Březen 2009

Župní soutěž všestrannosti - část I 28.3.2009

31. března 2009 v 17:25 | Martin Krejčíř, Jaroslav Skopal |  Z činnosti

Přerovská sokolovna - sportovní gymnastika, šplh; v bazénu plavání

Další obrázky viz galerie
Soutěžících nebylo mnoho, kolem padesáti. Někteří po sportovní gymnastice a šplhu závod ukončili, jiní přišli do přerosvkého bazénu jen na plavání. Dívek bylo víc jak hochů. Přerovští muži tentokrát vynechali gymnastiku, i když by na to měli.
Sportovní gymnastice se vyhýbají venkovské sokolské jednoty. Chybí jim nářadí, které v posledních asi dvaceti letech mizí ze sokoloven. Je to výzva pro sokolské činovníky, něco s tím udělat. Dva starší dorostenci ze Sokola Vlkoš, kteří si přišli alespoň zaplavat 100 m, řekli, že i je to mrzí. Chtějí jít na Palackého univerzitu a zaměřit se na tělesnou výchovu, protože sport je baví. Přitom nevědí, kde se připraví ke cvičení na hrazdě, kde jsou předepsány poměrně náročné prvky k přijímací zkoušce.

Valná hromada Sokola Rokytnice 27.3.2009

29. března 2009 v 18:36 | Jaroslav Skopal |  Organizační
Další obrázky viz fotogalerie
Valnou hromadu řídil starosta Tělocvičné jednoty Sokol Rokytnice br. Rostislav Mraček. Jednota má 43 členů, z toho deset žen, které se věnují aerobiku. Muži se věnují malé kopané a florbalu. Zatím chybí žactvo. To je aktivní v TJ Sokol, která patří do ČSTV a zaměřuje se na národní házenou. Vzdělavatel br. Ulehla připomenul, že letos bude Sokol Rokytnice (ČOS) slavit sto let od svého vzniku. K tomu bude vydán památník. Začátkem roku 2008 byl převeden na T.J. Sokol z ČOS nemovitý majetek.
Výbor jednoty o svůj majetek pečuje a postupně jej i zvelebuje. Spolupracuje i házenkáři, obcí a školami. V brzké době budou dokončeny rekonstrukčné práce na sociálním vybavení sokolovny. V plánu činnosti jsou i výlety pro turisty a účast na triatlonu v nedalekém Majetíně. Oddílu fotbalistů - malé kopané se věnuje trenér Jaromír Havlík.

Beseda s Karlem Zejdou

26. března 2009 v 14:04 | Jaroslav Skopal |  Z činnosti

Z činnosti Věrné gardy Sokola Přerov

Další obrázky viz Galerie (fotografovali Miroslav Rozkošný, Vojtěch Podušel, Jar. Skopal)

Odboru Věrná garda se podařilo 25. března 2009 přilákat do přerovské sokolovny část přerovské veřejnosti na přednášku Karla Zejdy spojenou s besedou. Karel Zejda, kterému je 85 let a je synem zakladatele známé továrny na kufry KAZETO, obdržel nedávno za svou stálou podnikatelskou aktivitu zvláštní cenu poroty v soutěži Podnikatel roku 2008. Hovořil proto na téma svých zkušeností a zážitků spojených s udělením této ceny.


Na samém začátku besedy bylo Karlu Zejdovi uděleno čestné členství Sokola Přerov jako výraz uznání za jeho dosavadní podporu činnosti jednoty a věrnost sokolské myšlence. Předseda odboru Věrné gardy Bohumil Domanský připomenul i přínos jeho otce, Karla Zejdy staršího, pro sokolské hnutí na Přerovsku. Přítomný Vladimír Hučín pomohl objasnit okolnosti, za nichž probíhalo očištění jména Karla Zejdy.


Další pocty se Karlu Zejdovi dostalo od Spolku Fedrfechtýřů, který má své sídlo v Olomouci. Od přítomného pana Františka Červeného obdržel hodnotnou plastiku, na níž je znázorněn historicky doložený někdejší bývalý strážní hrad Šlagnburg, který stál mezi dnešním Horním náměstím a řekou Bečvou. Ve sklepení jednoho domu jsou dokonce zachovány zbytky jedné z jeho bran. Výsledky bádání shromažďuje František Červený, který je vůdčí osobností zmíněného spolku, který se s humorem zabývá vážnými historickými fakty o městě Přerovu. Zmíněná předaná plastika byla doprovozena dokumentem, jímž se uděluje titul: "Ctihodný rytíř průmyslu Karel Zejda, svobodný pán z Přerova."


Veřejné akce Věrné gardy se zúčastnilo asi 80 návštěvníků z řad Sokola Přerov i přerovské veřejnosti, která byla předem informována v regionálním Novém Přerovsku. Příjemným zjištěním bylo, že na besedě byly přítomna i sestra Ludmila Chytilová, někdejší župní náčelnice z období 1945 až 1948. Ta také v roce 1990 pomáhala obnovit Sokol v Přerově a v naší župě. Letos jí bude 98 let.

Z valné hromady Sokola Hranice

19. března 2009 v 19:07 | Jaroslav Skopal |  Organizační

18. března 2009

Sokol Hranice má dnes 220 členů, z toho 43 mužů, 89 žen, 6 dorostenců, 5 dorostenek, 45 žáků a 32 žaček. Valná hromada se konala v kavárně hranické sokolovny.
Valnou hromadu řídil a zprávu o činnosti přednesl starosta jednoty Pavel Vývoda. S činností odboru všestrannosti seznámila přítomné delegáty Olga Kopecká.

O práci volejbalového oddílu hovořila Vladimíra Kubešová.

S aktivitami v turistice a plánem nejbližších akcí seznámila účastníky valné hromady Jarka Benešová. Na květen připravuje zájezd do Moravského krasu a do Boskovic.

Sokol Hranice má i šachový oddíl, který se zúčastňuje i soutěží družstev. Snaží se získat pro tento sport i mládež. O plánech oddílu hovořil jeho předseda Bohuslav Hons.

Sokol Přerov k 10. výročí přístupu ČR do NATO

12. března 2009 v 9:21 | Bohumil Domanský |  Historie
Letošní 12. březen je v kalendáři označen jako Významný den přístupu České republiky k Severoatlantickému paktu - NATO, jehož desáté výročí si letos připomínáme.

Trvalo tedy téměř celých deset roků než se nám podařilo splnit jeden z hlavních cílů Sametové revoluce z listopadu 1989, a to je jeden z důvodů, abychom si toto výročí připomněli. Hlavní je však cíl, pro který naše republika do tohoto vojenského paktu vstoupila. Tím je zabezpečení ochrany naší státní svrchovanosti a jejího demokratického vývoje.

Z historie posledních šedesáti let

V roce 1947 bylo Československo na jednání se Sověty přinuceno odmítnout hospodářskou pomoc USA tzv. Marshallův plán. Prohlášení ministra zahraničí Jana Masaryka po návratu z Moskvy lze interpretovat jako "konec všech nadějí". Severoatlantický pakt vznikl v roce 1949 jako obrana členských států před vnějším nepřítelem. U jeho zrodu stál sám Winston S. Churchill. Varšavská smlouva byla podepsána v roce 1955 a zanikla v roce 1991. Pro Sověty a satelity bylo NATO jen agresivním paktem, třebaže to nikdy nikdo neprokázal.

Dne 24. srpna 1968, tři dny po vpádu vojsk spřátelených armád, se ministr zahraničí Jiří Hájek ohradil proti jejich zásahu na půdě rady bezpečnosti OSN. Intervenci odsoudil jménem ústavních orgánů Československa. Sovětský delegát však návrh rezoluce, která by zásah v ČSR odsoudila, vetoval.

Jiří Dienstbier se jako čs. ministr zahraničí zapsal do dějin přestřižením ostnatých drátů na ostře střežených hranicích se západním Německem. Toto symbolické gesto, které učinil spolu s ministrem zahraničí SRN v prosinci 1989 se stalo důkazem pádu železné opony a otevřelo cestu k opětovnému sbližování evropských zemí. Ministr zahraničí Josef Zieleniec zastupoval ČR na pravděpodobně nejdůležitějším zasedání NATO od jeho vzniku. Na madridském sumitu v červenci 1997 představitelé NATO rozhodli o přizvání Česka, Polska a Maďarska do Aliance, což znamenalo tečku za rozdělením Evropy na dva nepřátelské tábory.

Jaroslav Šedivý, jako šéf české diplomacie, podepsal v prosinci 1997 v Bruselu protokol o přistoupení ČR k Severoatlantické alianci. Na cestě k plnému členství v NATO tak odstartoval ratifikační proces, během něhož musel vstup do Aliance schválit nejen český parlament, ale i parlamenty všech členských států NATO. Poslední krok na cestě ke členství v NATO, o něž se zasloužily všechny polistopadové vlády, učinil 12. března 1999 ministr zahraničních věcí Jan Kavan. V americkém městě Indenpendence, Missouri, odevzdal do rukou americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové ratifikační listinu o přistoupení k Severoatlantické alianci.

Proč bylo zvoleno město Indenpendence (nezávislost)? V tomto městě žil bývalý prezident USA Harry S.Truman, který se o založení NATO velmi zasloužil. Po padesáti letech rozšířila Aliance své řady o bývalé nepřátele z komunistického bloku, což bylo definitivním koncem studené války.

Vstupem do Aliance se Česká republika vrátila tam, kam po léta patřila - do západního společenství: svou historií, kulturou, hodnotami i stylem života.

Prezident Václav Havel před deseti lety řekl: "Po mnoha staletích existence našeho státu je jeho bezpečnost konečně pevně a dobře zaručena, neboť se stává nedílnou součástí bezpečnosti celého euroamerického světa".

Cenu této hodnoty si uvědomujeme zejména my, členové přerovského Sokola, kteří známe jeho historii. V názvu naší župy je jméno Slavomíra Kratochvila, jedné z prvních obětí protirakouského odboje proti válce a za státní suverenitu českého národa. V řadách ruských, francouzských a italských legiích bojovala za samostatnost naší republiky také řada přerovských sokolů a někteří z nich položili v tomto boji své životy. Podobně jako v pozdější době desítky obětí II. světové války, uvedené na pamětní desce na zdi přerovské sokolovny. Nezákonnosti totalitního, nedemokratického režimu poznal v následujících letech na vlastní kůži br. Rudolf Lukaštík a řada dalších přerovských sokolů.

Vstup našeho vojska do vojenského seskupení NATO chápeme jako záruku, aby se neopakovaly události, které zapříčinily ztrátu naší státní svrchovanosti v letech 1938, 1948 a 1968.

Vzdělavatelský sbor a výbor Tělocvičné jednoty Sokol Přerov


Senioři v Sokole Kokory

11. března 2009 v 11:26 | Alois Košťálek |  Z činnosti
Těsně před uzávěrkou Kokorských novin jsme ještě mohli zachytit otevřenou akci seniorů Sokola Kokory nazvanou Pohodové odpoledne. 30 kokorských občanů "starších a pokročilých" se sešlo 15. února 2009 po obědě k družnému posezení na balkoně sokolovny. Co se doma upeklo či zavařilo, společně ochutnávali, poplkali si a poslouchali (pokud na to vůbec při družné zábavě zbyl čas) populární taneční melodie i lidovky. Po novoročním setkání ve škole to byla další příležitost pro seniory ke společnému setkání.


Předpokládá se, že obdobných akcí pro starší občany bude přibývat, počítá s nimi jak obec, tak rodící se klub žen a pořadatel této akce - otevřený sokolský klub seniorů.


Zábava opravdu nevázla, několika chutnými výrobky se pochlubili i muži, některé historky byly až na pomezí "seniorské latiny". Účastníkovi besedy panu Š.S. například nikdo nechtěl věřit, že jeho slepice snášejí zelená vejce. Aby to dokázal, odešel domů a skutečně mírně zelená vejce, k údivu všech, přinesl. Jedno se z důvodů testování rozkleplo, prozkoumalo a nakonec vypilo. Záviny, štrúdly, speciální meruňky od zkušených kuchařek a kuchařů i noviců, lahůdkové čalamádové sestavy a dokonce tradiční "rusi", to vše bylo pěkným zpestřením odpolední besedy. Autor sám se pak nejvíce věnoval houbovým šátečkům a "čatni" populární kokorské "Prima vařečky". Nechyběla ani představa o budoucím zapojení seniorů do života obce a případném dalším setkání, pozvání na besedu nad obecní kronikou, zajímavé fotografie a dokumenty o působení sokolů v legiích, přípitek Jiřinám a spousta vzpomínek. Chvílemi se hovořilo i hanácky. Pohodové odpoledne se protáhlo až do tmy.


Všem účastníkům je potřeba poděkovat za spoluvytvoření přátelského a vlídného prostředí, zejména však obětavým domácím hostitelkám, sokolkám. Třeba nás příště bude ještě víc.

Za pohybem v Kokorách

8. března 2009 v 18:25 | Alois Košťálek |  Z činnosti

Gymbally a další zajímavá cvičení

Náčelnice T. J. Sokol Kokory připravila do sálu sokolovny (ve spolupráci s dalšími členy výboru T. J.) na sobotní dopoledne 7. března pro cvičící moderní ženy všech věkových skupin zajímavý program. Zkušené cvičitelky ze Sokola Přerov a dalších organizací předvedly cvičební hodiny jógy, Tai-či, kalanetiky, cvičení s gymbally i aerobik.
Bylo se na co dívat a bylo co se učit. Škoda, že této výborné příležitosti využilo jen 15 žen. Přítomná děvčata (včetně paní starostky, členek zastupitelstva i pracovnice OÚ) ovšem cvičila s chutí a získávala nové zkušenosti a podněty. Mládí však bylo zastoupeno jen velmi spoře.
Nejpestřejším se ukázalo cvičení s gymnastickými míči, které jsou v sokolovně k dispozici. Zásluhu na úspěchu tohoto cvičení má samozřejmě i cvičitelka - někdejší náčelnice sokolské župy Středomoravské Kratochvilovy - sestra Blanka Zellingerová ze Sokola Přerov. Děkujeme nejen jí, ale i všem, kteří se na úspěšném dopoledni podíleli a zajišťovali organizaci, provoz i občerstvení.

Josef Lesák v Tyršově klubu

4. března 2009 v 12:47 | Jaroslav Skopal |  Historie

28. února 2009

Josef Lesák, poslední žijící poslanec Národního shromáždění zvolený za Československou stranu národně socialistickou v roce 1946, dokázal při svém vystoupení 28. února 2009 dopoledne zcela zaplnit malou posluchárnu Tyršova klubu v Tyršově domě v Praze. Přednáška a následná beseda s Josefem Lesákem se nesporně zařadila mezi vydařené akce vzdělavatelského sboru ČOS, na které se vyplácí přijet i z větší dálky od Prahy. Téma znělo Sokol a únor 1948.
Josef Lesák má už víc podobných akcí za sebou a v jeho 88 letech se nikdo nemůže divit, že jeho řeč má před každým publikem v podstatě stejnou osnovu. Zaujalo mě jeho porovnání úrovně tehdejších a dnešních poslanců. Mluvilo se tehdy do února 1948 bez papíru, takže nikdo nečetl něco, co vymyslel a schválil stranický sekretariát. Poslanci tehdy byli mnohem vzdělanější než dnes. Ze svých odvážných skutků té doby vzpomínal hlavně na rychlé rozhodnutí jít se studenty 23. února 1948 večer na hrad za prezidentem Edvardem Benešem.
Vzpomíná na to takto: "Na 19. hodinu 23. února 1948 je svolána členská schůze Klubu akademiků národních socialistů do Obecního domu. Vedení strany na ní deleguje generálního tajemníka strany Vladimíra Krajinu a poslance mládeže Josefa Lesáka. Během dne jsou obvolány všechny pražské koleje a studenti pozváni na protikomunistickou manifestaci na 20. hodinu na náměstí Republiky. Je však rozhodnuto, že místo manifestace bude uspořádán demonstrační průvod noční Prahou k prezidentu Benešovi na Pražský hrad. Všichni nadšeně souhlasí." Při studentských akcích spolupracoval s funkcionářem klubu akademiků nár. soc. strany Miroslavem Ficem. Mezitím již komunisté přesvědčení o svém vítězství v boji, do něhož vstoupila i "ulice", připravovali tzv. akční výbory Národní fronty, které měli zajistit odchody čestně smýšlejících lidí z vedoucích míst všech organizací. Členy akčních výborů označil Josef Lesák za zrádce a akční výbory samotné za karabáč v komunistických rukou.
Možná jsme o Sokole toho neslyšeli tolik, kolik by se čekalo podle zvoleného tématu. O Lesákovi jako sokolovi víme např., že v roce 1940 ještě před zastavením činnosti Sokola vystupoval jako člen ochotnického divadla Sokola Dejvice II Hanspaulka v divadelní hře Příklady táhnou. V roce 1948 po únoru a pak ještě v roce 1949 prožíval své nejhorší časy, o nichž také hovořil. K XI. všesokolskému sletu v roce 1948 se mu váže vzpomínka na jedenáct tisíc povinně vyloučených členů Sokola mezi něž rovněž patřil. Chtěl být vyloučen a záměrně nevyužil nabídku, že by měl odejít jakoby sám ze své vůle.
Mě zaujalo, že mezi sokolské osobnosti oné doby zařadil Miroslava Klingera, náčelníka ČOS z doby příprav a realizace X. všesokolského sletu v roce 1938 a náčelnici Marii Provazníkovou, na jejíž účasti navíc závisel i úspěch XI. všesokolského sletu v roce 1948. Miroslav Klinger byl ve své nejlepší době nejen vynikající náčelník, ale též odborník na rozhodování v gymnastických soutěžích. V roce 1948, jak uvádí Jan Waldauf ve své před dvěma roky vydané knize o dějinách Sokola, byl v rámci činnosti akčních výborů "vzdálen" z funkce člena předsednictva ČOS, byť předtím měl vyvíjet snahy, aby se sám do akčního výboru dostal. Dnes máme na takové odchody z funkcí zaveden termín "být odejit". Nicméně Miroslav Klinger působil od května 1948 do listopadu 1954 jako poslanec za Čs. stranu socialistickou v Národním shromáždění. Také si udržel svou pozici generálního tajemníka zmíněné strany až do roku 1960, kdy, jak píše Jožka Pejskar ve své knize "Od boje proti komunistům ke kolaboraci," zmizel z vedení této strany v rámci velké čistky po sebevraždě manželů Šlechtových. Emanuel Šlechta byl od roku 1948 do roku 1960 předsedou Čs. strany socialistické.
Smířlivé stanovisko Josefa Lesáka k Miroslavu Klingerovi si vysvětluji jeho slovy z debaty po přednášce, když řekl, volně zaznamenáno, že minulost nelze hodnotit jen přes černobílé brýle. Lidské city, svědomí a rozhodování, to vše má mnoho podob. Možná by se nám dnešní Lesákovy postoje lépe chápaly, kdybychom se jej víc ptali na jeho život v hornickém Kladně až do roku 1989.
Jedním z posluchačů besedy byl Josef Lesák dotázán na svůj pohled na bratry Mašíny. Uvedl, že po únoru 1948 komunisté použili proti snahám o demokratický vývoj všech prostředků. Když proto chtěl někdo tehdy odsud odejít, tak by se v takovém případě použití zbraně mělo tolerovat. Současně však řekl, že když je někdo svým přesvědčením komunista, tak to dnes nesmí být předmětem soudního stíhání.
Debatovalo se i o smrti ministra zahraničí Jana Masaryka v Gottwaldově vládě, který zemřel 10. března 1948 za záhadných okolností. V onen den bylo nalezeno jeho mrtvé tělo v pyžamu, ležící pod okny jeho bytu na nádvoří Černínského paláce. Okna bytu v druhém poschodí jsou 14,5 m nad zemí. Historici se dodnes přou, zda šlo o sebevraždu nebo vraždu. Každopádně jeho smrt souvisí s komunistickým pučem, když Klement Gottwald, šéf československých komunistů, udělal se svými věrnými v únoru 1948 i ve dnech před ním vše pro to, aby KSČ převzala v Československu moc a mohla nastolit tzv. diktaturu proletariátu. Jan Masaryk se snad měl s prezidentem Benešem radit, zda má či nemá s dalšími demokratickými ministry podat demisi. Prezident Beneš mu měl říci, že to si musí rozhodnout sám.
Josef Lesák k tomu uvedl, že on sám byl před několika lety se šesti dalšími pamětníky vyzván jednou institucí, která se zabývala již čtvrtým přezkoumáním příčin smrti Jana Masaryka na podkladě všech dostupných historických dokumentů, k vyslovení vlastního názoru. Měli na to čtyři měsíce. On a tři další došli k závěru, že šlo o vraždu. Podle Lesáka svědčila o tom poloha těla, které neleželo přímo pod oknem koupelny, ze které měl podle zastánců teorie sebevraždy vyskočit.
Dalším důvodem pro platnost teorie vraždy je podle Josefa Lesáka to, co následovalo v období po jeho smrti. Postupně museli zemřít jedinci, kteří se nějak ocitli poblíž kauzy Jana Masaryka. Začalo to G. Schrammem, který byl označován za vraha Jana Masaryka, a vzhledem k zájmu o jeho osobu doma i v zahraničí, začal být nebezpečným svědkem, a tak byl zastřelen. Major G. Schramm byl tehdy styčným důstojníkem československé StB a sovětské KGB. Ze Schrammovy vraždy obžalovali Miloslava Choce, přítele Josefa Lesáka. Miloslav Choc byl společně s dalším mladým mužem Slavojem Šádkem popraven 12. února 1949. Žádný z těch dvou nebyl ze Schrammovy vraždy usvědčen. Ze setkání s Chocem byl falešně obviněn tajemník národně socialistické mládeže Petr Konečný, který byl surově mučen a nakonec zavražděn bývalým kapitánem StB Miroslavem Pich-Tůmou. Sebevraždou skončil major StB Václav Pokorný, který byl svědkem popravy Choce a Šádka v roce 1949 jako zástupce ministerstva vnitra. Patří sem ještě nejméně dalších pět sebevražd lidí z bezpečnostní a soudní branže, kteří o tom všem něco věděli. Za poslední oběť Masarykovy kauzy lze snad považovat smrt samotného Pich-Tůmy, který se oběsil v polovině devadesátých let. Tyto údaje mi pomohla upřesnit kniha Josefa Lesáka Čas oponou trhnul, vydaná v nakladatelství Fortuna v roce 2000.
Josef Lesák přiznal, že pro vraždu či sebevraždu Jana Masaryka neexistují přímé důkazy. To, co z důkazů schází, by podle něj mohlo vyjít najevo až se otevřou sejfy v Moskvě. Josef Lesák se s ohledem na svůj věk už jen občas zúčastňuje besed k historickým událostem kolem roku 1948, na nichž patří k jedním z mála pamětníků. Jedna historií se zabývající instituce se s ním dohodla na sepsání pamětí, což jak uvedl, přijal a plní. Na setkání v Tyršově klubu jej doprovodila i jeho manželka Vlasta.