Vzpomínáme na Františka Skopala

7. února 2009 v 20:05 | Miroslav Rozkošný, Pavel Kopeček |  Historie
Pedagog a vědecký pracovník Univerzity Palackého PhDr. Pavel Kopeček napsal v minulém roce poměrně obsáhlé pojednání O odbojové organizaci Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ) a Moravské pětky na Přerovsku a Hranicku za II. světové války. Autor se v ní také zmiňuje o odbojové činnosti Františka Skopala, jednoho z předních funkcionářů naší tělocvičné jednoty, jeho maželky Emílie a dalších přerovských sokolů. Zejména však nás, přerovské sokoly, ve své práci informuje o málo známé odbojové činnosti Jana Skopala, obchodníka v Brodku, který byl synem Němci popraveného Františka Skopala. Samostatné vydání své práce nebo jako součást sborníku Státního okresního archívu v Přerově předpokládá autor na konci roku. Zde přinášíme část týkajíci se Františka Skopala.

František Skopal (1885 - 1943)

1. Struktura PVVZ na Přerovsku a počátky jeho odbojové činnosti


Významnou postavou v činnosti PVVZ v Přerově byl až do zatčení v květnu 1940 obchodník s uhlím a místostarosta přerovského Sokola František Skopal. Právě na jeho příkladu je možné názorně dokumentovat prolínání a splývání činnosti různých odbojových center a skupin. Skopalova ilegální aktivita byla skutečně mnohostranná a rozsáhlá. Stál v čele přerovské tzv. politické skupiny Obrany národa, spolupracoval se Zemským národním výborem v Brně a s řadou sokolských skupin na Moravě (např. i v Olomouci), v rámci tzv. Národního výboru udržoval kontakty s přerovským okresním výborem ilegální KSČ. Díky Skopalovi a jeho spolupracovníkům se Přerov stal důležitým uzlem tajných přechodů hranic z Protektorátu a také místem, kde byly organizovány sabotáže v železniční dopravě.7/


František Skopal rovněž budoval na Přerovsku zpravodajskou síť, která se snažila obsáhnout klíčové regionální hospodářské a vojenské objekty. Měl k tomu poměrně značné možnosti, mj. i proto, že se jako člen městské rady staral o ubytování německých jednotek v Přerově. Z hlediska tématu zpracovávaného v této studii jsou důležité zejména Skopalovy kontakty v přerovské Optikotechně, kde mu důležité informace o výrobě optických přístrojů pro německou armádu opatřovali účetní Eduard Janeček a tajemník ředitele podniku Vladimír Mazal.8/

Skopalovo spojení vedlo i do Středomoravských elektráren (SME),
v nichž ilegálně pracovali zejména ředitel SME inženýr Jan Polách a účetní Marie Dřevojánková. Jejich možnosti při zpravodajské činnosti byly rovněž poměrně rozsáhlé, protože Středomoravské elektrárny zásobovaly proudem asi třetinu Moravy, a díky tomu měli zaměstnanci SME přístup do řady průmyslových podniků důležitých pro válečnou výrobu. Do shromažďování zpravodajských údajů byli kromě J. Polácha a M. Dřevojánkové zapojeni i další zaměstnanci SME - např. Bohuslav Šída nebo Vladimír Vincena Této odbojové buňce se rovněž podařilo v dílnách SME postavit dvě vysílačky, které nesly označení "Svobodná Haná" a "Na zdar" a byly určeny k propagačnímu protinacistickému vysílání. (Gestapo je později označilo jako "protiněmecké štvavé vysílačky".) Hlavní zásluhu na jejich postavení měl legionář z 1. světové války Jan Polách, který v tomto ohledu spolupracoval i s odbojovými skupinami ve Valašském Meziříčí. Spojkou mezi Přerovem a Valašským Meziříčím byl montér SME Antonín Zahradníček, který se výrazně podílel i na výstavbě a provozu vysílaček.9/

Na přelomu let 1939/1940 se přerovští odbojáři pokusili vytvořit podmínky pro navázání radiového spojení se zahraničím, když po synovi Františka Lančíka Jaroslavovi, který tehdy prchal přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie, poslali šifrovací kód a seznam vlnových délek svých stanic. Jaroslav Lančík skutečně tyto materiály předal 8. března 1940 na velitelství čs. jednotek ve francouzském Agde.10/Bohužel přes veškeré vynaložené úsilí přesahovalo rádiové spojení se zahraničím možnosti přerovského odboje a zůstalo jen ve fázi pokusů, což je potvrzeno mj. i svědectvím profesora Josefa Grni, který ve své vzpomínkové knize jednoznačně uvádí, že rádiové spojení Ústředního vedení odboje domácího se zahraničím bylo udržováno pouze přes pražskou vysílačku SPARTA I. (Vzhledem ke Grňovým rozsáhlým kontaktům s přerovským odbojem je prakticky vyloučeno, že by nevěděl o radiostanici pracující v Přerově.)11/


Dalším důležitým centrem odbojové činnosti PVVZ byla pošta na přerovském vlakovém nádraží. I zde se začala odbojová činnost organizovat už brzy po začátku okupace. Hlavními postavami byli poštovní úředníci Antonín Česal, Oldřich Pour, Rudolf Smutek, Otto Weigl a Josef Tuschl. V počátečním období jejich činnost úzce souvisela s odbojovými aktivitami F. Skopala, na kterého se poštovní skupina napojila v květnu 1939. Zapojení poštovních zaměstnanců do ilegální činnosti umožnilo českému odboji vytvořit pružné "vnitřní spoje" v Protektorátu a zabezpečit pravidelný kurýrní styk se zahraničím. Toto spojení směřovalo od července do září 1939 zejména do Polska (Krakov, Lodž), ale i do Francie, Velké Británie a Nizozemí. Těmito kanály byly odesílány zpravodajské informace, ale i valuty a zlato pro české uprchlíky a židovské emigranty. Po vypuknutí války a porážce Polska se klíčovou pro kurýrní spojení se zahraničím stala jihovýchodní trasa do Jugoslávie, kterou byli rovněž převáděni uprchlíci z Protektorátu. Na odsunu těchto osob, který probíhal zejména přes Lipov a Veselí na Moravě, spolupracovali přerovská poštovní buňka s obdobnými skupinami v Ostravě (Jaroslav Dobrovolný) a Hodoníně (František Janík).

I přerovská poštovní skupina původně pracovala pro Obranu národa, ale v dubnu 1940 po drtivých úderech gestapa proti této organizaci se přes Františka Skopala zkontaktovala s poštovní sítí Petičního výboru Věrni zůstaneme a udržovala spojení s jedním z jejích hlavních organizátorů, pražským poštovním úředníkem a bývalým legionářem Ferdinandem Malinou.


Náplní činnosti přerovské poštovní skupiny byla i mj. přeprava ilegálních tiskovin, ničení udavačských dopisů adresovaných gestapu a rovněž i zpravodajská činnost, která měla velmi rozsáhlý záběr. Každý člen buňky si vytvářel kolem sebe síť důvěrníků, složenou zejména ze zaměstnanců jiných poštovních úřadů. Tak např. spolupracovníky Antonína Česala byli František Čermák z Olomouce, Valentin Matyáš z Hranic, Josef Hladil z Přerova, Vladimír Hrazdil ze Zlína a Klement Michalík z Hodonína.


Podobné kontakty si budovali i další členové přerovské poštovní skupiny. Zjištěné zpravodajské údaje, které se týkaly zejména důvěrných informací zjištěných v poštovním styku, plánů důležitých železničních uzlů, síly, rozmístění a přesunů německých vojenských sil, činnosti kolaborantské organizace Vlajka a válečné výroby v průmyslových závodech, byly zasílány na krycí adresy v Praze.12/

Členové přerovské poštovní skupiny se podíleli i na sabotážní aktivitě, např. Rudolf Smutek z Prahy přepravoval a distribuoval speciální kuličky se smirkovým papírem, které byly určeny pro poškozování ložisek železničních vagónů.


Kromě Petičního výboru Věrni zůstaneme spolupracovali členové přerovské poštovní buňky i s další skupinou domácího odboje, která nesla název Modrý kruh-Avala. S touto organizací, jež vyvíjela činnost zejména v Praze a na Říčansku, propojovala buňku na přerovské nádražní poště - a tím vlastně i další přerovské skupiny - osoba pražského úředníka vlakové pošty Františka Rendla, který často Přerov navštěvoval a spolupracoval zejména s Rudolfem Smutkem.13/


2. První ztráty



V závěru roku 1939 se gestapu zdařil první rozsáhlý úder proti odbojovým sítím v Protektorátu Čechy a Morava. Došlo k rozbití struktury Obrany národa a těžce bylo zasaženo i Politického ústředí, naproti tomu PVVZ byl postižen nepoměrně méně a v následujícím období se stal páteří národního odboje v českých zemích. Odbojové hnutí prokázalo v dané situaci značnou schopnost regenerace a na rozhraní dubna a května 1940 byl vytvořen koordinační orgán tří nejdůležitějších národních odbojových organizací (tj. Obrany národa, Politického ústředí a Petičního výboru Věrni zůstaneme), který nesl název Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD).14/

Obnovování přerušených spojení si vyžadovalo značné úsilí, a to jak na úrovni centrálních odbojových orgánů, tak i v jednotlivých regionech. Kolem poloviny dubna 1940 se ve venkovském bytě profesora Grni v Ratajích na Kroměřížsku objevila spojka vedení PVVZ, která dostala za úkol obnovit po zatýkání přerušené spojení pražského vedení PVVZ s Brnem. Karel Bondy prostřednictvím této spojky, kterou byla doktorka Milada Horáková, pozval Grňu do Přerova. Zde se v zahradním domku Františka Skopala uskutečnila ilegální schůzka, na které byli přítomni kromě majitele i J. Grňa, V. Jankovec a K. Bondy. Kromě jiného zde byly projednávány i otázky sjednocování a řízení odbojových skupin.15/

Josef Grňa si představoval, že v Přerově vznikne jakési teritoriální středisko PVVZ pro řízení činnosti v celé oblasti střední Moravy, narazil ale v této otázce na odpor F. Skopala, který prosazoval samostatné napojení jednotlivých místních skupin na vyšší odbojová centra. Nebyl to jediný nesoulad, který mezi J. Grňou a F. Skopalem existoval. J. Grňa a jeho hlavní přerovská spolupracovnice R. Stoklásková měli také určité výhrady vůči některým příliš "veřejným" metodám Skopalovy odbojové práce, a proto se snažili nepropojovat činnost jednotlivých přerovských buněk PVVZ, aby případné odhalení jedné z nich nestrhlo s sebou i ostatní.16/

Prohloubit konspiraci bylo nutné tím spíše, že i přerovský odboj byl postižen zatýkáním gestapa. Dne 4. prosince 1939 byl v Přerově zatčen okresní velitel ON kapitán Evžen Vašíček a do září 1940 byli postupně gestapem zajištěni všichni členové přerovského okresního vedení Obrany národa. Došlo i k narušení přechodových kanálů do zahraničí, např. na začátku roku 1940 musel uprchnout přes hranice učitel Jaromír Hlubík z Lipova, jeden z hlavních organizátorů ilegálních přechodů hranic, který přímo spolupracoval s přerovskými odbojovými pracovníky. Ti ovšem ve své činnosti pokračovali - přes Přerov odešli do emigrace např. ohrožení generálové Antonín Hasal a Jaroslav Čihák-Znamenáček, jehož útěk se uskutečnil v průběhu ledna 1940. 17/


Důležitost kurýrního spojení s okupovanou vlastí si samozřejmě uvědomovali i představitelé československé emigrace. Bělehradská skupina čs. odboje, vedená majorem generálního štábu Jaroslavem Hájíčkem a majorem Jaroslavem Kašparem-Pátým, vyslala v druhé polovině března 1940 do protektorátu kurýra Jana Zemka, který 26. března 1940 navštívil v Přerově F. Skopala, předal mu dopisy od vedení bělehradské skupiny a nové instrukce pro organizaci přechodů hranic.18/


Po Hlubíkově útěku došlo k určitým změnám v ilegální činnosti i z iniciativy domácích odbojářů. Rotmistr František Janík si do Lipova pozval na organizační schůzku své přerovské spolupracovníky Jana Polácha, Rudolfa Smutka, Bohuslava Zedníčka a Jana Skopala (syn Františka Skopala). Zdá se, že právě v téže době navštívili Františka Skopala v Přerově i dva důstojníci z pražského ústředí Obrany národa, z nichž jeden vystupoval jako major Pobera. Toto krycí jméno používal podplukovník Josef Mašín, jeden z čelních představitelů "druhé garnitury" vedení Obrany národa.19/

Rozsáhlá a rozmanitá odbojová činnost Františka Skopala skončila 27. května 1940 jeho zatčením na schůzi přerovské městské rady. Stalo se tak v souvislosti s akcí gestapa proti struktuře ilegální KSČ na střední Moravě, která probíhala od března 1940. Jak už bylo uvedeno výše, existoval na Přerovsku koordinační orgán jednotlivých odbojových směrů, který nesl označení Národní výbor a který projednával jejich vzájemnou spolupráci v odbojových akcích (např. při podpoře rodin zatčených). Při vyšetřování činnosti přerovského ilegálního okresního výboru KSČ narazilo gestapo i na stopy spolupráce mezi komunisty a přerovskou Obranou národa při přípravě oslav 28. října 1939. Za ON projednával tuto spolupráci František Skopal, a proto nyní došlo k jeho zatčení.20/


Zpočátku gestapo nepřipisovalo jeho osobě zvláštní význam a F. Skopal byl držen v mírném režimu ve věznici okresního soudu v Přerově, situace se ale změnila v souvislosti s dalším vyšetřováním činnosti Obrany národa. Gestapo v létě 1940 odhalilo tajný sklad zbraní ON ve Věrovanech a narazilo i na další stopy, které vedly do Přerova od vyšších center odboje. Nacistickému bezpečnostnímu aparátu se ale stejně nakonec podařilo zdokumentovat pouze malou část odbojové aktivity Františka Skopala - zejména organizační napojení na vyšší centra ON a částečně i zpravodajskou činnost - ale i to stačilo k tomu, aby byl společně s olomouckými sokolskými funkcionáři O. Smrčkou a M. Václavíkem 4. listopadu 1942 odsouzen k trestu smrti a 12. března 1943 ve Vratislavi popraven.

Při vyšetřování se F. Skopal choval statečně, ve svých výpovědích uváděl pouze jména těch, které už gestapo znalo nebo byli v ilegalitě či v emigraci. Z jeho rozsáhlé převaděčské činnosti mu byla prokázána pouze pomoc při odchodu nadporučíka letectva Stanislava Přibyla, zaměstnance Zbrojovky Brno, který byl zatčen v Rakousku.21/
Díky Skopalově mlčenlivosti zůstala neodhalena i činnost ostatních buněk PVVZ v Přerově, které tak mohly pokračovat v odbojové aktivitě. (Když ve svých pamětech Josef Grňa napsal, že v průběhu roku 1940 utrpěla síť PVVZ na Moravě jediné ztráty právě v Přerově, měl tím na mysli právě zatčení Františka Skopala a některých jeho spolupracovníků.)

První polovina roku 1940 výrazně změnila situaci odbojového hnutí na Přerovsku. Po paralyzování Obrany národa i komunistického odboje zde zůstal z centrálně řízených sítí pouze Petiční výbor Věrni zůstaneme. Než si všimneme dalšího strukturálního vývoje odbojového hnutí na Přerovsku, zaměřme se krátce na vztahy mezi jeho národní a komunistickou větví v období let 1939-1940. Je zajímavé, že zatímco v poválečných vzpomínkách přeživších přerovských odbojářů nechybějí svědectví o konkrétní spolupráci mezi Obranou národa (respektive sokolským odbojem, na jehož platformě byla ON na Přerovsku organizována) a ilegální KSČ, zmínky o bližších kontaktech mezi komunistickým odbojem a buňkami PVVZ chybí - snad s výjimkou společné účasti v již zmíněném Národním výboru. Za touto skutečností lze hledat několik důvodů.


Především co se týče počtu zapojených osob, byly buňky PVVZ z uvedených odbojových organizací relativně nejméně početné a k tomu na ně nacistické represe zejména v průběhu 1. a 2. stanného práva dopadla nejdrastičtěji. Takřka všichni vedoucí představitelé přerovských buněk PVVZ zahynuli, proto po válce nemohli svá svědectví - na rozdíl od vedoucích činitelů KSČ a ON - poskytnout.

Další pravděpodobnou příčinou chybějících svědectví o spolupráci mezi PVVZ a ilegální KSČ mohla být i snaha o maximální utajení odbojové činnosti a nepropojování jednotlivých skupin, která byla pro přerovské buňky PVVZ charakteristická - s již výše zmíněnou výjimkou Františka Skopala .


Poznámka: Z žijících potomků Františka Skopala lze zmínit alespoň jeho vnuka Jiřího Skopala, který je aktivním členem Sokola Přerov
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marcela Skopalova | E-mail | 27. října 2009 v 19:10 | Reagovat

Prvny se musim otmlouvat ze spatne pisu Cesky.  Ja jsem dcera ot Jan Skopala a muj dedecek byl Frantisek Skopal. Mi sme prisli do Ameriky v 1952 s Nemecka. Bydlely sme v New Yorku a pak v New Jersey.  Tatinek umrel v 1992.  Kdys jsem se divala najeho vjeci tak jsem nasla dopise ot lidi co mu dekovaly za zachraneni zivot.  Taky jsou dopise ot President Eisenhower za jeho pomoc Americanu ve valce.  Ja nemam dety a jsem nevedela co stim mam delat nes umru.  Na smrt nespecham, jsu zdrava, ale jednou ti dopise a pamatky ot mojeho Tatinka a Dedecka budu muset nekomu dat.  Jsem se vam chtela zeptat jestli by ste mely jednou zajem je dat do Sokola v Prerovje kde se narodyl?  Me se zda ze tam by patrily.  Tesim se na vasu otpovet.  Dekuji, Marcela Skopalova  

2 Jaroslav Skopal | E-mail | Web | 22. listopadu 2009 v 17:40 | Reagovat

Jsem šťasten, že se nám podařilo touto cestou objevit existenci vnučky Františka Skopala, popraveného nacisty za druhé světové války.

3 Vanesa | 23. prosince 2009 v 18:42 | Reagovat

http://crazygirldeniska.blog.cz/ sem dávejte segře komentáře

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama