Srpen 2010

Setkání sokolů na Velké Javorině

31. srpna 2010 v 19:24 | Jaroslav Skopal |  Z činnosti

18. září 2010

Tělocvičná jednota SOKOL UHERSKÝ BROD
ve spolupráci se Sokolskou župou M.R. Štefánika
a Tělocvičnou jednotou SOKOL TRENČÍN
Vás srdečně zve na
setkání sokolů z obou stran moravsko-slovenského pomezí

Zváni jsou všichni sokolové, nejen ti blízcí, ale i vzdálenější,
i přátelé Sokola.
PROGRAM:
v 1030 hod. sraz u památníku česko-slovenské vzájemnosti a mohyly Josefa Vavrouška přivítání, pozdravy, vzájemné poznávání
od 1100 hod. pokračování u Holubyho chaty, nebo u "Krbu"
při hudbě a zpěvu až do odjezdu či odchodu.
PŘÍCHOD:
po značených turistických cestách (turistická mapa KČT č.92     Slovácko - Bílé Karpaty)
po silnici od Nového Města nad Váhom přes Cetunu či Lubinu
Autobus z Uh. Brodu od nádraží ČD
v 700 hod. pro turisty a zdatné,
v  800 hod.
pro ostatní.
Sportovní oblečení, v batohu trochu občerstvení (jinak na chatě, pamatuj na Eura) a hodně dobré nálady.
Informace: email:   t.j.sokolub@seznam.cz
Ing. Jiří Krejčiřík 571140472
Zdeňka Koktová 572632697, 737942499
Informace pro zájemce z Přerova:
V bezplatném autobusu z Uh.Brodu k Holubyho chatě je rezervováno několik míst pro zájemce z naší župy. Z Přerova jede přímý vlak s odjezdem v 6,15; příjezd Uh.Brod7,24
Zpět jede autobus mezi 14. a 15. hodinou s návazností na vlak do Přerova.




Stavba nového Tyršova mostu zahájena

31. srpna 2010 v 14:41 | Miroslav Rozkošný |  Z činnosti

31. srpna 2010


Historická fotografie je asi z roku 1937
   
Nic tomu nenasvědčovalo, stará lávka na místě bývalého Tyršova mostu stále stojí, ale stavba nového Tyršova mostu již byla zahájena. Alespoň oficiálně, slavnostními projevy, poklepem, tentokrát ne na základní kámen, ale na část, která z bývalého mostu zbyla. Nechyběli ani zástupci tisku, televize a ostatní náležitosti, které k takové události patří. Samozřejmě ani tato akce se neobešla bez deště, který zvláště letos již otrávil řadu pořadatelů.
       V úvodním slovu malé slavnosti připomenul primátor města Jiří Lajtoch rozmanitou, ale podle některých přítomných spíše kontroverzní diskuzi, která doprovázela záměr stavby nového Tyršova mostu už u samotného zrodu. Další řečník, náměstek hejtmana Zlínského kraje Radovan Rašťák připomněl, že i když most nemá pro kraj dopravní význam, stane se důstojným vstupem do historické části města. 
Jako třetí v pořadí vystoupila  autorka vítězného návrhu na Tyršův most architektka Alena Šrámková, která zdůraznila, že nový Tyršův most bude jako jeden z mála mostem pro lidi a méně  pro techniku,  a proto na něm ráda pracovala. Již zkušená architektka s řadou profesních ocenění by se také ráda dokončení stavby mostu dožila. O tom ji ujistil čtvrtý řečník Michal Reitner  zástupce vítězné firmy Skanska, která bude stavbu mostu realizovat.
         
Dodržení termínu stavby mostu bychom rádi přivítali i my přerovští sokolové, nejen proto, že je tak trochu považován za náš sokolský, ale v průběhu jeho stavby, řada z nás, včetně mne,  si cestu na pravidelná cvičení do sokolovny prodlouží přes lávku do Michalova nebo na druhou stranu  o několik set metrů vzdálený most Míru. Přejme proto nejen stavbařům, ale i nám sokolům, aby termín stavby Tyršova mostu byl dodržen.

Na spodní fotografii Jaroslava Skopala z roku 2004 je poslední verze náhradní lávky

Ćím žije Sokol Beňov

29. srpna 2010 v 22:22 | František Kubík, Jaroslav Skopal |  Z činnosti

Z rozhovoru se starostou jednoty

Ing. František Kubík se stal na volební valné hromadě v únoru 2010 novým starostou Tělocvičné jednoty Sokol Beňov. Do funkce nastoupil po bratru Zbyňku Baťkovi, který se jí z rodinných důvodů vzdal. Bratr Kubík profesně působí v managementu výroby PSP Engineering a.s. v Přerově. Po úvaze se rozhodl funkci přijmout, protože chtěl beňovskému Sokolu v náročném nadcházejícím období pomoci.
Sokol Beňov si svůj název jako venkovská jednota uchoval i v období státem řízené tělovýchovy. Na své začátky v místním Sokole vzpomíná takto: "Již od dětství jsem chodil cvičit do místní sokolovny a spolu s ostatníma klukama jsem obdivoval našeho tehdejšího cvičitele, již důchodce, Otakara Smékala, který na svůj poměrně vysoký věk obratně zvládal cviky na tělocvičném nářadí, hlavně na bradlech, hrazdě a kruzích. S tehdejším náčelníkem Evženem Jandou jsme se zúčastňovali okresních soutěží všestrannosti jak ve sportovní gymnastice, tak i v atletice a v roce 1975 jsem měl možnost společně s dalšími pěti muži z Beňova projít "bránou borců" při spartakiádě v Praze na Strahově. Do doby svého odstěhování v roce 1985 jsem jako cvičitel III.třídy vedl cvičení žactva a dorostu v Beňově. Pak jsem sportoval spíše rekreačně a aktivně jsem se sokolskému hnutí nevěnoval. Po svém přestěhování z Předmostí zpět do rodného Beňova v roce 2008 jsem se stal staronovým členem Sokola a začal pracovat ve výboru naší jednoty."
O Sokole Beňov je v poslední době v Sokolské župě Středomoravské - Kratochvilově stále víc slyšet. Starosta jednoty má na to tento názor: "Když před šesti lety došlo v naší jednotě k výrazné generační změně ve složení výboru, tak málokdo asi očekával takové výsledky. Mladí členové výboru však strhli své vrstevníky k vyšší aktivitě a začali kromě pravidelných cvičení společně organizovat nové akce např. "Stanování se Sokolem", což je společný víkend rodičů s dětmi ve stanech na místní Kocandě (letos proběhl již 5.ročník této akce s účastí 35 dětí a 25 dospělých) nebo také setkání rockových skupin s názvem "ROCK SLET", jehož 3 uplynulé ročníky lze zařadit mezi úspěšné akce. Rovněž venkovní areál za sokolovnou doznal výrazných změn."
K celkovému rozsahu tělocvičné, sportovní a kulturní činnosti v Sokole Beňov František Kubík uvedl: "V naší sokolovně probíhají pravidelná cvičení rodičů s dětmi, žactva i dospělých. U dětí a žactva cvičení vychází ze základní gymnastiky. Cvičební hodiny jsou doplňovány míčovými hrami. Ženy se zaměřují na aerobik s následným protažením celého těla a také mají skupinu provozující břišní tance. Dorostenci a muži se věnují převážně florbalu, který hrají nejen rekreačně, ale zúčastňují se i některých blízkých turnajů. Zatím je jejich největším úspěchem 2. místo na florbalovém turnaji ve Šternberku.
Před několika lety začalo pár nadšenců v naší sokolovně hrát badminton a v současné době již hrávají pravidelně rekreačně každý týden, zúčastňují se turnajů v Tovačově a Uhřičicích a pořádají také vlastní turnaje (naposledy Bedřich Cup 2010 v březnu letošního roku). Já jsem zase, protože mne baví rekreační cykloturistika, uspořádal letos v červnu výlet na kolech směr Helfštýn a Teplice nad Bečvou. Jelo nás sice jen devět, ale věřím, že i tato aktivita si získá své příznivce. Naši členové se pravidelně účastní také soutěží všestrannosti. V plánu máme ještě rozšíření naší sportovní činnosti o rekreační volejbal a ženy pak o cvičení pilates. Vedle sportovní činnosti máme i tradiční akce jako jsou pravidelné dětské šibřinky, Mikulášská nadílka nebo dětský den. K akcím pro mládež a dospělé pak patří masopustní vodění medvěda, tradiční sokolský ples, taneční zábavy a nyní také diskotéky. V řadě akcí spolupracujeme i s ostatními organizacemi v obci, letos jsme například společně s FC Beňov uspořádali první místní zabíjačku, která se všem moc líbila."
Současní beňovští sokoli mají na co navazovat. K historii jednoty jejich starosta poznamenal: "Založení Sokola v Beňově se datuje do roku 1912. Podle místního kronikáře v tehdejší pohnuté době roku 1912 mladý farář, který zastupoval stávajícího pana faráře Smutného, kázal v kostele a následně agitoval a přemlouval v hospodě do jednoty Orelské. V kostele byl přítomen mladý devatenáctiletý mládenec Jan Chmelař z gruntu č.47, který již při kázání svolal a následně po kostele v hospodě druhé s mládenci založili beňovskou Jednotu Sokolskou… První beňovští sokolové cvičili různě ve stodolách, na mlatech, v hospodě u Hovůrků a v Sokolské jednotě v Dřevohosticích… Dne 29.6 1922 byl položen základní kámen na výstavbu vlastní sokolovny na darovaném pozemku od obce Beňova...
Chtěl bych zde připomenout také našeho významného rodáka a velkého činovníka Sokola nejen v Beňově, ale také v celé tehdejší Československé republice Rudolfa Lukaštíka, jehož 125 výročí narození jsme si vloni připomenuli. Byl členem zahraničních Sokolů a život v SOKOLE mu byl vším. Stal se jednatelem Sokolské župy v Přerově a na jaře 1919 byl zvolen  starostou tehdejší Župy Moravskoslezské Kratochvilovy v Přerově. V období II. světové války byl vysoce aktivní v zahraničním odboji a po návratu do vlasti v roce 1945 byl v 50. letech třikrát vězněn. Byl držitelem řady vysokých vyznamenání. Jak je vidět, máme ve své činnosti na co navázat, a brzy se začneme připravovat na 100. výročí založení Sokola v Beňově, abychom je skutečně důstojně oslavili."
Stav majetku jednoty je vždy důležitým faktorem pro její činnost. Jak je tomu v Sokole Beňov, tak na to starosta jednoty odpověděl: "Do majetku naší jednoty patří objekt beňovské sokolovny s přilehlým venkovním areálem a veškerým vybavením pro jejich provoz. Naše sokolovna prošla v loňském roce poměrně rozsáhlou rekonstrukcí, v rámci které jsme provedli výměnu oken a dveří, změnu vytápění objektu a kompletní rekonstrukci elektroinstalace objektu. Díky úsilí místostarosty jednoty bratra Ivo Pitnera se nám podařilo na profinancování akce získat dotaci z MŠMT ve výši 853 tisíc Kč. Každý, kdo nějakou rekonstrukci zažil, si jistě dokáže představit, že to nejsou pouze uvedené práce, ale že je to celá řada dalších činností jako jsou opravy omítek, vnitřního obložení, podlahových krytin, vyklízecí a úklidové práce apod. Bez obětavé brigádní činnosti některých našich členů bychom celou akci nemohli realizovat. Vždyť na rekonstrukci odpracovali dohromady téměř 2000 brigádnických hodin, z toho hospodář naší jednoty bratr Evžen Janda v sokolovně strávil během čtyř měsíců více než 800 hod. Za finanční podpory ostatních členů beňovského Sokola, místních občanů a podnikatelů tak bylo vytvořeno dílo za více než 1 mil. Kč. Letos musíme provést ještě některé dodělávky a v příštím roce bychom se chtěli pustit do zbudování víceúčelového hřiště a následně pak zajištění technického zázemí pro sportovce a účastníky všech akcí ve venkovním areálu. Vlastní realizace však bude záležet na získání potřebných finančních prostředků."
Pro každou venkovskou jednotu je důležitá spolupráce s obcí. Tu bratr Kubík zhodnotil takto: "Myslím si, že spolupráce s obcí je velmi dobrá. Naše sokolovna totiž slouží nejen nám sokolům, ale probíhají zde rovněž cvičení dětí mateřské a základní školy. Také je využívána ostatními spolky v obci pro různé akce jako kulturní dům. V loňském roce nám obec finančně i brigádně vypomohla při rekonstrukci sokolovny, letos nám zase vypomohla s úhradou provozních nákladů, které pro zabezpečení naší činnosti nejsou zrovna malé. Není to však jednoduché, protože byť jsme z deseti spolků v obci s našimi 102 členy organizací největší, tak obec není schopna pokrýt všechny naše požadavky. Přesto věřím, že i v dalších letech budeme moci s podporou obecního zastupitelstva počítat."
Poslední otázka se týkala účasti beňovských souborů na příští přehlídce pódiových skladeb a tanečních skupin, která by se měla konat v Přerově v dubnu 2011. Starostova odpověď byla pozitivní: "V letošním roce jsme se takové akce zúčastnili poprvé a byli jsme příjemně překvapeni jejím průběhem a rozsahem. Rádi se zúčastníme jejího dalšího ročníku, abychom mohli prezentovat šikovnost i pohybovou zdatnost našich členů. Naše členky Aerobiku mají v současné době nacvičeny takové skladby jako jsou např. Kankán nebo Šum svistu."

Zbyněk Harašta

22. srpna 2010 v 21:09 | Jaroslav Skopal |  Organizační

Župní náčelník k zahájení cvičebního roku

Článek byl v původní verzi určen pro Týdeník Přerovska, který nedávno přestal vycházet

Zbyněk Harašta je již po třetí volební období činný v Sokolské župě Středomoravské - Kratochvilově jako župní náčelník. Vždy v září začíná v sokolských tělocvičných jednotách pravidelná činnost, k níž Sokol zve i nové zájemce. Z krátkého rozhovoru s ním vyplynula i celková náplň činnosti Sokola v naší župě i způsob jejího řízení.
Na otázku, co vše funkce župního náčelníka zahrnuje, odpovídá: "Spolu s župní náčelnicí řídíme organizaci soutěží na úrovni župy, kterými jsou závody v atletice, gymnastice, šplhu, či plavání. Společně rovněž organizačně zajišťujeme doškolení cvičitelů, které probíhá jednou až dvakrát ročně v přerovské sokolovně, popř. v terénu. Jednou za měsíc se účastním jednání osmičlenného předsednictva výboru župy a jednou nebo dvakrát do roka výboru župy. Stejně tak dvakrát ročně reprezentuji naši župu v Praze na srazech župních náčelníků a náčelnic."
Zbyněk Harašta pracuje rovněž jako cvičitel ve své mateřské Tělocvičné jednotě Sokol Přerov. K této své roli řekl: "V letošním roce jsem pomáhal například s přípravou mladších žáků na závody v gymnastice. Jinak se, bohužel, díky svému pracovnímu vytížení a dojíždění do zaměstnání cvičitelské činnosti věnovat nemohu. Dlouhá léta však sám aktivně cvičím v mužské složce oddílu všestrannosti a účastním se nácviků sletových skladeb. K tomu se snažím vést i zbývající členy své rodiny. Všeobecně se největšímu zájmu těší závody v atletice, velmi oblíbené a atraktivní pro účastníky jsou sokolské slety a obdobná hromadná vystoupení, k nimž v červnu patřilo např. Sokolské Brno 2010."
Na otázku, co by měly sokolské jednoty udělat, aby přitáhly do svých řad více mládeže i dospělých, má tento názor: "Domnívám se, že v době vzniku Sokola jako organizace měli její zakladatelé poněkud snadnější situaci s náborem nových členů. Nabídka sportovních aktivit nebyla zdaleka tak rozsáhlá a pestrá jako dnes, kdy, bohužel, všestrannost ztrácí na popularitě. Souvisí to samozřejmě s úpadkem zájmu o pohyb vůbec. Vysoké procento dětí, mládeže i dospělých se věnuje raději výdobytkům moderní civilizace jako jsou televize či počítač. A pokud se již rozhodnou věnovat se nějaké sportovní aktivitě, často je to aktivita specializovaná. Tím mám na mysli, že pokud je někdo sportovně nadaný, volí přímo oblast, ve které vyniká a chce dosáhnout lepších výkonů. Takže svůj boom zažívají oddíly kopané, florbalu, karate atd. A všestrannost, kterou mimo jiné nabízí Sokol, je poněkud opomíjená. Což je obrovská škoda.
Nejsem si ani docela jistý, zda by Sokolu pomohla větší reklama a propagace. Protože pokud by měla být účinná, musela by být opravdu masová a valit se na potenciální zájemce doslova ze všech stran - z médií, billboardů atd. Je však naprosto jasné, že na takovou kampaň Sokol rozhodně nemá finanční prostředky. Nezbývá tedy, než aby dobrou reklamu této organizaci dělali její členové ve svém okolí nebo Sokolem pořádané akce."
Ke srovnání podmínek k činnosti Sokola s jinými organizacemi zabývajícími se převážně sportem výkonnostním a vrcholovým, kde se již vybírají potenciální státní reprezentanti, si myslí: "Nevýhodou organizací, které dělají všestrannost a sport pro všechny, je možná to, že řada sponzorů si volí raději sportovní organizace s viditelnějšími sportovními výsledky. Tedy takové, o kterých se více mluví a píše, aby se i oni mohli zviditelnit, což jim samozřejmě nemůže nikdo vyčítat."
Toto povídání na konci prázdnin lze uzavřít stručnou zprávou, že Tělocvičná jednota Sokol Přerov zahajuje svou pravidelnou činnost v pondělí 6. září v 16 hodin cvičením předškolního žactva a v úterý 7. září ve stejný čas cvičením rodičů a dětí.

Socha legionáře objevena v Tršicích

19. srpna 2010 v 18:21 | Miroslav Rozkošný |  Historie

Krátký život jednoho sokola

Socha legionáře si zaslouží lepší umístění.

Na sochu desítky let ukrytou v Tršicích před zraky veřejnosti mě upozornil Břetislav Bém. z Tršic. Socha v životní velikosti tršického rodáka a legionáře stojí na dvoře Víta Béma v Tršicích č. 11. Ten mně také poskytl o původu sochy některé informace, a poněvadž jsem chtěl o původu sochy vědět víc, pátral jsem v tršické obecní kronice. Moje pátrání však bylo neúspěšné. Možná jen z důvodu nedostatku času, který jsem mohl této činnosti věnovat nebo opravdu nic není v tršické kronice o této jedinečné soše napsáno.
Naštěstí ještě dobrou paměť má stotříletý tršický rodák, občan a sokol Jan Nitka, který si vzpomíná, že po I. světové válce nově zhotovená socha ruského legionáře Oldřicha Béma (1891 - 1919) vzbudila mezi občany čilou diskuzi na téma, zda se jedná o skutečně věrnou podobu tohoto mladého tršického občana, který jako třiadvacetiletý narukoval do bojů I. světové války. Jan Nitka si také vzpomíná na putování sochy po Tršicích z místa na místo. Socha stávala poblíž školy, blízko silnice na rohu zahrádky, která patřila otci zemřelého legionáře a později jeho bratrovi. Po další změně majitele usedlosti si sochu odvezl bratr Boh.Bém a socha byla dlouho uložena na zahradě tzv Bémovy vily, která byla nájemním domem a stávala vedle parku v Tršicích. Po smrti majitele vily B. Béma se sochy ujal jeho vzdálený příbuzný z čísla domu 11, kde je socha uložena dodnes. Jan Nitka osobně znal také autora této sochy. Byl jim vacanovický rodák Čeněk Palík, který měl svůj umělecký ateliér v Tršicích v sousedství dnešního Cafe baru a zde se svým žákem Janem Třískou vytvořil řadu sochařských prací. Například sochy sv. Cyrila a Metoděje před vstupem do tršického kostela. Jeho významným dílem byla také více než třímetrová socha T. G.Masaryka značné umělecké kvality, kterou zhotovil pro Velkou Bystřici. Ta však dvojí ukrývání v době nacistické okupace a nástupu totalitní komunistické moci po roce 1948 bez úhony nepřečkala, na rozdíl od tršické sochy legionáře Oldřicha Béma. Životní osudy tohoto tršického rodáka jsou veřejnosti podstatně méně známé než život našeho prvního prezidenta, připomeňme si je proto alespoň několika údaji. Oldřich Bém byl jedním ze třiadvaceti tršických občanů, kteří se za 1. světové války rozhodli bojovat za samostané Československo v ruských, italských a francouzkých legiích a byl jedním ze dvou Tršičanů, kteří se z těchto bojů živí domů nevrátili. Druhý byl Jindřich Peřina, rovněž člen českolovenské legie v Rusku. Oldřich Bém se narodil 18. 12. 1891 jako syn Víta Béma, rolníka v Tršicích a jeho manželky Amálie rozené Zachové, dcery chalupníka v Tršicích. Byl členem Sokola v Tršicích a zde působil jako hospodář jednoty. V armádě byl zařazen jako vojín u 18. zemského polního pluku z Přemyšlu v Haliči. Zajat byl na ruské frontě 18. září 1915 u Lucku na Volyni. Do československých legií vstoupil 6. srpna 1917, kdy se přihlásil v Tjumneni v Tobolské gubernii a zařazen byl u 7. střeleckého pluku jako vojín a později u 10. střeleckého pluku jako rotmistr. V bojích byl raněn. Zemřel na tyfus v československém zdravotní vlaku č. l dne 28. 12. 1919. Život Oldřicha Béma tak rodičům, příbuzným a přátelům připomínala alespoň jeho socha. Pro občany a nejen pro ně byla natolik zajímavá, že se dostala na jednu z četných pohlednic prvorepublikových Tršic. "Viděl jsem ji na některé sběratelské burze, ale na majitele si už nevzpomínám.," řekl mi sběratel a regionální historik Břetislav Passinger z Přerova, rodák z nedalekých Sobíšek.
Dnes na rozdíl od doby německé okupace a totallitní komunistické moci, kdy podobné památky byly z veřejných míst odstraňovány, lze alespoň uvažovat o důstojnějším umístění sochy tršického legionáře Oldřicha Béma. "Socha by si zasloužila důstojnější místo. Třeba na hřbitově na místě bývalé hrobky Antonína Béma," navrhuje nejstarší tršický občan Jan Nitka. Možná za úvahu by stálo také její umístění na některém z veřejných prostranství. Samozřejmě, že po její řádné restauraci. Příležitost by se k tomu našla třeba v roce 2018, kdy oslavíme sté výročí vzniku republiky. Sochu legionáře Oldřicha Béma možná ještě dřív spatří veřejnost alespoń na fotogragii v knize kam ji uvažuje zařadit historik Tomáš Sedlář. Ten po své zdařilé knížce o legionářích z Olomouce, připravuje publikaci o legionářích olomouckého okresu, která má vyjít už v příštím roce. 


Sokol Přerov zahajuje 6. září 2010

13. srpna 2010 v 20:20 | Jana Tovaryšová, Helena Sedláčková |  Organizační

Nabízíme i novým zájemcům o pravidelné cvičení a sport

TYTO AKTIVITY:

Rodiče a děti (věk min. 2 roky)          Út               *        16.00 - 17.00 hodin
Předškolní děti (4 až 6 let)                Po a Čt       *        16.00 - 17.00 hodin
Mladší žákyně a žáci (1. až 5. třída)  Út a Pá        *        17.00 - 18.00 hodin
Starší žákyně a žáci (6. až 9. třída)     Út a Pá        *      18.00 - 19.00 hodin
Zdravotní cvič.(pro mládež i dospělé)  Po a Čt       *       17.00 - 18.00 hodin
(postižení všech kloubů, skolioza, vadné držení těla, vysedlé lopatky, možné i pro diabetiky)
Starší ženy                                                 Po a Čt       *        18.00 - 19.00 hodin
Ženy - cvičení s hudbou                             Po a Čt       *         19.00 - 20.00 hodin
Starší dorostenci a muži                            Út a Pá        *        19.00 - 20.30 hodin


DÁLE   NABÍZÍME:
FIT CENTRUM                                         každý den
Basketbal                                                  St                *        20.00 - 21.30 hodin
Capoeira                                                   Čt                *        17.00 - 19.00 hodin
                                                                  Pá               *        17.30 - 20.00 hodin
Florbal I.                                                    St                *        18.30 - 20.00 hodin
                                                                  Pá               *        14.00 - 15.30 hodin
                                                                  So               *        18.00 - 20.00 hodin
Florbal II.                                                   Čt               *         21.00 - 22.00 hodin
Házená                                                                          Informace podá vedoucí oddílu
Karate                                                        Út a Čt        *        17.30 - 19.30 hodin
Kondiční box (závodní box)                        Po, St a Pá  *        17.00 - 20.00 hod
                                                                                     Informace podá vedoucí oddílu
Sportovní gymnastika                                 Po a St        *        17.00 - 19.00 hodin
                                                                   Pá               *        16.00 - 18.00 hodin
Ilustrační obrázky z župní soutěže všestrannosti 27.3.2010 vložil Jaroslav Skopal

Všechny zájemce zve výbor T. J. Sokol Přerov do přerovské sokolovny na adrese:
Brabansko 566/2, 750 02 Přerov
Podrobnější informace na tel.čísle 581 201 956


Anna Bouchalová

8. srpna 2010 v 10:25 | Jaroslav Skopal |  Z činnosti

Mám ráda děti a proto jsem se stala cvičitelkou

Vyšlo v Týdeníku Přerovska 2. srpna 2010
Na snímku vlevo s Blankou Zelingerovou při hodnocení přeskoku v gymnastické části soutěže všestrannsti v přerovské sokolovně 27. března 2010.
Na spodním snímku nástup rozhodčích při zahájení soutěže. A. Bouchalová prvá zprava.


Dlouholetá cvičitelka Sokola Přerov Anna Bouchalová, za svobodna Panáková, se v tomto roce dožije osmdesáti let. V tělocvičně je stále aktivní, pracuje hlavně se žactvem. Její svěřenkyně se zúčastňují sokolských župních soutěží v gymnastice, atletice a plavání. Některé si i vybojovaly postup do ústředního kola České obce sokolské (ČOS). Bylo proto namístě dotázat se jí alespoň na něco z její životní cesty.
V jakém prostředí jsi vyrůstala a kde jsi začínala s vlastním cvičením?
Narodila jsem se v Bochoři, kde jsem začala jako žákyňka cvičit v DTJ (Dělnické tělovýchovné jednotě). V Bochoři tehdy působily jako tělovýchovné spolky i Sokol a Orel. V DTJ se cvičilo zdarma. Všechny uvedené organizace využívaly ke cvičení bochořskou sokolovnu. Tatínek byl zedník, maminka vypomáhala v zemědělství. Byla jsem ze sedmi dětí a to dostatečně vypovídá o mém sociálním původu. Mám základní vzdělání, které jsem nabyla na obecné škole v Bochoři. To odpovídalo protektorátní situaci za druhé světové války, kdy škola na vesnici fungovala s řadou omezení.
Jak ses stavěla na vlastní nohy?
Ve čtrnácti letech jsem pracovala ve dvoře Vymyslov u Henčlově, pak v továrně u Blahuta a Krátkého slévárně. Poté jsem ze své vůle odešla do služby do Vyškova, dělala jsem také různé pomocné práce u jednoho pekaře, nakonec jsem působila v nemocnici, bohužel na zdravotní školu jsem jít nemohla, neboť mi chyběla měšťanská škola. V roce 1950 jsem se vrátila do rodného kraje, vdala jsem se, pracovala jsem v jeslích a potom také v Kazetu jako pomocná síla. Od roku 1961 jsem začala působit v Přerovských strojírnách. Začala jsem chodit do cvičení základní tělesné výchovy ve Spartaku, kde jsem jako cvičitelka působila u Hildy Bartákové a Anky Široké. Cvičitelskou kvalifikaci III. třídy jsem získala v roce 1967 v Kojetíně ve cvičitelské škole vedené Lubomírem Juřenem. V období 1976 - 1977 jsem absolvovala školení cvičitelů ZRTV (základní a rekreační tělesné výchovy) II. třídy, které již organizoval Český svaz ZRTV.
V Přerovských strojírnách jsem po doučení něco přes rok pracovala jako frézařka, což však bylo pro mne jako matku nevýhodné z hlediska směnnosti. Mám dvě dcery. Manžel Ladislav pracoval na dráze. Tak jsem ve strojírnách pokračovala jako dílenská plánovačka.
Cvičitelská práce s mládeží se Ti zřejmě stala hlavním koníčkem v Tvém volném čase?
Mám ráda děti a proto jsem mezi ně ráda jako cvičitelka vždy chodila a dosud chodím. Hlavně mezi mladší a starší žákyně. Dorostenky a dokonce i některé mladé ženy často navštěvovaly mé cvičení starších žákyň. Tak jsme si na sebe zvykly. Manžel se mě často ptával, kdy to omezím nebo toho nechám. Dostával ode mne standardní odpověď: "Až ty přestaneš chodit na ryby." Je totiž náruživý rybář.
Když byly spartakiády, vedla jsem nácvik skladeb ve své jednotě a kontrolovala průběh nácviku v odborech ZRTV v jednotách. Po roce 1989, když se obnovil Sokol, a většina cvičenců a cvičitelů odboru ZRTV přešla do obnovené Tělocvičné jednoty Sokol Přerov, jsem jako župní vedoucí odpovídala za nácvik sletových skladeb pro starší žákyně. S výpravou žactva jsme pak jezdily i na všesokolské slety do Prahy.
Na co ze své cvičitelské práce, zejména s mládeží, nejraději vzpomínáš?
Velmi ráda vzpomínám na krásné kolektiv žákyň, které se utvořily v každém cvičebním roce. Nebylo to jen cvičení v tělocvičně, ale také v přírodě. V létě to byly výlety spojené se cvičením a hrami, také letní tábory, kde jsem dělala vedoucí. V zimě pak lyžařské zájezdy za sněhem a to každou sobotu či neděli, pokud byl sníh. Také jsme chodívaly plavat. Nejdříve do Olomouce a pak, když byl postaven bazén v Přerově, využívaly jsme domácí prostředí. Tím vším se utužoval velmi pěkný kolektiv, na který vzpomínají už dnešní mámy, ale i babičky, jelikož tuto práci dělám už víc než šedesát let.
Jak ses těšila na letošní Sokolské Brno 2010 a Slovenské tělovýchovné slavnosti Sokola na Slovensku v Trenčíně?
Na Sokolském Brnu jsem cvičila ve dvou skladbách. Myslím, že se vše vydařílo, také počasí vyšlo. Sešli se tam sokolové z celé naší krásné vlasti. Obdobně to platí i o Slovenských tělovýchovných slavnostech v Trenčíně, což byla vlastně akce mezinárodní.

