Sokol Přerov a župa mezi roky 1945 a 1948

14. prosince 2008 v 15:55 | Jaroslav Skopal |  Historie
Po válce se obnovovala celá řada organizací, které za německé okupace nesměly působit, mj. i Junák. Sokol i Junák se i v Přerově ucházely o přízeň dětí. Dokonce zlidověly i slogany, které měly jednu organizaci před druhou zostudit a nehodí se, abych je zde uváděl. I já jsem zpočátku navštěvoval obě organizace. K návštěvě žákovských cvičení v Sokole Přerov mě v druhé polovině roku 1945 přivedl můj otec Cyril Skopal. Obraz obnovy a rozvíjení sokolské činnosti v Přerově v období 1945 až 1948 a i po něm se mi stal poměrně přesným po prostudování památníku a ročenek Sokola Přerov z oné doby. O "vyakčňování", tj. zbavování sokolských funkcí zásadových sokolů, kteří po únoru 1948 trvali na platnosti původních sokolských stanov, toho vím méně. Jedním z těch, kteří tvrdě vzdorovali a neustoupili, byl i tehdejší župní starosta Rudolf Lukaštík. Z žen jmenuji alespoň Ludmilu Chytilovou, která byla svědkyní nesmiřitelné argumentace Rudolfa Lukaštíka při obhajobě původní podoby Sokola před komunisty. Ti od roku 1948 začali prosazovat novou tvář Sokola odpovídající nastupujícímu budování socialismu, kdy linii a ducha sokolské činnosti měla určovat KSČ.

Z výroční zprávy obou jednatelů Václava Skleničky a Anny Kostíkové vyplývá, že Tělocvičná jednota Sokol Přerov uspořádala 16. května 1946 valnou hromadu, která se nesla mj. i ve znamení vstupu do jubilejního roku 75-letého výročí založení jednoty v roce 1871. Ze zprávy je patrné, že necelý rok po skončení druhé světové války se stabilizoval kádr činovníků a cvičitelů přerovského Sokola. Jednatelé zaznamenávají obsah jednání schůzí správního výboru, o kterých pak byl informován celý výbor. Vedle toho zasedalo i předsednictvo výboru. Zpráva matrikáře Karla Hrazdiry podává informaci o stavu členské základny v roce 1946. Na začátku roku 1946 bylo evidováno celkem 2160, na konci roku 1946 2121 členů. Mužů bylo o něco více než žen. Připočte-li se žactvo, které se tehdy neevidovalo jako členstvo, dostaneme k počtu příslušníků přerovského Sokola kolem 3000.

U obnovovaného Sokola byla nepřehlédnutelná šíře jeho programu. Základem byla všestranná cvičení v tělocvičně, na hřišti a v přírodě zahrnující i výkonnostní a vrcholovou sportovní gymnastiku. Ti, kteří se chtěli uplatňovat ve sportovních hrách, byli souběžně činní v některém herním oddílu. Významnou složkou sokolského sportu bylo i plavání a v zimě lyžování. Snad jedině kopaná zaujímala poněkud vedlejší postavení. K Sokolu patřila již tehdy i kulturní a společenská činnost, např. v pěveckých sborech nebo v loutkařském odboru.

Cvičitelský sbor mužů Sokola Přerov v roce 1946 tvořilo 36 vyškolených cvičitelů. Z těch, na které si sám osobně pamatuji, mohu jmenovat např. vedoucí oddělení žáků Vojtěcha Bednaříka, Břetislava Panáka, Oldřicha Furmana, náčelníka jednoty Františka Odstrčila, dále Hugo Širokého, který podporoval cvičení a pobyt v přírodě. Vzpomínám i na strohého Vincence Křístka, pod jehož vedením jsem nejméně jednou nacvičoval žákovskou pódiovou či sletovou skladbu. Cvičitelem byl i jednatel Václav Sklenička. Když jsem po dušičkách roku 2008 potkal jeho syna Vladimíra Skleničku, vzpomněli jsme předčasné smrti jeho otce 22. června 1947. Měl mít tehdy mimořádně velký sokolský pohřeb, kdy auto s ostatky směřující do olomouckého krematoria, doprovázely na ulici Velká Dlážka od sokolovny stovky především sokolských diváků. Za předmostským podjezdem pak teprve pohřební auto nabralo rychlost k cestě do Olomouce. Zmíním ještě osobnost Josefa Zapadla, s jehož jménem je spojeno vedle cvičitelské činnosti i přerovské veslování a později i budování nové přerovské loděnice na pravém břehu Bečvy.

Z bohaté činnosti Sokola Přerov v té době vzpomenu jen některé akce. Pamětníci si často připomínají první sokolskou osadu v dějinách Sokola Přerov ve Velkých Losinách o prázdninách roku 1946. S její přípravou, financováním, provozem a vedením je spojena celá řada jmen členů přerovského Sokola, např. Karla Zejdy staršího, zakladatele firmy KAZETO Přerov, či Arnošta Knězka, který ve své další práci s mládeží vedl celou řadu letních a sportovních táborů. Vyskytují se zde i jména tehdejších dorostenců Karla Flegela, Jaroslava Hamerského, Dušana Kramáře, Františka Simona či Bohumila Zicha, které jsem tehdy poznával hlavně jako začínající cvičitele pomahatele a některé z nich později i jako činovníky znovu obnovovaného Sokola. Já jsem se osobně této osady osobně nezúčastnil, teprve za rok v roce 1947 jsem prožil jako žák jeden turnus podobného tábora ve Starém Městě pod Sněžníkem.

Významnou sportovní akcí, která se konala v přerovské sokolovně 1. března 1946 večer, bylo utkání v košíkové mezi družstvem Moravy a reprezentačním družstvem III. Americké armády. Američané zvítězili 48:43. Utkání mělo slavnostní rámec a před ním se hrál zápas divizní soutěže mezi Sokolem Přerov a Vítkovickými železárnami. Zdařilé akci věnoval ve své zprávě za herní oddíl patřičnou pozornost i Ota Millonig.

Vzpomenu ještě činnost veslařského oddílu Sokola Přerov. Jeho činnost byla po válce oficiálně obnovena 3. ledna 1946, jak o tom podal dílčí zprávu vedoucí veslařství Oldřich Široký. Tehdejší dorostenci Antonín Zimmermann a Čestmír Hapala se v tomto oddílu vyžívali a také se zúčastnili s dobrým výsledkem 6. dubna 1946 jarního veslařského běhu na Svatém Kopečku u Olomouce. Dnes jsou oba jmenovaní členy Věrné gardy v přerovském Sokole, a když někdy srovnáváme činnost Sokola tehdy a dnes, tak často říkají, že nejde o nic nového, že to už tu bylo. A mají pravdu, neboť co se všestrannosti činnosti starých sokolů týče, na tu se dnes jen pomalu dotahujeme.

Můj otec byl v té době členem cvičitelského sboru Sokola Přerov a dokonce i členem jeho předsednictva, které se scházelo na řádných schůzích. To mělo v roce 1946 složení: náčelník František Odstrčil, I. místonáčelník Václav Mička, II. místonáčelník Cyril Skopal, vedoucí dorostů Vít Horák, Jan Bláha, Josef Zapadlo, vedoucí žáků František David, Jiří Calábek. Byly stanoveny i odpovědnosti za administrativní a technické činnosti. Tak např. Cyril Skopal byl současně matrikářem a statistikářem, Arnošt Heinz byl tiskovým referentem. Obdobně to fungovalo i ve cvičitelském sboru žen, kde náčelnicí byla Zdeňka Dvořáková.

Po úmrtí jednatele Václava Skleničky v červnu 1947 se stal prvním jednatelem na určitou dobu Arnošt Heinz. V roce 1947 došlo i ke změnám ve cvičitelských sborech. Na schůzi cvičitelského sboru mužů 6. února byli zvoleni I. místonáčelníkem Cyril Skopal, II. místonáčelníkem Jaroslav Polame, kterého později nahradil František Pavlík, dále vedoucím dorostenců Jaroslav Lesák, vedoucím žáků Vojtěch Bednařík a I. zapisovatelem Jan Krestýn. Cyril Skopal byl zvolen referentem pro jezdecký oddíl. Sokolové v krojích a na koních se pak představili při průvodu k veřejnému cvičení v Přerově v roce 1947. V roce 1947 byl ustaven též motooddíl, jehož vedoucím se stal Jaroslav Heinz. Týdenní školu pro župní náčelníky absolvovali v roce 1947 Vincenc Křístek a Cyril Skopal. Muži cvičili v roce 1947 od září ve dvou oddílech v úterý a v pátek, které vedli Cyril Skopal a František Pavlík. Průměrná účast ve cvičení jednoho oddílu mužů byla 96. Obsah cvičebních jednotek byl zaměřen na nácvik sletových skladeb pro XI. všesokolský slet v roce 1948. Vedle toho nacvičovali ještě starší muži skladbu s dlouhými tyčemi a po součtu dosáhl počet všech zařazených mužů ve cvičení rekordního čísla v listopadu 1947 a to 366.

Vedle nácviku sletových skladeb fungovala i příprava v družstvu borců nářaďovců. Zpráva náčelníka Františka Odstrčila za rok 1947 vzpomíná i účast gymnasty Bohumíra Baroše v družstvu ČOS na závodech v Dánsku, Švédsku a ve Spojených státech. Konaly se i závody v obecném tělocviku. V nižším oddílu se zúčastnili mj. i Zdeněk Tichý, Antonín Zimmermann, Vojtěch Bednařík a ve středním oddílu zvítězil Zdeněk Kruml.

Ze zprávy vedoucího dorostu Jaroslava Lesáka za rok 1947 vyplývá, že 27. dubna se zúčastnili nářaďové části župního závodu mj. dorostenci vyššího oddílu Čestmír Hapala, Milan Kočí a František Simon, který obsadil prvé místo v jednotlivcích. Za nižší oddíl startovali mj. Jaromír Hamerský, Bohumil Domanský a Karel Flegel.

Zpráva vedoucího žactva Vojtěcha Bednaříka za rok 1947 se dotýká mojí věkové skupiny, neboť tehdy jsem navštěvoval cvičení ve II. oddělení, které vedl Břetislav Panák. V září bylo zařazeno až 316 žáků, takže v jednom oddělení se mohlo současně vyskytnout až 100 žáků, což dokázalo pěkně oživit tělocvičnu. Do zprávy se dostala i nejlepší účast žáků. Stoprocentní návštěvu měli po sedm měsíců žáci Vladimír Bláha a Jiří Peček, po dobu šesti měsíců pak Milan Beňa, Jiří Dohnal, Stanislav Kalabus, Jiří Kosík, Jiří Malant, Jaroslav Skopal, Vojtěch Topič a Dušan Vepřek. Někteří z nás sedávali spolu i v jedné školní třídě a s těmi, co jsou dosud naživu, jsem občas i v kontaktu. Tehdy jsem nacvičoval i na akademii pod vedením Vincence Křístka a na hudbu Vítězslava Klimeše, který byl o pět let později i mým učitelem tělocviku a hudební výchovy na Druhé střední škole Karoliny Světlé v Přerově. Ještě později jsem jej pak poznal jako člena Československé strany socialistické, takže lze soudit, že v té době byl jako mnozí další sokolové i členem Čs. strany národně socialistické. O prázdninách roku 1947 jsem se zúčastnil sokolské osady ve Starém Městě pod Sněžníkem. Hlavním vedoucím byl tehdy Karel Hrazdira, z ostatních vedoucích si vzpomínám na Dušana Kramáře.

Zpráva za rok 1947 obsahuje podrobné zprávy o činnosti sportovních a dalších oddílů, které byly součástí Tělocvičné jednoty Sokol Přerov. Poměrně bohatou činnost v zimě 1946/1947 vyvíjel i lyžařský oddíl. K lyžování mě můj otec Cyril Skopal rovněž přitáhl. Pamatuji se na sokolské výlety na lyžích do okolí Čekyně a Vinar, které za příznivých sněhových podmínek vedl právě můj otec spolu s členkou oddílu Wernerovou. Vzdělavatelem byl Jindřich Čoupek, který se i v pozdějších časech rád věnoval mládeži. Jeho zpráva je obrazem bohaté kulturní činnosti, která se tehdy v Sokole Přerov vykonávala. I Jindřich Čoupek byl národním socialistou, který přešel po roce 1948 do Čs. strany socialistické. K činnosti ženských složek přebírám alespoň několik základních dat z roku 1946.

Ve cvičení žen bylo nejvíce cvičenek zařazeno v listopadu 1946 a to 210. Cvičitelský sbor žen zahrnoval v té době 15 cvičitelek, 18 pomahatelek a 8 čekatelek. V roce 1946 a 1947 byla náčelnicí Zdenka Dvořáková. Cvičitelka a pamětnice mnoha událostí v Sokole Přerov Ludmila Chytilová byla v období 1945 - 1946 místostarostkou jednoty a od roku 1946 do roku 1948 župní náčelnicí. Historický snímek z župního sletu konaného 30. června 1946 ji zachytil po pravici župního starosty Rudolfa Lukaštíka v čele průvodu směřujícího přes dřevěný poválečný Tyršův most k přerovské sokolovně. Další zachovaný snímek pak dokumentuje nástup všech dopochodovavších sokolů na stadionu za sokolovnou. Dnes ho označujeme též jako hřiště házené.

Na XI. všesokolský slet v Praze v roce 1948 si vzpomínám jen matně. Bylo mi necelých dvanáct let. K popsání ovzduší, v jakém slet probíhal, se opřu o slova z knihy Jana Waldaufa Sokol - malé dějiny velké myšlenky: Slet sokolského žactva se konal od pátku 18. června do neděle 20. června. Jeho součástí byly závody v šestiboji a dvě veřejná vystoupení na Strahově, na nichž vystoupilo 45 tisíc žáků a 46 tisíc žákyň. Bylo nepříjemné chladné, větrné a deštivé počasí. Nedělní dopolední průvod žactva Prahou byl z těchto důvodů odvolán. Při prvním vystoupení žákyň v sobotu došlo k první demonstraci. Před odchodem žákyň ze stadionu po skončených prostných zaznělo z jejich řad volání "Ať žije prezident Beneš!" K němu se připojilo i celé sletiště se čtvrt milionem hlasů. Tehdy byl již prezidentem Klement Gottwald a ten se dostavil na nedělní vystoupení. Žáci se domlouvali, že napodobí ve volání žákyně ze soboty. Cvičitelům se to podařilo žákům vymluvit.

Vzpomínám si, že na ubikacích nás skutečně cvičitelé vyzývali, abychom se takových volání zdrželi. Vědělo se, že sobotní demonstrace měla nějakou dohru mezi vedením Sokola a představiteli státu. Náladu mezi žáky bych označil za vzrušenou a současně ponurou, neboť jsme tušili, že jsme v něčem omezováni a že něco není v pořádku. Sám jsem vystoupil jen jednou, protože jsem byl povolán do družstva kde se závodilo v běhu, v hodu na kruhový terč, snad i skoku apod. Patrně to byl ten Waldaufem zmiňovaný šestiboj. Tehdy jsem se při sprintu dopustil jedné chyby, která mě pak dlouho mrzela. Po odstartování jsme asi v první třetině trati měli přeskočit vyznačený asi jedenapůlmetrový prostor. Hned po startu jsem na tuto překážku zapomněl a volně ji přeběhl. Tím jsem byl v této disciplíně diskvalifikován a ztratil jsem jakoukoliv naději na celkové dobré umístění. Během sletu za nás měl odpovědnost přerovský vedoucí žactva Břetislav Panák a do jisté míry i můj otec Cyril Skopal, který byl členem župního doprovodu. Jsme spolu zachyceni na jedné fotografii při přesunu na sletiště. Na fotografii jsou též spolužák Jan Tunys a Richard Fabián, který byl členem gymnastické rodiny Fabiánů z Přerova.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama