Červenec 2010

Rozhovor s Milanem Gerykem

2. července 2010 v 10:22 | Miroslav Rozkošný |  Z činnosti

Vyšlo v čísle 25 Týdeníku Přerovska


Každá činnost musí mít smysl, některé jsou jako napít se z prázdného

Dlouholetý člen přerovského Sokola Milan Geryk je jedním z nejstarších cvičenců a zároveň cvičitelů této tělocvičné jednoty. Není však rodilým Přerovanem. Do našeho města přišel s rodiči v roce 1938, když německá armáda obsadila pohraničí. Oba rodiče byli učitelé na druhém stupni. Otec později učil na přerovském Reálném gymnáziu a vedl hudební odbor Sokola. Milan je Přerovanům známý jako dlouholetý zaměstnanec Přerovských strojíren. V oddíle mužů Sokola cvičí s menším přerušením už šedesát roků.

Milane, jak vzpomínáš na své začátky v Sokole?
Rodiče mne zapsali do Sokola hned po válce. V červnu roku 1946 jsem strávil část prázdnin v sokolské osadě Velké Losiny. O rok později v sokolském stanovém táboře Lukov. V roce 1949 v sokolském pracovním táboře v Karlovicích a Vrbně. S muži jsem začal cvičit v roce 1950, ale to bylo přerušeno jednak vysokoškolským studiem od roku 1951 a také nařízením o povinném členství v sektoru zaměstnavatele. U mne to byla Slávia VŠ Brno. Mimo Přerov jsem byl činný do roku 1960.

Cvičenci se obvykle hodnotí podle počtu absolvovaných sletů, za totality spartakiád a podobně. Kolik takových vystoupení jsi absolvoval?
Poprvé jsem prošel Bránou borců v roce 1947 na Předsletových hrách, podruhé jako dorostenec na XI. sletu 1948 a další akce jsem musel vynechat ze studijních a jich důvodů. Teprve v roce 1975 jsem nacvičoval pod vedením Oldy Bilíka na spartakiádu a dál už pravidelně. V roce 1980 v Praze a na dalších sedmi místech, v roce 1985 opět v Praze a na dalších šesti místech a v roce 1990 také v Praze. S ostatními členy jsem přešel do obnoveného Sokola. Pomáhal jsem také v agitaci za jeho znovuobnovení. V roce 1994 jsem cvičil na XII. sletě v Praze a na dalších šesti místech roku 1995 v Plzni, v roce 1997 na Sokolském Brně, roku 1998 v Kroměříži, roku 1999 v Ostravě, roku 2000 na XIII. sokolském sletu v Praze, roku 2002 v Liberci, roku 2006 na XIV. sletu v Praze a v roce 2008 opět v Liberci. Nácvik mužských sletových skladeb od roku 1980 do roku 2008 vedl Vladimír Tabery starší. Kromě těchto ústředních akci jsem byl třicet let činný v družstvu rekreačního volejbalu, a také při pořádání triatlonů a podobně.

Ty nejen cvičíš, ale také jsi cvičitelem. Kolik už roků ?
V roce 1950 jsem absolvoval první cvičitelský kurs v Přerově a vedl družstvo žáků na veřejné vystoupení na stadionu. Dalším cvičitelským kurzem v roce 1988 jsem si na výzvu jednoty obnovil a rozšířil vědomosti. Byla to v době kdy jsem již nebyl přetížen v zaměstnání. Družstvo žáků vedu už dvaadvacet roků. Pokud má cvičitelství výchovný význam, stojí za námahu, i když ve svém věku nemohu předcvičovat. Snad i osobní příklad, chování, docházka, vedení ke kázni a ideové působené má svoji váhu.

Obdiv mezi našimi sokolskými bratry a sestrami sklízíš také za to, že postupně přivádíš do sokola všechna svá vnoučata. Jak to zvládáš?
Máme šest vnoučat, bydlících s námi pod jednou střechou,  a to daleko od sokolovny na druhém břehu Bečvy. Děti  jsou zapsány v Sokole Přerov a podle možností navštěvují cvičení. Pěší docházka je náročná na čas a při více zájmech dětí to mohou stihnou jenom autem. Závisejí tedy na zaměstnaných rodičích i babičce. Já opatruji nejmenší vnoučata do patnácti hodin a pak čtyřikrát týdně odjíždím do sokolovny. Vnoučata nás odměňují výsledky ve škole a účastí v sokolských soutěžích a v jiných zájmových činnostech kam s nimi docházím, například v šachu.

Nabízí se také otázka, proč to vlastně všechno děláš, když jako bývalý počítačový expert Přerovských strojíren bys mohl sedět doma u stolu a hrát si s počítačem jako někteří jiní důchodci?
Každá činnost musí mít nějaký smysl. O některých mínil můj strýc, že jsou jako napít se z prázdného. Počítač byl vymyšlen jako stroj k něčemu užitečnému. Dovede pomáhat řešit nějaký technický problém, vypočítat mzdy nebo náklady, rychle a rozumně řídit technický proces. Jako další příklad mohu pro nezasvěcené uvést spočítání pořadí v triatlonu nebo gymnastickém přeboru, což jsme zvládli i na primitivních počítačích. Slouží-li počítač k fackování virtuálních subjektů, je směšný ten, kdo s počítačem ztrácí drahocenný čas a peníze a nakonec si vypěstuje drogovou závislost a zničí zrak nebo zdraví celkově.

Děkuji za rozhovor
Miroslav Rozkošný