Jarina Žitná děkuje

3. června 2013 v 19:25 | Jarina Žitná, Marie Kolaříková |  Historie

za přijetí svých skladeb v Roudnici

Liberec, 27. května 2013.
Nazdar sestry a bratři!
Domnívala jsem sem že Vám všem napíši a poděkuji hned v neděli večer nebo v pondělí dopoledne, ale nějak jsem toho nebyla schopná - pořád jsem v duchu v Roudnici,moknu a mrznu - a mám radost a jsem spokojená.
Přiznám se, že jsem do Roudnice jela s určitými obavami - snad ani ne že bych si myslela, že to roudničtí organizačně nezvládnou - spíš mi ležely v hlavě obě moje skladby. Uvědomovala jsem si totiž, jak obtížné je "oprašovat" skladbu po třech letech, kdy jsme cvičili něco jiného i dovést do konce druhou skladbu, která neměla žádný společný nácvik a já sama jsem ji v podstatě vlastně nikdy ve větším měřítku neviděla.
Ukázalo se, že jsme společně schopni zvládnout skutečně mnoho - a mně spadl kámen ze srdce!
Mozart i Waldemariána jsou dvě naprosto odlišné skladby - bylo to vidět a obě byly krásné.
Takže děkuji cvičenkám a hlavně cvičitelkám, které věnovaly spoustu času panu Mozartovi, který si to opravdu zasloužil. Trochu mne mrzelo, že se nás k němu vrátilo málo, ale chápu to, protože jsme od té doby nacvičovaly skladby sletové, někde chybělo oblečení (ale upozorňuji, že ta jednolitá modrá byla i v dešti úžasná!!) a celkem to dalo spoustu práce. Já sama jsem se k tomu vracela a musela znovu nastudovat popis. Myslím, že mohu říci, že jsme se se skladbou rozloučily více než důstojně - a to je zásluha dobrých cvičitelek a nadšených cvičenek.
Pokud se týče Waldemariány - nesmírně mne překvapil obrovský zájem a snaha cvičitelů i cvičenek a cvičenců. Skladba má jeden problém, který se v Roudnici potvrdil - je příliš hustá a bez dostatečného náhledu zaniká choreografie, Vzhledem k tomu, že si myslím, že jsme ji necvičili naposled - bude asi možno tenhle nedostatek poměrně snadno napravit (bez velkého přecvičování!) Obrovským kladem v Roudnici bylo, že z Vás všech vyzařovala radost z pohybu a vnitřní pohoda - i přes to, že jsme všichni byli patřičně zmrzlí. Pro mne to byla velká odměna a jakékoliv díky nejsou dostatečné.
Nejkrásnější na tom všem bylo, že v Roudnici nejen z těchto "mých" skladeb, ale i z ostatních přímo čišela pohoda a radost z toho, že jsme pohromadě. Měli bychom být takhle jednotni a svorni i ve všedním životě.
Věřím, že jsme se takhle společně nenamáhali a neradovali naposled !
Děkuji ze srdce Vám všem a věřím a doufám v další společnou práci a společné sokolské zážitky! Hodně pohody a odpočinku o prázdninách a dovolených - v září se sejdeme v tělocvičnách, na hřištích, na značkách ke společnému pokračování v sokolském úsilí!
Jarina

Děkuji také všem, kteří mi napsali v posledních dnech, jejich dopisy (maily) byly pro mne ohromným povzbuzením.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama