. Svůj návrh jsem vysvětlil skutečností, že sokoli jsou veřejnosti často vnímáni jako lidé, kteří žijí ze své slavné minulosti a do minulosti se často obrací, ale musíme se dívat dopředu. Velký ohlas v diskuzi mělo také vystoupení br. Nešpora z Brněnské župy - Máchalovy, který hovořil o kulhajících a shrbených seniorech v sokolských krojích při oslavách státních svatků. "Některé příklady jsou drastické a dělají Sokolu spíš ostudu než čest," dodal. Naštěstí nás v Přerově se to netýká. Průvod našich členů v sokolských krojích při oslavě 28. října byl i mladými Přerovany hodnocen jako důstojný, ale pokud s tím nebudem něco dělat už dnes, za pár roků se můžeme dočkat toho, o čem hovořil br. Nešpor. Dobrým příkladem pro nás může být druhá brněnská župa Vaníčkova, která má dost mladých členů, kteří jsou ochotni na sebe vzít sokolský kroj. Prý proto, že ve dvou vesnicích jsou všichni v Sokole a tedy i mladí.
Z dalších událostí a informací, které na zasedání vzdělavatelů zazněly už jen útržkovitě:
- br. Gondíkovi k jeho sedmdesátinám byla předána Zlatá medaile jako nejvyšší sokolské vyznamenání. Jeho Prodaná nevěsta bude hrána v roce 2014 devětkrát, víc nestihnou, v roce 2015 šestkrát, ale zatím, podle uzavřených dohod nejméně. Bratra Gondíka jsem po zasedání informoval o nově vzniklém divadelním souboru ve Vlkoši. Informaci byl br. Gondík velmi potěšen a vyžádal si ode mne k tomu bližší písemné údaje. Bratr Gondík rovněž chválil ses. Vermířovskou, která dokáže v Přerově uspořádat loutkařský festival jako velkou kulturní událost města. Velmi pochvalně se vyjádřil také o pořadatelích představení Prodané nevěsty v Kroměříži slovy: "Jsou velcí formáti, jinak to říct nelze."
- br. Mička - na vzdělavatelské aktivity, sborníky a pod. ČOS letos vydala 780 tis. korun, ale příští rok to bude horší
- ses. Moučková - Sokol dostal cenu od Mezinárodního olympijského výboru
- ses. Volková - Řada žup a jednot se již zapojila do pořádání Památného dne 8. říjen. V Praze se zúčastnilo přes 60 lidí (pro zajímavost v Přerově také). Dále řekla: historické prapory uložit a už nepoužívat. Místo nich si nechat udělat repliky. Je možné nechat si udělat kvalitní a levné. Řekla také nahlásit kontakty pro akci Paměť národa.
- ses. Viktorínová - do fotosoutěže přišlo 55 prací od patnácti členů a do literární soutěže Vzpomínky na Sokol našeho mládí příspěvky od 26 účastníků (pro zajímavost, ke mě se informace o pořádání těchto soutěží ani nedostala). Vyzvedla také zájezd, který pořádala komise pro mládež a seniory.
- br. Bubník - je vyhlášena sbírka na postavení bronzového pomníku br. generálu Tomáši Sedláčkovi. Náklady činí 800 tis. korun.
Miroslav Rozkošný, zástupce vzdělavatele župy

Ochotníci z Vlkoše na parketách jeviště přerovské sokolovny

18. listopadu 2013 v 17:51 | Miroslav Rozkošný |  Z činnosti

Divadlo po sedmdesáti letech se vydařilo

Ojedinělou událost po více než sedmdesátil letech zažila v sobotu 16. listopadu 2013 přerovská sokolovna. Stalo se jí divadelní představení. Tentokrát v provedení nově utvořeného ochotnického souboru Tělocvičné jednoty Sokola Vlkoš, kteří se divákům představili komedií Lumíra Kubálka Podhorský penzion aneb z malé hádky velká sázka. Autorem fota je Vojtěch Podušel:
Uvedení tohoto představení dojednal s vlkoškými ochotníky člen výboru naší jednoty a cvičitel br. Rostislav Machalík. A je třeba zdůraznit, že s dosti velkým rizikem, protože divadlo po tolika letech v přerovské sokolovně sebou přinášelo některé otazníky a jemu samotnému tolik starostí, že jak konstatoval už před představením, po druhé by se do této pořadatelské role nedal. Otazníky byly hlavně: pokryje alespoň vynaložené náklady, přijdou diváci a bude se náročnému přerovskému publiku líbit ? Nakonec se obavy nesplnily. Podle sřízlivého odhadu starosty br. Vladimíra Taberyho a dalších, představení vidělo sto šedesát spokojených návštěvníků. Optimisté přitom očekávali tak sto.Také vlkoští ochotníci s chutí a dobře hráli. Diváky dobře bavili a dokázali udržet jejich pozornost po celou dobu představení. Svědčil o tom jejich smích i potlesk na otevřené scéně v průběhu předsavení. Herci hlasově zvládli i poměrně velký prostor a dosti špatnou akustiku přerovské sokolovny, i když, jak řekla jedna herečka: na druhý den nebudeme mluvit.
Zcela se vydařilo i posezení po představení v předsálí sokolovny připravené pro diváky. Spokojení zde byli také ochotníci z Vlkoše, kteří pozdě večer odcházeli mezi posledními a hned po představení vyjádřili své přání úvést v přerovské sokolovně i další svoji hru, pro kterou se teprve rozhodují. Lví podíl na příjemném posezení s ochotníky a diváky má člen výboru a jinak basista br. Peter Suja se svojí country kapelou. Dalším zpestřením příjemného a pohodového večera byla harmonika br. Zdeňka Funka, který se zavděčil zejména zpěvákům a hned na místě dostal pozvánku k vodění medvěda ve Vlkoši. Také členky Věrné gardy v čele se sestrou Maruškou Navrátilovou a další, které připravovaly občerstvení pro herce i návštěvníky opět dokázaly, že pro Sokol, pokud je potřeba, umí vždy stoprocentně zabrat. Uznání za obětavost zaslouží br. starosta Vladimír Tabery, župní náčelník br. Zbyněk Harašta, náčelnice jednoty ses. Helena Sedláčková a br. Peter Suja se svými muzikanty, kteří ještě po dvaadvacáté hodině nasazovali basketbalový koš zpět na své místo, aby košíkaři mohli následující den absolvovat pravidelný trénink.

Jak snad všichni po představení konstatovali: "divadlo po více než sedmdesáti letech se v přerovské sokolovně vydařilo." A přece se jedna chyba našla. Poukázal na ní hlavně br. starosta Tabery. Byla to skutečnost, že výtěžek z představení, i když hravě dokázal pokrýt jeho finanční náklady, v přepočtu na jednoho diváka byl nižší než pořadatelé očkávali. Pro výbor naší sokolské jednoty tím vyvstal další problém k řešení: nebude lepší než dobrovolné vstupné zavést pro sokolské akce vstupné pevně stanové i se vším, co sebou přináší ? Druhé a třetí foto Mir.Rozkošný

Radomír Pavlíček odešel

15. listopadu 2013 v 18:20 | Jaroslav Skopal

Přítel Sokola, studoval historii života a konce poručíka Oldřicha Vodičky

Zemřel po dlouhé nemoci, vídali jsme ho na akcích Věrné gardy Sokola Přerov, kde zastupoval "veřejnost".
Na obrázku sedí zcela vlevo.

Pocta Janu Přidalovi od mladé generace

15. listopadu 2013 v 18:05 | Annie Malinová, Jaroslav Skopal |  Historie

Byl letos prezidentovi navržen Senátem na státní vyznamenání, ale nevyšlo to

Sokolského odbojáře a činovníka ze Sokola Vřesovice bratra Jana Přidala v Přerově dobře známe. Byl zde na besedě o sokolském odboji v roce 2010 a také začátkem roku 2012 asi dvakrát na redakční radě své knihy Sokolský odboj na Moravě 1939 - 1945. Kniha je rozebrána a putovala přes moravské sokolské župy hlavně do sokolských rukou. Dá se najít i ve velkých knihovnách.
Nedávno se životu Jana Přidala věnovala i studentka Annie Malinová, původem z Přerova, a výsledek její aktivity se dostal na web Paměti národa.

SRDCE Z HANÉ

Zanícený Sokol, který za války rozvážel jídlo perzekuovaným rodinám - po osvobození byl prohlášen za kulaka
Jan Přidal se narodil v zemědělské a sokolské rodině tři roky po vzniku samostatného Československa. Absolvoval obecnou a měšťanskou školu. Učil se prý těžko, ale naučil se dobře psát, což se později odrazilo v jeho básnických sbírkách. Od pěti let chodil do Sokola a ještě jako dorostenec se stal náčelníkem jednoty, kterou ve Vřesovicích založil jeho tatínek - Josef Přidal, a to ve stejném roce, ve kterém se Jan narodil.

" Můj tatíčku Masaryku, slibuji Ti poslušnost a věrnou lásku. "
Po obsazení Československa německými vojsky se Jan napojil na protinacistický odboj v organizaci Obrana národa tak jako další sokolové, kteří nechtěli zůstat pasivní k okupaci republiky. Akceschopnost Obrany národa však v důsledku zatýkání jejích členů postupně zeslábla. Sokolové, kteří chtěli dál pracovat v odboji se proto zapojili do organizace JINDRA. Tuto cestu zvolil i Jan společně se svými třemi bratry. Na rozdíl od nich se ale, ještě jako " kluk " , neúčastnil přímých bojů, nýbrž rozvozu potravinových balíčků pronásledovaným občanům. Tato jeho činnost trvala až do roku 1944, kdy byl nakonec zatčen gestapem v Napajedlech, kde se skrýval u svého strýce.
" Pane komisaři, já jsem se posral. "
Ve stejný den, kdy byl zatčen Jan, gestapo zadrželo i jeho bratra Josefa. Společně byli ještě téhož dne odvezeni do Kaunicových kolejí v Brně, které sloužily jako gestapácké vězení. Jan byl domluven s ostatními bratry, že na ně může všechno svést. Rodiče totiž chtěli, aby se jako nejmladší vrátil domů a postaral se o grund. Tvrdil tedy vyšetřujícím komisařům ( tak říkal gestapákům ), že on neudělal nic, to všechno jeho bratři.Postupně byly zatčeni všichni Přidalovi zapojení do odboje, ale jenom Jan byl odvezen do koncentračního tábora Flossenbürg, který byl v dubnu 1945 osvobozen americkou armádou.
Po návratu z koncentračního tábora začal Jan s rodinou znovu hospodařit, ale udržení živnosti bylo v podmínkách násilné kolektivizace 50. let nemožné. Přidalovi byli prohlášeni za kulaky a aktivní sokol nakonec pracoval jako mechanizátor a kombajnér.
Po listopadovém převratu se Jan Přidal výraznou měrou podílel na obnovení činnosti Sokola a jako předseda prostějovské odbočky Masarykovy společnosti se zasloužil o obnovení pomníku T. G. Masaryka v Prostějově, jehož osobnosti si po celý život i v době totality v tichosti vážil.

Blíže viz na http://www.pribehy20stoleti.cz/pribehy/141 , kde můžete autorce dát i svůj hlas.