Červen 2010

Setkání na závěr cvičebního roku

29. června 2010 v 13:59 | Miroslav Rozkošný, Vojtěch Podušel |  Z činnosti

Ze Sokola Přerov

Sokoli se rozloučili se cvičebním rokem. Tradičně v účasti převažovaly ženy nad muži.
 Tradičně táborákem v sokolské zahradě se také letos rozloučili se cvičením rokem
 členové T. J. Sokol Přerov. "Už nevím po kolikáté se takto scházíme, ale
 intervaly mezi každým rokem se mi zdají stále kratší," přivítala u táboráku
 čtyřicet převážně žen náčelnice sokolské jednoty Helena Sedláčková. Cvičební rok
 v červnu skončil, ale ruch v přerovské sokolovně ani o prázdninách zcela
 neunikne. Dále se zde budou scházet k tréninkům členové sportovních oddílů a ke
 kolektivním sportovním hrám také muži a starší dorostenci z oddílu
 všestrannosti. Naopak převážně ženy přivítají prázdninové cvičení s prvky
 PIilates a Taneční fitness v rytmu divokých latino-tanců. Zájemci o tyto
 pohybové aktivity se mohou ještě v průběhu prázdnin v sokolovně přihlásit.

Cvičili jsme v Trenčíně 26.-27. června 2010

29. června 2010 v 11:44 | Jaroslav Skopal |  Z činnosti

Ze III. Sokolských tělovýchovných slavností v Trenčíně

Další fotografie si najděte ve fotogalerii
Západoslovenské město Trenčín je sídlem slovenské Povážské sokolské župy M. R. Štefánika. Ta patří k nejaktivnějším župám Sokola na Slovensku, jak se tato slovenská sokolská organizace oficiálně nazývá. Také místní Jednota Sokol Trenčín, existující se dvěma násilnými přerušeními v letech 1939 a 1948 od roku 1919, patří k pilířům sokolské činnosti na Slovensku.
Není proto divu, že zastřešující Sokol na Slovensku, obdoba České obce sokolské v České republice, svěřil uspořádání již III. novodobých Sokolských tělovýchovných slavností Povážské župě s místem konání v Trenčíně. Podle našich zvyklostí můžeme hovořit o slovenském sokolském sletu. Letošní slavnosti proběhly v termínu od 24. do 27. června na Městském fotbalovém stadionu v Trenčíně.
Dvou posledních dnů se zúčastnilo i 35 cvičenců ze Sokolské župy Středomoravské - Kratochvilovy. Ti nacvičili v tělocvičných jednotách Sokol Hranice, Přerov a Sušice skladbu Zacvičme si spolu od brněnské autorky Heleny Rašínové. Nácviku se ujali Pavel Vývoda z Hranic, Zdenka Koluchová a Bohumil Domanský, oba ze Sokola Přerov. Ženy ze Sušic jezdily nacvičovat do přerovské sokolovny. Poměr mužů a žen byl autorkou skladby stanoven na 1 ku 2, základní celek byla dvanáctka tvořená osmi ženami a čtyřmi muži. Svěží hudba Zdeňka Bartáka pomáhala roztleskávat diváky.
Do Trenčína přijelo vedle čtyř set slovenských cvičenců kolem dvou tisíc žen a mužů z asi třiceti českých a moravských sokolských žup, kteří nacvičili několik skladeb a tvořili tak základ programu tohoto "sletu". Hlavním dnem byla neděle 27. června. Jeho prologem byl průvod z Mírového náměstí, který se začal řadit již ve 13 hodin. Díky krásnému letnímu počasí vládla uvolněná atmosféra. Zatímco někteří ještě dopíjeli svou kávičku v některé ze zahrádek místních kaváren, několik vlajkonošů již rozvíjelo historické sokolské prapory a místní dechovka se swingovým repertoárem již zahájila upoutávací koncert, k němuž se svými pohybovými skladbami připojily dvě skupiny mažoretek.
V čele řadícího se průvodu si současně vyměňovali pozdravy místní organizátoři se zahraničními delegacemi Sokola z České obce sokolské, Amerického Sokola, Kanady, Slovinska, Srbska a několika dalších zahraničních míst. Po projevu primátora Trenčína se průvod vydal ke stadionu za radostného a spontánního provolávání hesel. Tam se rozpouštěl, přičemž někteří jeho účastníci se soustředili kolem další živé taneční skupiny a zatančili si.
Hlavní program začal ve tři hodiny odpoledne. Zahájilo ji vystoupení rodičů a dětí z místní Povážské sokolské župy. Následovala úspěšná skladba ze Sokolského Brna 2010 pro muže, nazvaná Reminiscence, která vznikla využitím úryvků ze starších sokolských prostných ještě z desátého sletu v roce 1938 i ze sletů pozdějších. Sklidila velký potlesk diváků, k čemuž přispěl i precizní vyrovnaný nástup cvičících mužů. Také známá skladba pro ženy s kužely od Jariny Žitné na Mozartovu Malou noční hudbu našla uplatnění v programu hromadných vystoupení. Slovenské skladby byly určeny pro menší počty cvičenců ze Slovenska. Cvičila hlavně mládež na moderní hudbu, objevilo se i využití velkých textilních plachet, z nichž vždy čtyři dorostenci dokázaly jednotně vytvářet za vydatné podpory větru různé prostorové tvary. Dorostenky současně předváděly svá cvičení uprostřed cvičební plochy. S touto novinkou přišla mládež z východního Slovenska. Tam hlavně, ale i v dalších dvou slovenských župách, udržují záměr spolupráce Sokola na Slovensku se školami. Poslední fotografie je dílem Marie Kolaříkové a jsou na ni znázorněni muži a ženy ve skladbě pro slet v USA. Byla uvedena v závěru III. STS v Trenčíně.
Předchozí den, sobota, byl vyhrazen hlavně zkouškám. Přerovští účastníci stihli odpoledne návštěvu impozantního Trenčianského hradu, který je řazen jako třetí největší a po opravách i nejzachovalejší na Slovensku. Vytvářel během cvičení skvělou nenahraditelnou kulisu, která zůstane všem dlouho ve vzpomínkách. Z programu sokolských slavnostní v Trenčíně stojí za zmínku i slavnostní akademie ve sportovní hale, sousedící se stadionem. Obdobné akademie s pódiovými a tanečními skladbami jsme zvyklí vídat i u nás. Co však naše podobné akce předčilo, to byla vystoupení folklorního souboru Trenčan z vlastní hudbou, tanečníky a malým pěveckým souborem. Jejich precizní vystoupení skvěle doplnilo jinak gymnasticky laděný ostatní program akademie. Vedle Slováků vystoupili i gymnastky ze Srbska a cvičenci z České obce sokolské.
Zahraniční dvoudenní zájezd cvičících sokolů z Přerova, Hranic a Sušic následoval v neděli ještě výletní zájezd dalších víc jak třiceti diváckých účastníků. I oni si prohlédli Trenčianský hrad a odpoledne sledovali průvod a hromadná vystoupení. V průvodu jsme si vzájemně zamávali a stihli prohodit i několik slov o svých pocitech z návštěvy této vydařené akce.

Ke vzniku, poslání a současnosti Sokola - 3.část

25. června 2010 v 14:01 | Jaroslav Skopal |  Historie

Dokončení

V roce 1892 byla založena Sokolská župa Středomoravská se sídlem v Olomouci. Patřilo do ní 21 tělocvičných jednot včetně Přerova, Hranic, Kojetína a Lipníka nad Bečvou. Ještě v témže roce byla založena Moravsko-slezská obec sokolská, kterou tvořily tehdejší župy Komenského, Palackého, Rastislavova, Středomoravská a Západomoravská. V roce 1899 se župa Středomoravská rozdělila na dvě. Přerov se stal sídlem župy Středomoravské - Kratochvilovy a Olomouc župy Olomoucké, později pojmenované ještě Smrčkovy po významném sokolském činovníkovi a odbojáři Otakaru Smrčkovi. Sokolské župy koordinují činnost tělocvičných jednot v přípravě na tělovýchovná vystoupení - slety, sportovní soutěže, zájezdy, výlety a podílej se i na školení cvičitelů, dnes alespoň formou seminářů.
Členění na župy zůstává zachováno i v současnosti. Dnes má Česká obec sokolská 45 žup a počet členů včetně nezletilých kolísá kolem 180 tisíc. Zachovaly se oslovení sestro, bratře, pozdrav nazdar, historické kroje, pokud přežily rok 1948, sokolské prapory i činovnické funkce starosta, jednatel, náčelník, náčelnice a vzdělavatel. Náčelník a náčelnice odpovídají za metodické vzdělávání cvičitelů, za plánování a řízení akcí v tzv. odborech všestrannosti a za přípravu sletových vystoupení. Šestiletý cyklus všesokolských sletů zůstal rovněž zachován. Dřív spadal pod náčelníky a náčelnice i sport, dnes je řízení sportu v Sokole svěřeno odborům sportu a jejich předsedům. Současný vzdělavatel by měl dbát o výchovu zejména mladých členů a to i s ohledem na etická pravidla a sokolskou kázeň. Ne všude se to dnes daří. Do vzdělávací činnosti však patří vedle přednášek a besed též kulturní a společenská činnost uvnitř Sokola i navenek směrem k veřejnosti, propagace sokolské činnosti a připomínání významných výročí našeho státu s účastí na oslavách pořádaných obcemi či vlastními silami. Spadají sem i sokolské tělovýchovné akademie a ukázkové veřejné cvičební hodiny.
Uvádím ještě několik čísel pro srovnání současného stavu sokolského hnutí se stavem před více jak 60 roky. Naše Sokolská župa Středomoravská - Kratochvilova měla k 1. lednu 2010 22 aktivních tělocvičných jednot. K 31. prosinci 1946, kdy se po okupaci znovu naplno rozběhla sokolská činnost v tehdejším Československu, měla naše župa aktivních 60 tělocvičných jednot. Jak je patrné, tehdy byl počet jednot téměř trojnásobný. K 1. lednu 2010 činil evidovaný počet členů Sokola v naší župě 2603 a to dohromady dospělí, žactvo a dorost. K 31. prosinci 1946 byl zhruba šestkrát vyšší, protože souhrnně dosahoval číselné hodnoty 15486 příslušníků.
Pokles jde na vrub čtyřicetiletému násilnému přerušení činnosti Sokola po roce 1948. Jeho tělocvičnou náplň převzala do jisté míry i jedna z někdejších složek státem řízené tělovýchovy, naposledy vystupující pod názvem Základní a rekreační tělesná výchova. Dnes nesokolská sdružení vystupují pod Českou asociací Sport pro všechny. Pokud jde o sport, tak jednotlivá odvětví sportu jdou svou vlastní cestou, mají své svazy a sportovci z řad Sokola za účast v jejich soutěžích mnohdy platí neúměrně vysoké poplatky.
Na závěr ještě několik souhrnných přehledných čísel: Po roce 1918 došlo k většímu zakládání sokolských jednot i na Slovensku a zkratka ČOS tak vyjadřovala Československou obec sokolskou. V roce 1921 ČOS vykazovala 53 žup, 3000 jednot a 710 tisíc příslušníků. Po druhé světové válce a obnově činnosti Sokola se počet jeho příslušníků u nás dostal poprvé přes 1 milion, počet jednot byl 3686, vlastní budovy nebo sokolovny mělo 1294 jednot, vlastních hřišť bylo celkem 2200. Poslední uvedená čísla platí pro konec roku 1947.
Současná tvář českého sportu a tělovýchovy je pestřejší než jindy. Jedno mají všechny organizace společné, když se snaží své financování doplňovat ze státních a obecních zdrojů. Zejména vrcholový sport se dovolává štědré ruky státu a sponzorských příspěvků velkých soukromých i polostátních firem. Sokol má ve svých řadách rovněž státní reprezentanty, např. v některých gymnastických odvětvích. I oddíl házené Sokola Přerov se snaží udržet své mužské družstvo v naší nejvyšší soutěži a letos na jaře se mu to ze všech ohrožených podařilo nejlíp. Převažující orientace sokolské činnosti bude patrně i nadále mít charakter všestranné tělesné výchovy či sportu pro všechny. Hodně to záleží od místních podmínek. V řadě evropských států se propaguje podpora sportovní činnosti mládeže, aktivit seniorů a také práce s postiženými. Sokol bude zřejmě takové trendy ctít při uchování vlastních tradic a vyžívání svých bohatých zkušeností.
Horní snímek je z výstavby nové přerovské sokolovny na pravém břehu řeky Bečvy
Na spodním snímku Vojtěcha Podušela z jara roku 2010 je zachycen nácvik skladby seniorů Zacvičme si spolu pro Sokolské Brno 2010 a pro Slovenské tělovýchovné slavnosti Sokola na Slovensku v Trenčíně 26. - 27. června 2010

Ke vzniku, poslání a současnosti Sokola - část 2

17. června 2010 v 18:00 | Jaroslav Skopal |  Historie
Týdeník Přerovska, který se představil v našem okrese svým čtenářům někdy na podzim 2009 začal po předchozí dohodě publikovat příspěvky k sokolské tématice. Druhý vyšel 14. června 2010. S malou obměnou jej uvádím i na tomto místě. Těm, kteří nepracují s internetem, doporučte zakoupení zmíněného týdeníku. Každý může přijít s námětem zajímavého příspěvku. Jen dejte autorovi tohoto článku vědět. Můžete tak učinit i formou komentáře na konci článku.
Z pohledu tělocvičného byl vznik Sokola ovlivněn i událostmi v sousedním Německu. Tam se povznesla o několik roků dříve na dobrou úroveň "turnérská" organizace. Německé sloveso turnen znamená česky cvičit. Jejím členům se též říkalo turneři. Ti v Německu již v období 1860 až 1861 uspořádali tělocvičné slavnosti. Cvičitelé a cvičenci pražských tělocvičných soukromých ústavů se uprostřed roku 1861 rozhodli nejdříve založit tělocvičný spolek společný pro Čechy i Němce. Brzy však došlo k národnostní roztržce, když jeden německý dárce se rozhodl podpořil připravovaný spolek finančně pod podmínkou, že spolek bude ryze německý. A tak čeští stoupenci záměru na vznik tělocvičného spolku v čele s Tyršem a bratry Grégrovými začali rychle pracovat na přípravě vzniku ryze českého spolku. Jindřich Fügner opatřil Sokolu první nářadí, najal místnost na cvičení a později za veškeré své jmění vystavěl a zařídil první sokolovnu, na tehdejší dobu velmi moderní a prostornou.
V prvních stanovách se jako vlastní účel spolku vytyčovalo "pěstování tělocviku …v duchu národním a ku prospěchu národa českého". Tento malý výsek ze stanov velmi výstižně charakterizuje poslání organizace, které mu její zakladatelé dali do vínku. Miroslav Tyrš vytvářel postupně novou a původní tělocvičnou soustavu, jejím cílem byl všestranný rozvoj lidského těla. Tím se rozumělo zvýšení odpovědnosti jednotlivce vůči sobě samému i celku, rozvíjení bystrosti, pohotovosti, vůle, odvahy a ukázněnosti. Tyrš tehdy rozdělil tělesná cvičení do čtyř odborů a to na cvičení bez nářadí, cvičení nářaďová, cvičení za pomoci a s účastí jiných a tzv. úpoly, při nichž bylo třeba překonávat živou sílu soupeřů.
Miroslav Tyrš vytvořil i prvé české tělocvičné názvosloví, vycházející z jeho výborné znalosti češtiny, i systém povelů. Vše tehdy prošlo přísnou oponenturou znalců. Dodnes jím navržený názvoslovný systém tvoří základ, na němž jsou stavěna názvosloví tělocviku a do jisté míry i sportů, která samozřejmě musejí reagovat na
nové prvky, které tehdy ještě nebyly známy. Nicméně už za raných časů Sokola se v Sokole šermovalo, střílelo lukem či zápasilo. Též se pěstovala lehká atletika, dle podmínek i plavání a veslování, bruslení a sáňkování. Později i lyžování a cyklistika. Součástí sokolské činnosti od počátků byly i sokolské výlety, kultura, např. zpěv či divadlo. Základem tzv. vzdělávací činnosti se staly zavedené přednášky a rozhovory o věcech sokolských. Nejdříve se v Sokole vyžívali jen muži, později i ženy. Od dospělých se pak pozornost postupně zaměřovala i na dorost a žactvo.
Na obrázku prapor ženského dorostu Sokola Přerov z r. 1921
Sokol se proslavil svými všesokolskými slety, v nichž diváky zaujala především hromadná cvičení na velké ploše za účasti tisíců cvičenců. První všesokolský slet se konal na oslavu 20.výročí vzniku Sokola, tedy v roce 1882, a osobně jej řídil sám Miroslav Tyrš. Šlo vlastně o jubilejní slavnost. Konala se v Praze na Střeleckém ostrově. Sokol početně i významově stále rostl. Koncem roku mu bylo povoleno ustavovat oblastní sokolské organizace - sokolské župy. První vznikla v Kolíně a byla nazvána župou Tyršovou. Sokol byl zakládán i v blízkém zahraničí, např. ve Slovinsku, Chorvatsku, Polsku a tam, kde žili naši krajané, např. v USA.
V březnu 1889 se podařilo dosáhnout souhlasu úřadů k ustavení ústřední sokolské organizace, zatím jen pro země České. Název zněl Česká obec sokolská (ČOS). Ta mj. organizovala i zájezdy sokolů za hranice Rakouska-Uherska, zejména ke sportovním soutěžím. Činnost Sokola byla v těžkých, zejména válečných obdobích, omezována nebo zakázána. Popisovat účast sokolů při vzniku samostatné republiky v roce 1918, v legiích na frontách první světové války či v odbojové činnosti, to by znamenalo otevírat další kapitoly jeho bohaté historie.

Když jsem si prohlížel "Památník Sokola přerovského" za období 1871 - 1911, tedy ke čtyřicetiletému výročí vzniku Tělocvičné jednoty Sokol Přerov, zaujala mě slova autorů vzpomínkových článků J. Součka, A. Beni a O. Kadlece. Ti píší mj.: "Vyrostla z počátků malých. Několik vlastenců pojalo v roce 1871 úmysl založit Jednotu sokolskou, úmysl svůj vbrzku ve skutek uvedli a kol 30 členů soustředili v novém spolku. V čele obětavých těch mužů stál horlivý vlastenec přerovský br. Frant. Štěpka, pozdější starosta města Přerova a zemský poslanec. Zařizující odbor měl tři členy. Byli to br. František Štěpka, měšťan a obchodník, br. Jos. Vítěz, měšťan a řezník a br. Fr. Mrkva, stavitel."
Stavba první přerovské sokolovny Na Marku byla zahájena 19. března 1896, ukončena a slavnostně předána k užívání již 8. srpna 1897. Po založení veslařského odboru Sokola v roce 1900 se počet příslušníků včetně mládeže dostal k číslu 250. Počet členů stále rostl, takže již v roce 1926 byla ustavena finančně - stavební komise, jejímž úkolem byla příprava stavby nové větší sokolovny. První práce na nové sokolovně v ulici Brabansko na pravém břehu Bečvy byly zahájeny v červnu 1935 a po jejich ukončení byla sokolovna slavnostně otevřena 13. září 1936. Její současný vzhled se téměř nezměnil. Ze staré sokolovny Na Marku se stalo po přestavbě sokolské kino ALFA. Ke zbytečnému zbourání budovy staré sokolovny došlo po rozhodnutí města o odstranění stavby ze dne 5. září 1988. K plánované stavbě komunikace mezi řekou Bečvou a starou sokolovnou totiž nedošlo.

Mladí kokorští atleti

15. června 2010 v 11:33 | Alois Košťálek |  Z činnosti

v atletické části župní soutěže všestrannosti 2010

     Tělocvičná jednota Sokol Kokory organizuje již po léta ve spolupráci se základní školou Kokory otevřené "sportovní výpravy" na sokolské sportovní akce se závody ve šplhu. Letos poprvé jsme se vypravili v polovině května také na závody lehkoatletické, pořádané sokolskou župou Středomoravskou Kratochvilovou v rámci tzv."sokolské všestrannosti".   V osmi žákovských kategoriích se na pěkném stadionu s tartanovou dráhou naproti bazénu soutěžilo v dlouhém a krátkém běhu, hodu kriketovým míčkem a ve skoku dalekém, V ostatních družstvech nechyběli ani další kategorie - předškoláci, dorost a dospělí. I počasí závodníkům přálo. Mezi lijáky se díky "pečlivému plánování" našel prostor se sluníčkem právě na lehkou atletiku, i když teplo zrovna nebylo. Na stadionu se přesto radostně hemžilo na 140 účastníků, málem nestačila ani startovní čísla. Rodiče, známí i další diváci i závodníci mezi sebou fandili a povzbuzovali v příjemné a milé atmosféře.
    
Měli jsme radost z toho, že kokorských dětí se přihlásilo na první pokus 16 a to ve čtyřech kategoriích, nejvíce jich soutěžilo v kategorii mladších žáků I - 5 chlapců a 6 děvčat. Za odvahu a zájem si jistě všichni zaslouží i zveřejnění v našich Kokorských novinách. Atletiku si tak 15. 5. většinou poprvé vyzkoušeli: Filip Pochyla, Ondřej Marek, Lucie Bradová, Andrea Myšáková, Michaela Handlová, Tereza Maierová, Marie Mičkalová, Jaroslav Jurník, Adam Chovanec, Jan Majárek, Marie Myšáková, Jan Kudlička, Jakub Mazur, Josef Kubis a Ladislav Mičkal. Všichni bojovali i mezi mnohem zkušenějšími velmi statečně. Naplnili tak známé olympijské heslo a odnesli si účastnické diplomy. Sláva vítězům a čest poraženým. Všem děkujeme.
    
Kupodivu, jako úplní nováčci se naši závodníci dostali i mezi ty vítěze. A protože jsme, díky dobré organizaci a technickému zabezpečení ze strany sokolské župy, dostali ihned po závodech výsledkové listiny, můžeme se na snažení našich závodníků podívat podrobněji i podle jednotlivých disciplin.  
     Kokorská výprava získala v rámci celého atletického čtyřboje tři velké medaile. Zlatou medaili v kategorii mladší žáci I získal v silné konkurenci Jan Majárek, Adam Chovanec byl čtvrtý a Ondra Marek pátý. Mezi mladšími žákyněmi získala "bronzovou medaili" Marie Myšáková, v první desítce skončila ještě Lucie Bradová. Zlatá medaile mezi staršími žáky IV patří Ladislavu Mičkalovi.   Všem blahopřejeme. Čtyřboj se hodnotil podle bodových tabulek a body za jednotlivé discipliny se sečítaly.
    
Připomeneme si ještě výborné výsledky našich borců v jednotlivých kategoriích a disciplinách: Jan Majárek vyhrál oba běhy (na 50m a 300m), Ondřej Marek vyhrál skok daleký, Adam Chovanec byl druhý v hodu kriketovým míčkem. V kategorii žáci II zvítězil po tuhém boji s podstatně většími soupeři v běhu na 300m Jan Kudlička (ve čtyřboji pátý). Tři discipliny vyhrál v kategorii žáci IV Ladislav Mičkal. Marie Myšáková byla druhá v běhu na 300m. Důležité jsou však také získané zkušenosti i pro ty, kteří nevyhráli. Už víme, jak takové závody probíhají, jaká je technika i taktika u jednotlivých disciplin, potrénujeme, a určitě to za rok využijeme. A možná nás bude i víc. V rámci Sokola Kokory i kokorské školy se jistě najdou další výborní běžci, skokani i ti, kteří dovedou hodit "krikeťákem" pěkně daleko. Těšíme se. Snad se přidají i ti starší a předškoláci. Možná přidáme i sportovní gymnastiku a plavání.
     Zvláštní uznání si zaslouží tentokrát i rodiče závodníků. Podle velmi dobrých organizačních pokynů výborně spolupracující kokorské školy většinu borců na závody vypravili a dokonce i přivezli a odvezli. A hlavně někteří vydrželi po celé závody, fandili, povzbuzovali, radili a pomáhali. I fotografie tentokrát zajistili. A hlavně měli pro své ratolesti a jejich sportovní zájem to správné pochopení. Děkujeme.   
     A přece ještě něco chybí. Poděkování desítkám dobrovolných sokolských pracovníků všech věkových kategorií, kteří celou náročnou akci kolem závodů připravili a zajišťovali.                                             

Obraz Tyršova mostu věnoval Sokolu Přerov

9. června 2010 v 21:15 | Miroslav Rozkošný |  Z činnosti

malíř Richard Drábek z Vinar

     Na schůzi Vzdělavatelského odboru dne 9. června 2010 předal pan Richard Drábek z Vinar dar naší jednotě, obraz Tyršova mostu. V zastoupení starosty naší sokolské jednoty br. Vladimíra Taberyho obraz převzal vzdělavatel br. Miroslav Rozkošný. V následující diskuzi pozval Richard Drábek členy Vzdělavatelského odboru k návštěvě Vinar. Na návrh br. Domanského se tato společná náštěva členů Vzdělavatelského odboru uskuteční  ihned po dohodě s panem Drábkem.
Jednaosmdesátiletý Richard Drábek se malování obrazů olejovou technikou věnuje od mládí, ale jen v zimním období. Od jara do zimy se v současné době věnuje zejména svým třem sadům, kde pěstuje hlavně meruňky a broskve. Obrazy začal vystavovat až v pozdním věku. Má za sebou dvě výstavy ve Vinarech a jednu v Přerově. Vedle výtvarného nadání má R. Drábek také technický talent, který je patrný na řadě věcí, které podle svého návrhu zhotovil.
Také jeho život je pestrý a hlavně naplněn prací. Jeho otec zahynul za II. světové války v koncentračním táboře  a mladý Richard Drábek byl v padesátých létech politickým vězněm. V době svého věznění pracoval v uhelných dolech na Ostravsku a práci horníka vykonával jako civilní povolání až do svého odchodu do důchodu.
                                                    

Připravuje se výstava o Tyršově mostě

9. června 2010 v 20:44 | Jaroslav Skopal, Miroslav Rozkošný |  Historie

Jak se stavěl původní Tyršův most

Nejdříve si připomeňme hlavní data dle Radima Zapletala:
U nás v Přerově byl postaven jeden z našich prvních betonových mostů, a to ing. Herzánem již v roce 1903. Most byl postaven podle francouzské školy (na počátku 20. století ještě neznala mostní klouby). Přerovský historický betonový silniční most měl tři otvory s vetknutými klenbami o rozpětí 21 metrů. Podle sdělení odborníků z přerovského stavebního úřadu byl most stavěn italskými mostaři. Do povětří byl vyhozen o posledním dnu německé okupace a v plném rozsahu nebyl obnoven na jeho pilířích byla postavena ocelová lávka. Kromě kamenných pilířů z mostu zbyl ještě pylon s nápisem o pojmenování stavby na Tyršův most v roce 1932 (encyklopedie mostů).
Pro připravovanou výstavu zajišťuje Radim Zapletal dobové exponáty. Jedním z nich by měla být kolečka, na kterých se tehdy vozil stavební materiál. Taková se zatím nikde nenašla. Bratr Bohumil Domanský se rozhodl, že je vlastnoručně zhotoví podle dobové dokumentace.

Těšme se, že je na výstavě uvidíme. Má být otevřena k 1. září 2010.


Sokolské Brno 2010

9. června 2010 v 11:30 | Miroslav Rozkošný, fota Marie Kolaříková |  Z činnosti

očima přerovského účastníka

Po oba dny 5. a 6. června 2010 jsem byl s Věrnou gardou T.J. Sokol Přerov a dalšími cvičenci z naší jednoty účastníkem Sokolgymu Sokolského Brna 2010. Poprvé a naposled jsem se podobné události zúčastnil jako student dorostenec s muži Sokola Vizovice před pětačtyřiceti lety na ploše strahovského stadionu. Možná proto jsem jedinečnou atmosferu Sokolského Brna vnímal citlivěji než ostatní, většinou již ostřílení účastníci několika sokolských sletů. Přesto si myslím, že krása pohybu, barevnost cvičících celků, doprovázená vhodnou hudbou, často sokolskými pochody, se líbila a možná až dojímala i ostatní. Jinak by zřejmě neobětovali tolik svého volného času na nácvik jednotlivých skladeb, aby se sami mohli stát aktivními účastníky této jedinečné podívané. Pochválit je třeba také pořadatele s jakou dovedností zvládli nástupy cvičících celků, jejich plynulost a složitost, kdy nástupy a odchody cvičenců jednotlivých skladeb se prolínaly a některé celky přitom tvořily kulisu cvičencům, kteří by svým počtem diváky nezaujali. Jistě zajímavé byly i doprovodné akce jako dopolední přehlídka podiových skladeb a galavečer. Bohužel s určitých důvodů jsem se jich na poslední chvíli nemohl zúčastnit a mohu jen litovat.
V zájmu objektivity je však třeba se zmínit také o nedostatcích, které mi v průběhu dvou dnů sdělovali účastníci Sokolského Brna nebo které jsem viděl sám. Několik starších cvičenců například kritizovalo, že chybělo průvodní slovo, které by hlavně divákům podalo bližší informace o jednotlivých skladbách, jejich autorech a cvičencích. Podle některých již ostřílených účastníků sokolských sletů jsou informace tohoto druhu obvykle podávány už při generálce. "Napiš také o tom jak bylo zajištěno občerstvení, " říkali mi někteří bratři a sestry. Mysleli přitom na velký stan v jednom rohu sportovního areálu, kde bylo soustředěno veškeré občerstvení. Pivo či klobásu nebo i kávu si zde hladoví a žízniví velmi často museli ve frontě doslova vystát, a to i přes velkou snahu sympatického personálu. V neděli odpoledne i na úkor sledování programu. 
 Nemohu také pominout propagaci této velkolepé sokolské události. S tím, že také Sokolské Brno bude přesilovkou cvičenců ve srovnání s počtem diváků se dalo počítat. Přesto počet diváků mohl být vyšší, a to je do značné míry ovlivěno propagací. Nestačí jen na poslední chvíli vytisknout plakát a dát pozvánku do rozhlasu. O přípravě tak náročné události jako bylo Sokolské Brno 2010 je třeba informovat veřejnost průběžně. Témata k tomu by se našla. Mně se například na Sokolském Brnu líbil činovník, který v sobotu před večerem hned napoprve doslova zpražil poprve nastoupený celek mužů za výrazně nižší účast ve srovnání s muži cvičícími na sokolském sletu v roce l938. Tím mě však trochu připomínal faráře, který z kazatelny napomínal věřící, vesměs již stařenky, za neúčast na bohoslužbách, zatímco chlapi, kterým byla hlavně jeho slova určena, seděli třeba v hospodě.
O malém zájmu mužů o cvičení ve srovnání se ženami a dalších problémech sokolského dění by se mělo psát a diskutovat ve veřejných sdělovacích prostředcích už dávno před Sokolským Brnem, protože špatná reklama je také reklama a lidé raději čtou negativní zprávy než pozitivní. Ale to novináři už dávno vědí. Jen jim k tomu dát náměty.

Miroslav Rozkošný
vzdělavatel T.J. Sokol Přerov

Ke vzniku, poslání a současnosti Sokola

7. června 2010 v 16:15 | Jaroslav Skopal |  Historie

Část 1

Týdeník Přerovska, který se představil v našem okrese svým čtenářům někdy na podzim 2009 začal po předchozí dohodě publikovat příspěvky k sokolské tématice. První vyšel právě dnes 7. června 2010. S malou obměnou jej uvádím i na tomto místě. Těm, kteří nepracují s internetem, doporučte zakoupení zmíněného týdeníku. Každý může přijít s námětem zajímavého příspěvku. Jen dejte autorovi tohoto článku vědět. Můžete tak učinit i formou komentáře na konci článku.
Krajský slet v Přerově 7. července 1921 k 50-letému výročí založení Sokola v Přerově, vystoupení mužů

Založení Sokola je spojeno s datem 16. února 1862 a s Prahou. Ještě ve stejném roce vzniklo dalších devět jednot, z toho jedna na Moravě a to v Brně. V roce 1871 již existovalo 120 sokolských jednot a v nich bylo sdruženo kolem 11000 členů. V tom roce 1871 vznikla i Tělocvičná jednota Sokol Přerov. V sociální skladbě dominovali řemeslníci a živnostníci, dále to byli obchodníci a úředníci, rolníků bylo málo.
Chceme-li pochopit vznik Sokola, pak se musíme alespoň v těch hlavních rysech podívat do historie např. na to, jaká v té době byla v českých zemí politická situace. Ta se poměřovala hlavně postavením českého národa v rámci habsburského soustátí. Významnou roli hrálo postavení českého jazyka v porovnání s úřední němčinou. Již ve 14. století pronikala čeština do literatury a úředního styku. Objevily se první česky psané knihy. Karel IV. dal vyhotovit první překlad Bible svaté do češtiny. Postupný úpadek česky psané literatury nastal po porážce tzv. stavovského povstání v roce 1620, která vyvolala i nucenou emigrací české nekatolické inteligence, k níž patřil i "učitel národů" Jan Ámos Komenský.
Po obnovení zemského řízení v letech 1627 až 1628 byla zavedena jako druhý úřední jazyk v Čechách a na Moravě němčina, která byla zrovnoprávněna s češtinou, a pak díky politickému tlaku během následujících staletí byla upřednostňována. Snaha o zavedení němčiny jako jednotného jazyka ve všech zemích habsburské monarchie se projevila hlavně v 18. století za Marie Terezie a Josefa II. Byla vedena spíše praktickými než národnostními důvody. Ukázala se však jako nereálná, neboť česky mluvící obyvatelstvo v zemích České koruny mělo procentní převahu nad německy mluvícími občany.
V dubnu 1848 císař stanovil a schválil jazykovou rovnoprávnost češtiny a němčiny, nicméně mezi Čechy a Němci docházelo k třenicím. V revolučním roce 1848 byla mj. zrušena robota a poddanské vztahy. S tím padla i nejnižší správní instance "panství", které dosud zůstávalo v rukou vrchností, a stát se až doposud spokojoval s dosazením úředníka, jenž bděl nad tím, aby rozhodnutí vrchnosti nebyla v rozporu s obecně platnými předpisy. Celou tuto soustavu se podařilo reorganizovat a po sérii experimentů vznikl na konci padesátých let systém sestávající z politických okresů v čele s okresním hejtmanem. Tato organizace prokázala úžasnou životaschopnost a přežila i snahu o zavedení "slovanských žup". Zanikla až po roce 1948. Hejtmani dnes opět stojí v čele krajů.
Vítězství Pruska nad Rakouským císařstvím v bleskové prusko-rakouské válce v roce 1866 vedlo ke vzniku Rakouska-Uherska. Oba státy byly v nové říši nadále spojeny jen osobou panovníka a společným ministrem zahraničí, války a financí. Ve styku se zahraničím se začal používat název "Rakousko-uherská monarchie" nebo "Rakousko-uherská říše". Společné úřady pak byly označovány jako "císařské a královské" (c. a k.), kdežto úřady v Uhrách byly "královské" a v ostatních zemích pak "císařsko-královské" (c. k.). Slovanské národy tak zůstaly upozaděny.
V roce 1859 Rakousko prohrálo dvě války v Itálii. Přesto byl koncem roku císařským patentem v Rakousku-Uhersku uzákoněn nový živnostenský řád, jenž stanovil podmínky pro svobodné podnikání. Český historik a spisovatel František Palacký se politicky začal angažovat teprve roku 1860, kdy podepsal Riegerovo memorandum císaři - stížnost na bezpráví páchaném na českém národě, zejména v oblasti jazykové, s žádostí o povolení založit české politické noviny. Výsledkem bylo v roce 1861 založení Času a Národních listů. Palacký byl v roce 1861 zvolen do českého sněmu.

To je jen několik charakteristik období, ve kterém se zrodil vlastenecký spolek Sokol. Jako zakladatelé jsou označováni Miroslav Tyrš (17.9.1832 až 8.8.1884) a Jindřich Fügner (10.9.1822 až 15.11.1865), jejichž přátelství se datuje od roku 1859. Dne 16. února 1862 v Malypetrově tělocvičně české reálky v Panské ulici v Praze se sešlo 75 členů včetně vynikajících českých osobností tzv. národního života a podle již před třemi týdny úředně schválených stanov ustavili "Tělocvičnou jednotu Pražskou". Starostou byl zvolen Jindřich Fügner, místostarostou Miroslav Tyrš a jednatelem lékař Eduard Grégr. Sokol v letu byl hned od počátku uznán za spolkový znak a také se spolku zkráceně říkalo "Sokol". Avšak teprve 13. listopadu 1864 byl úředně schválen upravený název "Pražská tělocvičná jednota Sokol" - "Sokol Pražský".
Na obrázku socha Miroslava Tyrše na nádvoří Tyršova domu v Praze

Varování z Terezína

2. června 2010 v 21:31 | Miroslav Rozkošný |  Historie

Zpráva z jedné cesty 16. května 2010

Varování z Terezína snad nám Přerovanům netřeba. Pozvání od Českého svazu bojovníků za svobodu k zájezdu na smuteční tryznu do Terezína přišlo také k nám do přerovského Sokola. Díky sponzorování samotného vedení Národního památníku v Terezíně byl zájezd zdarma, včetně prohlídky všech jeho součástí, která jindy není zrovna levná, jak jsem se přímo na místě přesvědčil. Na zájezd jsme se přihlásili tři naši členové a nakonec, možná vinou deštivého počasí, ze sokolů jel jsem sám. A nelitoval jsem. Kladení nespočítaného množství věnců řadou domácích i zahraničních delegací za doprovodu smutečních pochodů v podání vojenské dechové hudby  bylo skutečně pompézní a následné prohlídka téměř všech součástí památníku byla zajímavé a poučná. K tomu přálo i počasí. Přestože na Moravě se již schylovalo k povodním, v Terezíně po celou dobu ani nekáplo.Také řečníci dlouhými projevy příliš neobtěžovali. Jejich projevy se většinou táhla jako niť jediná myšlenka. Varování před rostoucím vlivem extrémní pravice po jejichž vítězství by se stali jejich obětí v první řadě Romové, potom Židé a následovali by  ostatní. Třeba jen za projev své lidskosti. Ale to už také v Přerově známe. Mimo jiné nám tuto skutečnost připomíná pamětní deska s desítkami jmen obětí Druhé světové války na zdi sokolovny. Také nebezpečí současné extrémní pravice snad není třeba konkrétně  nám Přerovanům připomínat. Svoji sílu a politické cíle poměrně  nedávno předváděla na svých pochodech a srazech také v našem městě. 
Miroslav Rozkošný