Pavel Vývoda

1. srpna 2010 v 16:41 | Jaroslav Skopal |  Z činnosti

Rozhovor se starostou Sokola Hranice

Pavel Vývoda na snímku Marie Kolaříkové v Trenčíně 26. června 2010.
V Hranicích byl obnoven Sokol 17. dubna 1991. Pavel Vývoda byl v té době členem TJ SIGMA HRANICE a zastával v ní funkci náčelníka. Do Sokola přešel začátkem roku 1992 a nastoupil opět do funkce náčelníka a cvičitele žactva a mužů. V této funkci působil do r. 2001. Po ukončení činnosti bratra Zbyška Kubíčka ve funkci starosty Tělocvičné jednoty Sokol Hranice byl Pavel Vývoda do této funkce opakovaně zvolen a dosud ji vykonává. Cvičitelsky je činný u žactva a seniorů. V roce 1992 se stal župním vedoucím seniorů a od roku 1995 je členem ústředního cvičitelského sboru seniorů České obce sokolské.

V jakém stavu se nacházela T. J. Sokol Hranice, když ses stal starostou této jednoty?
Naše tělocvičná jednota od svého obnovení usilovala o navrácení majetku - hranické sokolovny. Protože sokolovna v r. 1974 vyhořela a při její obnově byly některé části přistavěny, bránila se TJ SIGMA HRANICE sokolovnu předat s poukazem, že je to nová budova. Soudní spor o tento majetek se táhl až do konce roku 2000, kdy soud uznal právo tělocvičné jednoty Sokol Hranice na tento majetek a 20. 12. 2000 došlo k předání hranické sokolovny Sokolům. Protože soud rozhodl jen o nemovitosti, a ne o veškerém majetku, vedl jsem jednání o odkoupení veškerého zařízení sokolovny od původního vlastníka a jeho zaplacení, což nebylo zrovna lehké.
Jaké tělocvičné a sportovní aktivity Sokol Hranice nabízí svému členstvu a širší veřejnosti?
Naše jednota má odbor všestrannosti, ve kterém cvičí rodiče a děti, předškolní děti, žactvo a dospělí. U dětí a žactva je cvičení zaměřeno na rozvíjení pohybových schopností formou různých cvičení a her, u dospělých na zdravotní aspekty - udržení pohybových rozsahů kloubů, posilování a protahování určitých svalových skupin apod. Máme oddíl florbalu dospělých a oddíl volejbalu žen, kteří hrají rekreačně. Letos byl založen oddíl CAPOEIRY - brazilského bojového tance. Jediný oddíl, který se zabývá výkonnostním sportem je šachový, který má dvě družstva v šachových soutěžích. Věnuje se také výchově mladých šachistů a pomáhá s organizací školních šachových turnajů. Nesmíme také zapomenout na turistický oddíl mládeže, který pracuje pod vedením výborné vedoucí Jaroslavy Benešové.
Jaké jsou záměry Sokola Hranice při zvelebování svého majetku?
Naše sokolovna, i když se snažíme o její zvelebení, není v uspokojivém stavu. Každý, kdo jde kolem, to vidí na stavu fasády a oken. Chtěli bychom tento stav změnit - celkovou opravou a úpravou budovy. To však vyžaduje velké finanční náklady. Navíc je objekt sokolovny v péči Národního památkového ústavu, který požaduje, aby se vzhled přiblížil původní podobě. Nechali jsme si vypracovat studii na její obnovu s úmyslem přihlásit se do některého z programů přidělujících finanční prostředky z evropských fondů. Abychom se mohli přihlásit, musíme mít vypracován projekt se stavebním povolením. V současné době se na tom již pracuje.
Jaká je spolupráce s městem?
Bez podpory města bychom si to vůbec nemohli dovolit. Již dříve jsme v rámci grantového programu města v oblasti oprav a investic do kulturních a sportovních objektů získali finance, za které jsme zateplili kavárnu, opravili oplechování budovy, zmodernizovali sociální zařízení pro návštěvníky kulturních a společenských akcí. Město nám poskytlo finanční prostředky také na studii i vypracování projektu na již zmiňovaný záměr. Příslib máme od vedení města také na dofinancování našeho záměru v případě úspěchu při získání financí z evropských fondů. Také při úpravě hřiště u sokolovny počítáme s podporou města, které by nechalo vybudovat hřiště s umělým povrchem pro možnost sportování široké hranické veřejnosti.
Na spodním snímku Martina Krejčíře je Pavel Vývoda zachycen mezi svičenci skladby Zacvičme si spolu, jejíž nácvik koordinoval s vystupujícími z naší župy a to z Hranic, Přerova a Sušic.

Jak se cvičenci se svými cvičiteli zapojí do akcí spojených se 150. výročím Sokola (1862 - 2012)?
Toto výročí Sokola bude mimo jiné ozdobeno XV. všesokolským sletem, na kterém hraničtí Sokolové určitě nebudou chybět. Chtěli bychom, aby se do nácviku sletových skladeb zapojilo co nejvíce cvičenců. Proto již nyní pracujeme na tom, aby se stav naší členské základny zvýšil.