Březen 2012

Z historických dokumentů Sokola Kokory

30. března 2012 v 18:36 | Alois Košťálek |  Historie

TAJEMNÉ ŠIFRY Z KOKOR STARÉ STO LET

Pohlednici vydanou Sokolem Kokory přesně před sto lety, v září roku 1912, se nám podařilo získat pro vzdělavatele T. J. Sokol Kokory, obecní kroniku a naše Kokorské noviny od současného starosty místního Sokola, pana či správněji a historicky řečeno bratra Radomíra Veselského z rodinné pozůstalosti po jeho staříčkovi, rovněž členu kokorského Sokola, Aloisu Veselském.
Protože historie naší obce a Sokola Kokory bude v tomto vyprávění, opředeném trochou tajemství, hrát významnou roli, musíme se k ní alespoň v několika řádcích vrátit.
Tělocvičná jednota Sokol pro Kokory a okolí rozvíjela od svého založení v roce 1903 svou činnost se střídavými úspěchy. K velkému rozmachu se nadechla podruhé až po roce 1908. O tři roky později již bylo jasné, že důležitou roli v Sokole musí hrát i moderní pokrokové ženy a děvčata. K oficiálnímu povolení jejich sportovní a společenské činnosti, však musel Sokol vypracovat nové stanovy a teprve po jejich schválení rakouskouherskými úřady a vydání tiskem mohl být Sokol Kokory rozšířen o tzv. "Ženský odbor" a ten ještě musel míti svého mužského rádce z řad vlastních funkcionářů. To vše se podařilo splnit v roce 1912. Muži a nově přijaté nadšené a zplnoprávněné ženy Sokola Kokory i s první náčelnicí se ihned shromáždili, rozestavili a moderně na fotografii zdokumentovali tuto významnou událost ve spolkovém životě naší obce. Fotografii navíc nechali zpracovat jako pohlednici na rubu s místem pro poštovní známku, adresu a případný text. Podobně moderně si tehdy počínaly i kokorské rodinné firmy a obchodníci.
Zcela novou pohlednici se zdatnými cvičenci a pěknými Sokolkami využili pro svou korespondenci bratři Veselští ze statku č.p. 33 na hlavní návsi městečka Kokory, naproti už tehdy známé hospody U Dohnalů, v jejímž sále se tehdy odbývalo také cvičení Sokola.
Starší Metod Veselský sloužil tehdy u 4. kompanie 15. pěšího pluku ve Steibnig (Jistebník) a vedl korespondenci s domovem, s bratrem Aloisem (Aloise si ještě dost rodáků pamatuje a pan L. K. dokonce i jeho otce Antonína, na jehož pohřbu nesl kříž). Ať už v korespondenci bylo cokoliv, nebylo to, ani při otevřené zásilce, určeno pro cizí oči. Oba, patrně sečtělí mladíci a samozřejmě Sokolové, to vyřešili po svém. Aby všechno na pohlednici zůstalo důvěrné, použili pro veškerý text, mimo adresy, vlastní tajnou abecedu. Odesilatel Alois tedy text důkladně zašifroval. A tak je rubová strana pohlednice s kokorskými Sokoly popsána na první pohled zcela nesrozumitelnými znaky a to byl vlastně pro nás jakoby konec bádání a zkoumání. Jen na fotografii je jedna pohledná Sokolka označena křížkem, určitě proto, že byla v ohnisku zájmu obou mládenců. Pohlednice z druhé poloviny roku 1912 byla napsána 16. 1. 1913 a o den později odeslána s razítkem pošty Kokory a pětihaléřovou známkou s portrétem cisaře Františka Josefa, na místo určení.
Voják rakouskouherské c.k. armády Metoděj Veselský (možná byl tehdy jen na cvičení) pohlednici v pořádku obdržel a po skončení vojenské anabáze přivezl zpět do Kokor. Zde na rodném statku zůstala uchována i po jeho opětovném povolání v létě 1914, tentokrát už do obrovského požáru první světové války. Osud se naplnil. Mladý Metoděj Veselský, který v době míru tolik chtěl získat fotografii sličné Anny, se už z války nevrátil. Padl, jako jeden z prvních kokorských, hned na podzim téhož roku a je také jako jeden ze Sokolů první uveden na pomníku padlých obce Kokory.
Oč smutnější je tento příběh mladého Sokola, starý sto let, o to více provokovaly kronikáře tajemné šifry na pohlednici. Požádal jsem proto přes počítač svého bratra Jiřího, žijícího již po léta v Čechách, zda by se na text podíval a jako bývalý voják třeba i vyluštil. A tak se i stalo.
Bratr se do šifer ponořil a po celonoční směně mi ráno mohl "mejlovat" a meldovat": Ahoj strýcu (oslovení jsme si zavedli již před léty kvůli dětem), je to jednoduchá záměnná šifra, při luštění na mne dýchla minulost a skutečnost, že nahlížíme do Kokorské a sokolské historie před 100 lety. A to bylo silné. To šifrování a používání tajného písma na otevřených zásilkách nebylo tehdy až tak neobvyklé. Poslání pohlednice bylo totiž několikrát levnější, než uzavřený dopis. Ale teď už doslovný skutečný a naprosto "nezávadný" text šifrovaný Aloisem Veselským dne 16. 1. 1913:
Milý bratře, srdečně Tě pozdravuji a děkuji za lístek, jenž jsem od Tebe z lásky přijal. Nehněvej se, že jsem Ti hned neodepsal, neb od neděle se bavím zabíjačkou a za druhé jsem s Annou nemluvil, až včera, když jsme se spolu promenádovali po jarmaku. Říkal jsem jí také o tu podobenku. Neměla chuti Ti ji zaslať, co prý bys tam s ní dělal. Až přijdeš, že ti ji dá. Teprve po dlouhém přemlouvání mi slíbila a podáním ruky potvrdila, že Ti ji co nejdříve pošle. Ples sokolský bude na druhou neděli. Pozvánku Ti zavčas pošlu. Minulou neděli byl hasičský a tuto sobotu bude ples sladovnické chasy v pivovaře. Tvůj bratr Lojzík.
Zbytek textu (celý text je jen nepatrně jazykově upravován) je pro nedostatek místa šifrovaně napsán na rubu pohlednice: Napiš mi obratem lístek, na koho tu píseň mám napsat, zda Tobě v dopise, nebo na pohledu přímo slečnám.
Je nesmírně zajímavé, jak nás obyčejná pohlednice dokáže vtáhnout do minulosti naší obce. Ze Sokolů na pohlednici jsme poznali zejména bratra Františka Hučína, rádce ženského odboru a pozdějšího starostu Sokola Kokory, dalšího starostu Sokola Františka Pavlíka, Václava Pavlíka od Brodku, první náčelnici z roku 1912 sestru Františku Pavlíkovu a další. Hlavní protagonistku textu, zmiňovanou Annu či Anňu se nám však nepodařilo identifikovat. Text mimoděk potvrzuje i dlouhodobou tradici sokolských a hasičských plesů v Kokorách (podle ne zcela doložených výpočtů se ten sokolský konal letos po sté) a ukazuje i něco z pohledu dneška zvláštního, plesy sladovnické chasy v pivovaře, lednový asi tříkrálový jarmak i korzování mladých po obci, pravděpodobně kolem jarmarečních stánků.
Nebyl jsem sám, koho tento pohled přes stoletou hradbu času zaujal. Byl to především přes rodinné pouto "dědic" dokumentu R. Veselský a zejména při luštění tajné abecedy bratr pisatele, před léty dorostenec kokorské házené a cvičenec našeho Sokola, který přes svou téměř padesátiletou odloučenost od Kokor, si přirozený vztah k rodné obci plně zachoval. Vzpomínku na otce obou mladíků hospodáře Antonína Veselského přidal při jedné ze svých obvyklých návštěv Kokor i někdejší "soused odnaproti" pan Ladislav Krempl.
List ze sokolské kroniky - pokus o její obnovu (1947), když původní kronika byla znehodnocena v nedokonalé krabici zakopané za války.
Kontinuitu sokolské pospolitosti v Kokorách u Přerova trvající již více než 100 let a věrnost sokolské myšlence v tradičně sokolských rodinách, mimoděk dokládá osobnost někdejší náčelnice Sokola Kokory, dnes šestaosmdesátileté sestry Marie Veselské rozené Pavlíkové. Na stoleté fotografii poznala, mimo jiné, mnohé členy své rodiny. Při zamyšlení nad uvedenou fotografii jsme ovšem zaznamenali skutečnost, která určitě svou výjimečností stojí v rámci spojení sokolské minulosti a přítomnosti za zaznamenání. Sestra Marie Veselská je dcerou starosty kokorského Sokola ze 30. let bratra Františka Pavlíka, manželkou starosty Sokola z let sedmdesátých Františka Veselského, syna pisatele šifrovaného dopisu a matkou současného starosty Sokola Kokory, bratra Radomíra Veselského. Sama vedla ženy a dorostenky již při nácviku na všesokolský slet 1948 a dlouhá léta pak pracovala ve výboru. Její otec např. věnoval na zajištění stravování sletu 1948, na který odjelo i 100 kokorských Sokolů, pašíka o váze 120 kg. Pisatel historického textu na pohlednici, bratr Alois Veselský, byl pak za 1. republiky po tři volební období jednatelem T. J. Sokol, až do jejího zákazu nacisty.
Současný Sokol Kokory, který je nejpočetnějším spolkem v obci, úporně hledá cesty a zejména prostředky, jak na velkou a zavazující tradici 150 let Sokola a téměř 110 let jeho existence v naší obci, úspěšně navázat a jak ji dynamicky propojit s dneškem.
Zpracování, zveřejnění a popularizace zajímavostí z minulého života místního Sokola je jedním z takových spojovacích chodníčků a snad může i zaujmout.
Ing. Alois Košťálek vzdělavatel Sokola Kokory a kronikář obce.

Vzpomínka na Čestmíra Hapalu ze Sokola Přerov

29. března 2012 v 23:30 | Antonín Zimmermann |  Historie

Na bratra Čestmíra Hapalu (1927 - 2012) vzpomíná Antonín Zimmermann

Naše první seznámení se uskutečnilo již v roce 1945 při poválečném zahájení obnovy Sokola, společném cvičení a utváření cvičících družstev. V těchto počátcích nás vedl br. Horák, známý svým přívětivým, klidným a dalo by se říct až otcovským přístupem. S Česťou jsme byli zařazení do prvního družstva jehož vedoucím byl br. Chmelař a od těchto dní našeho klukovského seznámení trvalo a přetrvávalo naše přátelství až do posledních dnů Česťovy pozemské pouti životem. Byla to cesta životem šestašedesát roků dlouhá, která se nedá vtěsnat do několika řádků ani stránek, a proto další moje vzpomínky společného prožívání let mladosti nepůjdou v posloupnosti přesně za sebou, ale jen tak jak na mysl přicházejí.
Byli jsme mladí, plni elánu, nezkušení a hloupí a ani s děvčaty jsme to moc neuměli, ale o to víc se nám naše dorostenky líbily. Již v roce 1945 začal obnovovat svoji přerušenou činnost veslařský oddíl Sokola Přerov pod vedením Pepana Zapadlo a br. Oleka Širokého. Uvádím jen tyto dva nejhlavnější, protože bratrů, kteří se znovu zapojili do budování loděnice a činnosti oddílů, bylo hodně. Mě s Česťou přivedl do veslařského oddílu právě br. Zapadlo s br. Širokým, kteří ve cvičení dělali nábor pro veslařský oddíl a tak jsme se s Česťou opět ocitli spolu nejen v oddíle, ale také na jedné lodi. Byla sestavena první dorostenecká čtyřka ve složení Tůma, Hapala, Zdráhal a Zimmermann, kterou trénoval Olek Široký. Nebudu popisovat jaké byly začátky činnosti veslařského oddílu, ale jen připomenu válkou zbořené mosty, pontonovou lávku a v ní ponechanou větší mezeru, kterou jsme museli projet vleže s vesly přitaženými k lodi. Pak přišla první Benátská noc a nešťastný pontonový most (nikoho nenapadlo, aby byl uzavřen) a jak byl plný diváků, všichni byli rázem v Bečvě. Dnes, když na tento nešťastný den den člověk vzpomíná, vybaví se další vzpomínka na Čestíka. Naše kanoe, krásně nazdobené s lampiony osvícenými byly rázem v záchranné akci. Pomáhali jsme hlavně těm nejmenším, protože zmatek byl veliký. Vzpomínám si jak jsme z vody dostávali malého Tomáška Dostála. Vidím však, že vzpomínky se takto nedají dál popisovat, protože bych je nikdy nedokončil.
Přistavovala se k dřevěné části loděnice zděná část - klubovna, šatny a sprchy. Stavbu řídil br. Kroča. Zde všude jsme s Česťou, Slávkem Tůmou a Mir. Zdráhalem nemalou mírou přikládali ruce k dílu. Vzali jsme si i týden dovolené a hasili vápno na stavbu loděnice, a to již pomáhaly naše dorostenky, později manželky.
Nemůžu nevzpomenou doplňkový zimní sport k veslování, což byly běžky, ke kterým patřila sokolská chata a lyžařský areál na Petříkově. Zimní příprava oddílu a naší čtyřky probíhala zde pod vedením br. Oleka Širokého, br. Arnošta Heinze a dalších. Toto krásné období jsme prožívali bok po boku s Čestíkem, spolu s dalšími členy oddílu. Vděčím br. Oleku Širokému, jak nám dokázal přiblížit krásu zimních Jeseníků - Petříkova, Ramzové a dalších míst. Vzpomínek na tuto etapu mám nepřeberně: závaží v kufru, opuštěná obydlí po Němcích (sudeťácích), pečení buchet na Petříkově i na dodnes známého pražského herce Svatopluka Matyáše a jeho plyny zapalování, o podrobnostech raději pomlčím. Vzpomínám na silvestra a také na přimrzlou trubku ke rtům br. Tůmy. Ještě jedna společná událost nás s Česťou spojovala. Oba jsme do Přerova přišli ze zabraného území Sudet. Česťa z Krnova a já z Hoštejna u Zábřeha. Bylo vždy na co vzpomínat a dostávat se blíže i k Česťovým dobrým a hodným rodičům.
Nezapomenutelnou vzpomínkou z let mladosti jsou dorostenecké taneční pod vedením sestry Aničky Kubíčkové. V sokolovně zima, nebylo čím topit, a tak se tančilo v rukavicích, ale přesto to bylo krásné a nedá se na to zapomenout. Nastalo období odcházení z Přerova za vzděláním ve svém oboru, já do Pardubic, Česťa o rok později do Hradce Králové a po studijích hned nástup na vojnu. Po vojně se hned vracíme do Přerova, ale do úplně jiných podmínek, protože rok 1948 všechno změnil i v Sokole. Po XI. všesokolském sletu se do cvičení s Česťou navracíme. Jsme už ženatí s manželkami, které jsme poznali v Sokole při tanečních a v loděnici. Čestmír se v té době začal věnovat činnosti v Auto- moto-klubu, kde vykonal spoustu práce při přípravách závodů na Přerovské rokli, která byla v té době velice populární a návštěvnost závodů se zde pohybovala na desítky tisíc sportovních fanoušků. Psal se rok 1957 a v té době se dostalo na český trh něco málo nových aut značky Spartak a IFA 9, později Octavia a Wartburg, avšak pro normální smrtelníky, jako jsme oba byli, jen přes poukázky ROH. V té době začínají naše společné dovolené na přehradách. Na Vranovské ještě s ideálními podmínkami, kdy aut bylo málo, stanování povoleno všude, žádné omezování a příroda byla daleko čistější. Nejen tam, ale až do Karlových Varů nás zavedla jedna naše společná dovolená. Česťa ještě auto neměl, a tak jsme jeli naším Spartakem. Ubytováni jsme byli dokonce v hotelu Pupp, ale až ráno jsme zjistili, že naše pokoje jsou umístěny přímo nad kuchyní, a tak jsme měli časné ranní probuzení pořádným kuchyňským ruchem s křápáním hrnců a poklic, ale spalo se nám krásně a v Puppu. K této dovolené patřila návštěva západočeské metropole Plzně, kde měl Česťa sestřenici, kterou jsme hodlali navštívit. Zaparkovali jsme našeho Spartaka v blízkosti mostu, přes řeku, ale dnes už nevím zda-li to byla Úhlava nebo Úslava či Radbůza, a vydali jsme se sestřenici hledat. Když jsme se vraceli zpět k autu, viděli jsme již na kraji mostu, že se u našeho auta něco děje. Dali jsme se s Česťou do běhu, ale to jsme neměli dělat, protože komplic zloděje, který hlídal, snadno poznal majitele, a tak jsme zloděje sice viděli, jak naše auto vykrádají, ale neměli jsme šanci je chytit. Nemohu popisovat co všechno následovalo, neměli jsme svetry a další oblečení, Flexaretu, ale zato jsme strávili čas až do půlnoci na policii a zbytek noci jsme přečkali v plzeňském parku pod stanem se svolením policistů, kteří měli snahu nám sehnat nocleh, ale nepodařilo se to ani jim. To byla jedna ze vzpomínek na naše společné dovolené, kterých s přibývajícími lety přibývalo. Jak plynul čas, přicházelo s ním i údobí, kdy se začínaly stavět chaty a ke koupi byly vyhledávány chalupy. To byl počátek šedesátých let. V té době našel Česťa a nebo si vzpomněl na lokalitu Kunzov (Hrabůvka), kam jsme někdy zajížděli ještě jako svobodní kluci s děvčaty na kolách jen tak na neděli. Ćesťa si našel krásné místečko u potoka a postavil ještě krásnější chatu, kterou všechny ty roky zveleboval, protože v tom byl Česťa punťa. Bohužel moje poslední návštěva na Kunzově se uskutečníla už v loňském roce 2011, ale to byl Čestík již hodně nemocen. V době, kdy Hapalovi hospodařili na Kunzově, nám se zalíbilo na Trojáku, kde jsme po mnoho let předělávali (rekonstruovali) starou deskovou stodolu na chaloupku, kde jsme trávili osmačtyřicet sezon nejen rekreací, ale hlavně prací a odpočinkem. Po všechna ta léta, i když jsme měli již chataření a chalupaření zažité, jsme s Česťovou rodinou a děckama vyráželi na společné dovolené na Slovensko, do Maďarska, tehdejší Jugoslávie a pod..
Dnes kdy mám dát na papír pár vzpomínek na naše dlouholeté přítelství, uvědomuji si, že to nelze obsáhnout jen nějakou zpovědí. Možná náš vztah byl i něco víc než obyčejné kamarádství. Stále mi bude znít v uších, ať už jsme s manželkou přišli k Hapalům nebo oni k nám, jeho typické a jím tak často používané "Nazdar bratře, vítám tě". Ne od každého mi tento pozdrav zněl tak upřímně jako od Česti. Moučko, bylo naše důvěrné oslovení jen mezi námi dvěma. A tak moji krátkou vzpomínku na opravdové a dlouholeté přátelství, bratrství, která přetrvávají a trvají až do konce života, bych chtěl zakončit slovy:
Česťo, Máčku, Moučko - díky Antonín Zimmermann

Tradice a současnost Sokola

17. března 2012 v 21:39 | Jaroslav Skopal, Vojtěch Podušel |  Historie

Na otevření výstavy o sokolských sletech přišlo na padesát návštěvníků

Tradice a současnost, takový je podtext výstavy, která byla slavnostně zahájena v pátek 16. března 2012 odpoledne v Městském informačním centru. Výstava připomíná 150 let existence Sokola a zaměřuje se na jeho sokolské slety, kterých již bylo čtrnáct. Ten první se konal 18. června 1882 na Střeleckém ostrově v Praze a šlo tehdy vlastně jen o první veřejné cvičení Sokola Pražského. Nejvýznamnější byly všesokolské slety v roce 1938 v předvečer Mnichovské dohody, na níž se rozhodlo o okleštění Československé republiky, a v roce 1948, kdy po únorovém puči komunisté začali Sokol přetvářet na jednotnou státem řízenou tělovýchovnou organizaci. Zmíněné dva slety měly v sobě velký politický náboj.
Na vernisáž přišli za město Přerov primátor Jiří Lajtoch a jeho náměstci Dušan Hluzín a Michal Zácha. O dobrou technickou úroveň výstavy se postaralo Muzeum Komenského v Přerově a potřebné fotografie nabídl mj. i Státní okresní archiv v Přerově. Funkci kurátora výstavy převzal za Tělocvičnou jednotu Sokol Přerov Miroslav Rozkošný.
S trochou kultury na začátku přispěla i Základní umělecká škola v Přerově svým vystoupením žáků s kytarou a jedné flétnistky.
Zvědaví diváci nejen z řad Sokola mohli srovnávat úbory, pojetí skladeb i číselná data o počtu vystupujících před více jak sto lety a v současnosti. Slety se konaly a konají jako prezentace výsledků práce Sokola za určité období a nejsou jen o hromadných skladbách, ale i sportovních soutěžích a kulturních vystoupeních. Krajský slet 2012 uvidíme v Přerově 16. června.
Níže uvedené obrázky Vojtěcha Podušela jsou převzaty z webové stránky Přerovského deníku.
Další záběry najdete ve fotogalerii tohoto blogu.


Ze Sokola Beňov

13. března 2012 v 19:38 | Yveta Hrbasová |  Z činnosti

Tradiční lihovina v centru pozornosti na Beňovském slivkoštu

V sobotu 10. března 2012 se v sokolovně v Beňově od 14.00 hodin uskutečnil Beňovský slivkošt 2012 - výstava spojená s ochutnávkou slivovice, ovocných destilátů a likérů.
Místní sokolky se postaraly o taneční vystoupení, které zpestřilo celý odpolední program, jehož součástí byly posezení při ohodnoceném kalíšku (hodnocení vzorků proběhlo 24. února 2012), vyhlášení vítězů a výstava obecních fotografií. K tanci i poslechu hrála hudba pana Caletky, občerstvení a bohatá tombola byly zajištěny. OÚ Beňov i ČSZ Beňov mohly být s akcí podpořenou místním Sokolem spokojeni.


Tradice pomůže přežít Sokolu

13. března 2012 v 12:34 | Jaroslav Skopal |  Z činnosti

Oslava 150. výročí založení Sokola v pražském Karolinu 10. března 2012

Pod hlavičkou Slavnostního zasedání výboru České obce sokolské proběhla ve Velké aule Karolina důstojná oslava vzniku Sokola. Hlavní projev měla starostka ČOS Hana Moučková.
Význam Sokola pro současnost podtrhla účast a vystoupení pozvaných hostů. Předseda Senátu PČR Milan Štech měl jeden z nejdelších pozdravných projevů. Dobře si prostudoval dějiny Sokola a tak ocenil význam Sokola jak v historii, tak v novějších etapách našeho státu. Byl vlastně prvním řečníkem, který upozornil na potřebu organizací, jako je Sokol, pro nápravu morální a kulturní úrovně současné české společnosti.
V podobném duchu vystoupila i předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová. Hovořila spatra a její projev svědčil o dobré volbě a přípravě obsahu. Alexandr Vondra vystoupil v roli ministra národní obrany a místopředsedy vlády. Vzpomenul tři pilíře, na nichž vznikala Československá republika: Masaryk, legie a Sokol. Byly vzájemně propojeny, prolínaly se. 70 % legionářů bylo členy Sokola a T. G. Masaryk to nejednou připomenul. Josef Dovalil, místopředseda Českého olympijského výboru vidí význam Sokola v jeho aplikaci jak na všestrannost a rekreační sport, tak i na přípravu reprezentantů, např. ve sportovní gymnastice.
Po všech projevech účastníci tleskali. Největší ovace sklidil generál Tomáš Sedláček, který byl patrně nejstarším účastníkem celého shromáždění. Připomenul význam sokolů v legiích, v bojích na západní i východní frontě a neopomenul ani tragické osudy některých čsl. zahraničních vojáků pro únoru 1948. Jako příklad uvedl smrt por. Oldřicha Vodičky. Ten zemřel na následky krutého výslechu ze strany StB 26. května 1949.
Mezi účastníky shromáždění byla pestrá paleta zahraničních Sokolů, např. z USA, Slovinska, Rakouska a dalších zemí. Mezi nimi se neztratila ani delegace Sokola na Slovensku včetně členek nejaktivnější sokolské župy Považské z Trenčína, které mj. vystoupí i na dvou regionálních sletech na Moravě v květnu a červnu 2012 a samozřejmě i na XV. všesokolském sletu v Praze začátkem července tr.
Někteří mladí členové Sokola měli tu čest se obléci do historických krojů a byli na to docela hrdi.
Obrázky z této akce si najdete ve fotogalerii v levé záložce, když kliknete na název příslušné složky.

Chystají velikonoční výstavu

7. března 2012 v 22:53 | Marcela Dlouhá |  Organizační

TJ SOKOL SUŠICE
Vás srdečně zve na
předvelikonoční tvořivou výstavu

"VESELÉ VELIKONOCE
PŘEJÍ SOKOLICE"

Příjdtě se podívat, mladí, staří, malí, velcí,
v sobotu 31.3.2012 od 13:00 hod
do sálu v Domě zahrádkářů.

Kromě výstavy různých velikonočních aranžmá
si zde můžete všichni vyzkoušet
pár technik zdobení vajíček,
též jak uplést pořádný tatar
či vyzdobit květináček pro obilíčko.
Přijdtě společně oslavit svátky jara,
naučit se nebo vyzkoušet i něco nového.
Můžete si s sebou přinést i vlastní materiály,
třeba ubrousek s velikonoční tématikou,
nůžky,lepidlo, vrbové proutky a jiné přírodniny

na malý tatar nebo velikonoční věneček.
Ostatní materiály zajistí pořadatel.
VÝSTAVA VÝROBKŮ
Kdo s Vás by chtěl zde vystavit hezká vajíčka,
výšivky,háčkované výrobky, aranžmá a podobné věci,
které mají co dočinění s Velikonocemi,
nejlépe vlastní výroby (není podmínkou),
třeba i velikonoční perníčky a pod.
může to nosit od 26.3. 2012 k p.Dlouhé,Sušice 16
nebo donést v pátek 30.3. 2012 od 18:00 hod
do sálu Domu zahrádkářů,
abychom mohli vše v klidu přichystat.
Za zapůjčené předměty předem moc děkujeme.
PROSBA SPOLUOBČANŮM
Vážení spoluobčané, protože chceme dětem a nejen jim předvést výrobu a též aby si vyzkoušely,
jak nazdobit velikonoční vajíčko a není v moci jedince
dát dohromady potřebné množství vyfouknutých vajec,
prosím Vás tímto a pomoc, kdo z Vás bude mít možnost věnovat na tuto akci jakékoliv množství
vyfouklých vajíček a donést je
do 25.3.2012 k p.M.Dlouhé,budeme rádi.
Jen tak budeme mít čas, udělat podkladový nátěr,
na který se maluje lépe jak na surovou skořápku.


DĚKUJEME

Ostravská televize v naší župě

5. března 2012 v 22:24 | Jaroslav Skopal |  Z činnosti

natáčela v Sokole Přerov a Dřevohostice

V rámci oslav 150 let let Sokola v Čechách a na Moravě zavítala do Přerova a Dřevohostic k natočení záběrů ze sokolského prostředí Ostravská televize. Šlo o předem dohodnutou akci, která měla zachytit činnost jednot. K dispozici bylo jedno odpoledne. Záběry mají být po zpracování předány České televizi, která je zařadí do některého sportovního bloku vyhrazeného Sokolu.

Nejdříve byl natočen rozhovor s Richardem Bučkem, starostou nové Tělocvičné jednoty Sokol Přerov Handball Club. Nebýt předehraného utkání s Kopřivnicí mohly být natočeny i záběry z utkání ve sportovní hale.

Našim hostům se věnovala hlavně jednatelka naší župy ses. Irena Darmová a posléze i starosta Sokola Přerov Vladimír Tabery ml. Ten jim zpřístupnil hřiště za sokolovnou, hlavní sál a všechny další prostory, kde se cvičí a sportuje. V rozhovoru pak informoval o naší největší jednotě a o historii sokolovny, která je kulturní stavební památkou.

Z balkonu sokolovny byly pořízeny i záběry na Přerov a řeku Bečvu včetně pamětní desky Františku Venclovskému, který byl po jistou dobu též členem Sokola Přerov.
V loutkovém divadle reportéři natočili několik záběrů i během odpoledního představení. Po krátkém povídání o historii a současnosti naší župy odjeli do Dřevohostic, kde v místní sokolovně shlédli a natočili něco z právě probíhajícího představení místního sokolského amatérského divadla.
Sledujte programy stanic České televize, snad budete mít štěstí něco z toho uvidět na obazovce.



Výstava Sokolské slety - tradice a současnost

2. března 2012 v 22:32 | Miroslav Rozkošný |  Historie

se koná16. března až 30. dubna 2012 v Městském informačním centru v Kratochvilově ulici v Přerově

Pořadateli jsou T.J. Sokol Přerov, Muzeum Komenského a Státní archiv v Přerově
Vernisáž výstavy se koná 16. března v 16 hodin
Tématu výstavy a sokolských výročí se týká i další článek:

Sokolská sletová výstava získává ohlas

Připravovaná výstava v Městském informačním centru v Přerově nazvaná Sokolské slety - tradice a současnost, která se bude konat u příležitosti letošního XV. všesokolského sletu, získává ohlas i daleko za hranicemi přerovského regionu. Už tři týdny před zahájením výstavy přijel do Přerova ze svého čtyři sta kilometrů vzdáleného bydliště v západních Čechách br. František Hrbáček, na snímku uprostřed, člen sokolské župy Krušnohorské - Kukanovy (viz obrázek dole). Dlouholetý sběratel sokolských památek přivezl sebou několik desítek odznaků uspořádanou speciálně pro přerovskou výstavu. Do našeho okresního města znovu přijede také 16. března na zahájení výstavy Sokolské slety - tradice a současnost. Svoji vystavovanou expozici odznaků si však domů nepoveze a ponechá ji jako dar přerovským sokolům.
Tělocvičná jednota Sokol Přerov děkuje také občanům, kteří již přinesli fotografie a další památky na sokolské slety do Městského informačního centra v Přerově, aby tak přispěli ke konání výstavy. Bohužel však kvůli množství fotografií, kterými ve svých fondech disponují spolupořadatelé výstavy Muzeum Komenského a Státní okresní archiv v Přerově, není možné uveřejnit všechny fotografie v malých výstavních prostorách Městského informačního centra. Zapůjčené fotografie z Rokytnice, Kojetína a dalších sokolských jednot, z doby kdy ještě byly členy České obce sokolské, se stanou součástí výstavy uspořádané na podzim ve Vlkoši u příležitosti oslav 120. výročí založení sokolské župy Středomoravské - Kratochvílovy a 100 let Sokola Vlkoš.